souhlasic

Asi už typický McDonaghův rukopis a zasazení na malebná irská pobřeží dělají tento film krásným na pohled. Film je údajně metaforou na Irskou občanskou válku ve třicátých letech, což je extrémně zajímavej nápad, ale pro ne-Ira celkem nicneříkající. Po Třech billboardech a Bruggách jsem čekal trochu víc, ale pořád je to kvalitní herecká a dialogová jízda ústřední dvojice. Celkově 80%

Drogy, zbytečný násilí, rvačky a dětšký houpačky. Doslova českej Tarantino. Život není krásný za mě o něco lepší a hláškovatelnější než Máma má raka nebo Jehovova pomsta, každopádně celá tahle taškařice je masterpiece český bizárkinematografie.

Jeden z nejkrásnějších a zároveň emočně nejtěžších filmů poslední doby. Film který neříká, ale jen naznačuje (a dělá to hrozně dobře). Nostalgická atmosféra turistického letoviska z konce devadesátek a pomalu plynoucí dny z jedné (ne)obyčejné dovolené kdesi v Turecku. To vše částečně sledujeme v nahrávkách z kapesní kamery malé slečny, na kterých postupně vidíme její vztah s jejím velmi mladým otcem, jeho snahu o co možná nejlepší zážitek ze společné dovolené pro svou dceru, a zároveň i přes povrchní idylku sledujeme boj s jeho vlastními démony. Finále příběhu začínáme tušit už v jeho průběhu a závěrečné scény opravdu dělají celý film a staví ho do jiného světla. Neskutečně vykreslená melancholicky nostalgická atmosféra a za mě jeden z nejlepších filmů z roku 2022. Also, Paula Mescala jsem doteď neznal, ale ta nominace na oscara za hlavní roli byla na místě.

Seriál o Obi-wanovi byl mnohými fandy Star wars vyhlížen s větším očekáváním, než cokoliv jiného od začátku vlády Disneyho nad tímhle vesmírem. A ze začátku to vypadalo tak slibně. Podařilo se znovu obsadit všemi milovaného Ewana do role této ikonické postavy a každý člověk, který viděl minimálně filmové epizody I-III radostí zaplesal. Dokonce i první díl seriálu byl až na krátkou stopáž slibným rozjezdem. A pak to bohužel začalo pokulhávat a dokulhalo to až do silného průměru, místy i podprůměru co se scénáře a dialogů týče. Chápu že korporát Disney chtěl jet tabulkově a na jistotu, tak aby nikoho neurazil, ale bohužel tím urazil naše očekávání, herecký um McGregora, který táhne celou sérii na zádech a v neposlední řadě nevyužitý potenciál, který je opravdu strašně cítit z každého dílu. Bylo hrozně vidět, že budget nebyl kdoví jak vysoký v porovnání s jinými seriály a opravdu jsem nepochopil proč. Nemastné neslané prostředí ve kterém se většina scén odehrává (až na Alderaan) a místy retardované chování některých postav a klišoidní dialogy ve vás nechávají dojem, že se tvůrci podívali na Pomstu Sithů a nabyli dojmu, že mají na to udělat kvalitní seriál. Ewan McGregor táhne každou scénu až je mi ho líto a poslední dva díly mi sice trochu zlepšily celkový dojem, ale jinak silně nevyužitý potenciál a dá se říct, že i lehké zklamání.

Příběh prohnilého města s prohnilou policíí a podsvětím, kde člověk těžko hledá tenkou hranici mezi „dobrým“ mafiánem a špatným policistou. Druhou sérii Detektiva jsem začínal třikrát a až napotřetí jsem se dokázal prokousat pomalejším začátkem, u kterého si člověk říká „tohle je bída, dejte mi zpátky Rusta v Louisianskejch močálech“. Jenže ona je ta druhá série scénáristicky o tolik komplikovanější než ta první, že to ani jinak nejde. Během osmi epizod zkloubit linky čtyř hlavních postav, každé z postav vybudovat dostatečnou backstory a pak každou dějovou linku adekvátně uzavřít. To všechno se Pizzolattovi povedlo a obzvlášť poslední díly mi nedovolily odtrhnout se od obrazovky. Ta pachuť hliníku a popela zmiňovaná v první sérce, je přesně to, co jsem cítil na jazyku po finále té druhé.

Hudební dokument, který docení jen úzká skupina diváků. Hodinu a půl dlouhé krafání o hudbě, o kytarách, o Zeppelínech a kdoví o čem ještě. Jelikož Jack White je génius a Jimmy Page bůh, je tohle jeden z mála snímků, u kterého se neubráním zaujatému hodnocení.

Stále se vracející melodie elektrické kytary Neila Younga, prolínající se celým filmem je to, co pro mne dělá tento film jedinečným. Tenhle nekonvenční western s Deppem v nezvykle neDeppovské roli je vším, co bych od westernu nečekal. Art jak svině.

Audiovizuální zážitek, který tiše stojí v pozadí všech Gladiátorů, Blade Runnerů a Vetřelců, potvrzující to, že Riddley Scott opravdu umí líbivé historické filmy. Soupeři nejsou uhlazený, digitálně vytvořený obraz. Jsou poctivou olejomalbou, kde si autor dal záležet na každém  tahu svého štětce. Klobouk smekám nejen před vizuální stránkou filmu, kde každá scéna skutečně působí jako obraz, ale také před jedněmi z nejrealističtěji ztvárněných soubojů s meči, které je možné na filmovém plátně vidět.

Ale né, o 35 let novější pokračování kultovní klasiky může být lepší než onen původní počin? Ano může. A ona to vlastně ani není chyba starého Blade Runnera. Je to spíše tím že Villeneuve vzal to co bylo dobré a udělal to ještě lepším a nebo minimálně stejným, ale v novém kabátku. 2049 je minimalisticky pojatý cyberpunk s důrazem na hutnou atmosféru a vizuál, kde každá scéna působí jako samostatné umělecké dílo. Půlminutové záběry na zadumaného Goslinga sice určitě nejsou pro každého, ale bezesporu skvěle zapadají do celé vlny na které se tento film nese.

Místy melancholický, místy veselý, místy absurdní. Ale hlavně neskutečně nahláškovaný film, který v našich končinách netřeba představovat. Kult.