Azurose

Tento film má silné festivalové ambice. Je zábavný, překvapí a užije si ho široká škála lidí. Film vystřídá snad všechny možné žánry - začínáme hudebním filmem, pokračujeme komedií, překláníme se do thrilleru a zakončujeme krimi. Zaujmou stylizované postavy, poutavá hudba a netradiční mix filmové řeči. Bohužel je to ale občas už too much a tak chvílemi křivka zájmu upadá. Rozhodně zhlédnutí nelituju, klidně bych si dal film znova - při křupkách a s vínem v ruce. [KVIFF 2024]

První den festivalu, a už teď jsem schopný říct, že Pepe bude jedním z nejvíce rozpoluplných filmů. Představte si, že točíte dokument o hrochovi, přičemž místní obyvatelé neví, co hroch je. A přesně tohle je tento film, akorát není dokument a slyšíte myšlenky hrocha lámavou nemčinou. Na dvouhodinové stopáži roztahaná primitivní premisa, ale natočena experimentálním způsobem. Obrazově film vypadá, jakoby ho točili 4 různí kameramani, většina dialogů vůbec nesouvisí s filmem a chvílemi film připomíná jakousi mozaiku záběrů. Bohužel jsem se vůbec nebavil, jiní diváci ano. Já osobně na filmu cením experimentální přístup a premisu. Ostatní diváci možná více. [KVIFF 2024]

Příběhem je nejen hledání neteře v jiné zemi, ale také rozšíření obzorů a vznik nových přátelství. Film představuje dvě dějové linie, které se ke konci protnou, přičemž divák dostává možnost sledovat životní situaci hledané neteře prostřednictvím úplně cizí postavy. První polovina filmu na mě působila uspávacím dojmem, ve druhé polovině se dostáváme do středobodu problematiky, a tak byl můj zájem větší. Ne všechny cíle postav budou naplněny, ale i přesto najdou všechny postavy svůj vnitřní klid. Toto kamerově pěkné dílo s netradičním námětem výrazně rozšiřuje obzory o jiných kulturách, ale také transgender a rodinné problematice. [KVIFF 2024]

Atlas sází na jistotu - jednoduchá premisa, dobré obsazení, kýčovité dialogy. Scénář není špatný, je napsaný tak, aby vždycky fungoval. Problémem ale jsou cringe dialogy a špatně vypadjící CGI. Špatně vypadající, ne špatné, všechno působí až pohádkovým vizuálem. Kdyby se tvůrci drželi premisy a vymáčkli z ní více, byla by to inspirativní podívaná, ale to se bohužel nestalo. Obsazení Jennifer Lopez je odvážnou volbou a dostává se průměrného hereckého výkonu. Dokázal bych si v její roli představit někoho jiného, komu bych to věřil více. Zkrátka průměrná podívaná.

Takto se točí filmy pro mladistvé! Na první pohled zaujme netradiční vizuál filmu, jelikož řada tvůrců tvoří především videoklipy, a také nevšední příběh o premiantce Zibě, která má diagnostikovanou rakovinu a chce ukončit svůj život na konci dne, který tráví se svými nejbližšími kamarády. Film se může pyšnit především skvěle napsanými postavami a jejich chemií, ale také poutavou technickou stránkou filmu. Není to jen snímek o osobních strastech, ale především o tom, že i když si svůj život naplánujeme, vždy proběhne jinak. Poslední den je spektakulární podívanou s ohromným přesahem do života mladých lidí, a tak je více než pravděpodobné, že změní pohled na život někomu s podobným životním příběhem. [Zlín Film Festival 2024]

Ohromné zklamání. Bílý koník je neskutečně nudným a vizuálně odpudivým filmem. Moc nerozumím tomu, proč se tvůrci rozhodli film vyrobit, i když dle pohledu neměli dostatečný rozpočet. Falešně doostřený obraz v postprodukci, nulové barevné korekce obrazu, sekající se zpomalené záběry a špatný zvuk - to je v kostce technická stránka snímku. Již po pár minutách jsem si uvědomil, že je děj prakticky o ničem a nebaví mě, a tak jsem úspěšně zbytek projekce prospal. Když jsem se na konci probudil, řekl jsem si, že jsem vlastně o nic nepřišel. Moc mě to mrzí, ale tento film je prostě velkým přešlapem. [Zlín Film Festival 2024]

Japonská kinematografie je krásná tím, že její tvůrci umí výborně zobrazovat vztahy mezi postavami. A tento film to potvrzuje. Film má nádherou atmosféru, čemuž napomáhá především hezká krajina, barevnost a úzký poměr stran obrazu, který byl moudrým rozhodnutím. Vzhledem k tomu, že se ve filmu objevuje milostný trojúhelník, ohromně si vážím, že tvůrci nesklouzli do klišé a explicitního zobrazení zamilovanosti. My Sunshine je citlivě vyprávěný snímek o lásce, kde jsou vztahy mezi postavami křehké, stejně jako led, který je hlavním dějištěm příběhu. [Festival de Cannes 2024]

Přestože se jedná o celovečerní debut Halfdana Ullmanna Tøndela, jde vidět, že mu režijní práce není cizí. Námět pracuje s obyčejnou situací, kdy je matka pozvána do školy aby byla informována o tom, že její šestiletý syn sexuálně obtěžoval někoho jiného. Film dokonale odhaluje skrytá pozadí událostí, a to přesně ve chvílích, kdy to šokuje diváka nejvíce. Film tak dává celé situaci podtón absurdity, protože je postavená na výpovědi jen jedné ze stran. Snímek neotřelým pohledem zpracovává opravdu těžké téma, přičemž nabízí netradiční divácký zážitek s úžasnou Renate Reinsve v hlavní roli. [Festival de Cannes 2024]

Absolutní ztráta 90 minut mého života. Oh, Canada se snaží hrát si na kvalitní film s přesahem, přitom to ani zdaleka nesplňuje. Sledujeme vysloužilého dokumentaristu na sklonku života, který dává rozhovor svým bývalým studentům a chce se přiznat, jak špatný člověk ve skutečnosti byl. Tomu se nedostává, a tak se vše rozplývá do velkého nic a pouze se potvrzuje teorie, že muži mají potřebu mluvit hlavně o sobě samotných. Oh, Canada vnímám spíše jako televizní film, který bych si pustil ve večerních hodinách k žehlení. [Festival de Cannes 2024]

Téma migrantů ve Francii? Oh, jak originální. Tohle jsme tu měli už mnohokrát, přesto si myslím, že tento film stojí za zhlédnutí. Film celou problematiku zobrazuje prostřednictvím kurýra jídla, který má obrovskou snahu o povolení legálně pracovat v zemi, avšak mu osud nepřeje. Díky komerčnějšímu nádechu filmu bude bavit širokou škálu lidí; zaujme především ohromně dynamická kamera. Možná bude vadit jakási repetitivnost událostí, která ale koresponduje s monotónní prací kurýrů. A pokud jste fanoušky neherců, Abou Sangare, který za svůj herecký výkon obdržel v Cannes cenu, vás určitě zaujme. [Festival de Cannes 2024]