Radiq

Nevím, jestli to bylo tím, že jsem se na to díval v částečné opilosti, ale mě se ten film hell-yeah líbil. Chvílema jsem se dokonce smál i nahlas a to tam přitom nebylo nic vyloženě schválně směšnýho. Prostě pozitivní energie z toho filma na mě jen sršela a Anton Yelchin má fakt asi talent, ne má ho určitě. Ten bude ještě vidět. Postě fakt jsem si to dost solidně užil.

K tomuhle filmu není vůbec nic, co bych mohl napsat. Možná jedině to, že podvodní scény byly taky podvodnÉ, protože oni tam snad někdy ani nemuseli dýchat... Ale na druhou stranu - poklady, žraloci, pašeráci - no trochu mě to chytilo...

Vždyť to bylo skoro jak nějakej českej Fanfán tulipán, akorát obohaceno o vychytané výtvarné prvky. Akorát v tom ději jsem měl celkem zmatek, protože historie není moje silná stránka a nějakej Mansfeld vůbec nevím, kdo byl. Měl jsem z toho teda jenom to, že tam byl sedlák, kterej byl mezi dvěma znepřátelenejma stranama a to je tak všechno. A škoda toho useklýho konce.

Nádherná ukázka toho, jak jde v dnešní době natočit film, kterej vypadá jak natočenej v roce 1940. Což asi Soderbergh chtěl - napovídá tomu použitá hudba, styl vyprávění, záběry, černobílo. Autentičnosti pomáhají dobové záběry, zakomponované skutečné události a dobře zvládnuté kulisy. Pohled na události z třech různých stran, to bylo něco, co se mi tak líbilo, že to použiju ve svým příštím filmu, kterej nenatočím. Guláš jsem měl akorát trochu v té zápletce, ale nebude problém se na to podívat znovu, protože mě to bavilo, i když jsem byl hotovej po chlastačce. A ještě musím dodat, že Cate Blanchett mi tam zrovna extra super nesedla, protože, bez urážky, i na svůj věk vždy vypadala dost staře, což v kontrastu s jejím manželem nebo Tobym Maguirem je fakt velkej kontrast.

Tak tohle nebylo nic pro slabý povahy. Z toho vyplývá, že mě se to líbilo. Je jasný, že se to musí brát trošku s nadhledem, protože pochybuju, že by se někdy mohli sejít na pracovišti takoví geniální maniaci (nebo maniakální géniové). Reálně zato působily samotné pitvy... člověk by uvěřil, že to fakt dělali na skutečnejch mrtvolách. Rozkošná byla ta neúcta ke smrti a k mrtvému lidskému tělu (cha, ten náraz vozíku s mrtvolou do zdi, to byla dobřá třešínka). PS: při některejch scénách asi nebudete mít moc chuť něco u filmu zakousnout. Leda tak vlastní ret.

Jared Leto byl furt na scéně. Hrál dobře. Ještě líp byl namaskovanej. Ty tuky nevím, jestli byly namaskovaný, ale jestli ne, tak Leto to očividně zas na premiéru všechno shodil. Akorát nevím, co vedlo tvůrce k tomu, obsadit zrovna ho. Vždyť existuje mnoho herců, kteří nemusí tloustnout, aby pasovali do role. Nebo si chtěl Jared dokázat, že se dokáže pro svou roli úplně změnit? To se mu teda určitě povedlo. Ale mám z toho takovej rozporuplnej pocit. Poslouchat ty Chapmanovy myšlenky bylo dost těžký, ozvlášť slyšet je celej film... a zastřeným hlasem. Nevím, nic moc mi to nedalo, ale zas úplněj šit to nebyl. A taková poznámka na závěr: Johna Lennona hrál Mark Lindsay Chapman - asi ne rodina Marka Grahama Chapmana, ale je to zajímavý...

Vykrádačka. Jako ne že by to vykrádalo nějakej film, ale žezlo. Filmová vykrádačka to ani moc není. Ale co to je, tak určitě to je průměrné. A jestli se stejně jako já divíte, proč se v názvu použila předložka "s" a né "z", tak malá poučka, co jsem našel (ono je to totiž dobře): nejedná se totiž o 2. pád, nýbrž o pád čtvrtý. V dnešní době se toto spojení používá už jen v knižních obratech "kdo s koho" a "být s to". Kravina, co? A jinak teda vůbec nechápu, proč se to v češtině takhle blbě jmenuje...

Baronně prášilovskej filmek, o kterým říkám baronně prášilovskej, protože barona jsem viděl dřív, i když byl vytvořenej pozdějš, ale hlavně proto, že je udělanej stejným stylem. Film se hned na začátku pochlubí tím, že byl vyznamenán velkou cenou světového festivalu v Bruselu, ale myslím, že tam klidně mohli napsat ještě nějaké význačnější ocenění. Film si ho totiž klidně zaslouží.

A to strašáni těch duchu proklatéch... Klasickej problém japonskejch filmů - všechny japonky mají dlouhý rovný černý vlasy a pak se od sebe nedají rozeznat. Klasickej problém japonskejch hororů - jsou o duchách, je tam záhadná malá holčička, hrůzný příběh z minulosti, zlej duch a hlavní hrdinka (vždycky ženská) musí udělat něco, aby se duchovi dostalo pokoje. Takže vůbec nic zajímavýho, ani lekačky, ani mrazení, ani gore. Tohle všechno už jsme nejednou viděli... ale tohle ani povedený nebylo...

Bezbřehá slátanina. Odpad jsem nedal jenom kvůli... já nevím proč. Takže ho dám. Hned na začátku ukázali, že to asi bude blbost a to se taky potvrdilo. Nechápu, proč mezi žánrem filmu není taky uvedeno sci-fi nebo fantasy, protože tam neexistuje snad jedinej člověk, co by neuměl lítat. Když si do toho ještě připočítáte tragický digitální efekty, zpracování a děj, tak z toho fakt vypadne hrozná tekutá sračka...