A_Shearer

Prazvláštní film. Čekal jsem oddechovku v podobě bláznivého dobrodružného filmu, což slibovala i první půle. Když se to konečně rozjelo, vyšel z toho úplně jiný film.Příběhem dost divně poskládaný, ale zároveň nesmírně křehký, Nakonec to není ani film dobrodružný, ani akční, a už vůbec ne komedie, ale film o snění a o skutečném přátelství.

Hezký film se sympatickým Františkem a až překvapivě "lidským" Benediktem. Navzdory tomu všemu jsem poněkud rozpačitý, ten film až příliš hladil po srsti. Bezskrupulózní Vatikán opravdu není selanka, kde se největší spor odehrává mezi introvertním zastáncem starých pořádků a odvážně nekonvenčním Františkem.

Geniální Vláčilův ( a Körnerův) mnohovrstevnatý výtvor, který alespoň pro mě osobně má ještě o řád větší sílu než Markéta Lazarová. Říká se, že je to příběh o fanatismu a touze po svobodě. V mých očích je to především film o přátelství. O přátelství tak silném, že nutí Armina von Heide obětovat své tělo i svou duši, aby zachránil duši svého přítele. Který o to ovšem vůbec nestojí, ale to mu není nic platné. Vláčilovo dílo má všechny parametry naturalisticky pojaté antické tragedie. Tohle je skvost.

Jag döden. Antonius Block navrátivší se z křížové výpravy marně hledá smysl, až mu ho nabídne parta obyčejných potulných kejklířů Neodvratná porážka i tak může být vítězstvím. Vrcholné Bergmanovo dílo, tak transcendentní jako zároveň neochvějně humanistické.

Zlatá doba přelomu 80. a 90. let. Skvostně nápaditý film plný dnes už ikonických scén a hlášek. A Vorel se svým několikrát nuceně předělanym scénářem, který ho ale dovedl o několik levelů výš, než se od té doby kdy dokázal doplácat. Jako nejlepší tanečník diska dávám božímu Arnoštkovi 10 z 10.

Na tehdejší dobu jistě velmi originální. Dnes už poněkud zastaralé, ale pořád má dost spád a Fox je dostatečně ledově démonický. Škoda pár logických lapsů a náhodiček, typu závěrečká scéna, ale jinak opravdu ukoukatelné i dnes. Ocenil bych hlavně kontrapunkt antibondovi v podobě strejcovitého francouzského fízla.

Rozbíjet náckům hubu je třeba. Ve třicátých letech stejně jako dnes. A Belmondo to dělá se vší svou grácií vskutku nonšalantně. Jinak je to samozřejmě příšerná ptákovina.

Tak nějak nevím. Zvláštní směsice kvalitná filmařiny a zároveň popíku. Na půl zatraceně vážné, na půl bizarně holywoodské. Pokud jste ochotni uvěřit, že děda, co 40 let šlape chodník Chicaga a furt je pochůzkář, nakonec dostane Scarface do basy, nebo aspoň vycvičí své kolegy, pak je to film pro vás. Já bych asi potřeboval buď pohádku nebo realitu, tahle směska je taková divná. Jinak ovšem bod navíc za ten výslech mrtvoly.

Lumet prostě uměl. Hřištěm sice není jedna místnost jako ve Dvanácti rozhněvaných mužích, ale jeden vojenský lapák s pahorkem kdesi v poušti není o moc větším hřištěm. A ono to opět funguje, navíc nastupuje Connery, který po všech Bondech přesvědčuje, že umí být i skutečným nefigurínovým hercem. Zvláštní bod za odvahu natočit tak brzo po válce v principu neoslavný válečný film.

Trochu neprávem nedoceněný film. Scénář sice s trochu prazvláštní dynamikou, ale Kilmer byl za mě nejlepší Doc Holliday ever. Je mi líto pane Douglasi.