Poslední recenze (877)
Substance (2024)
No vida, kolik lidí tady zná Toxic Avengera. :)
Amerikánka (2024)
Svobodně o nesvobodě. Je v tom, přinejmenším tou neodolatelně třaskavou a nakažlivou energií, pozdní Malick, Korine, Benh Zeitlin či Gakurjú Išii (japonský punk at its best), ale zároveň je to svojské. Nespoutaný, sršivě živý film. Jen mě z té barvité pocitové koláže vytrhl závěrečný monolog – nadbytečností si to nezadá s pohledem do kamery na konci Iñárrituova Revenanta.
Stěhování (1993)
Somaiovy postavy se často ocitají v nějaké velmi obtížné životní nebo existenciální situaci, která je izoluje od ostatních lidí, a my sledujeme, jak se s tím nesnesitelným napětím, úzkostí a osamělostí pokoušejí vyrovnat, jak s oním stavem bojují, hledají z něj únik, často na hranici sebetrýznění. Platí to i pro jeden z nejlepších Somaiových filmů, Ohikkoši, kde se v takové situaci ocitá dospívající dívka Renko, jejímaž očima nahlížíme rozvod jejích rodičů. A upřímně, nepamatuji film, který by dokázal tak přesvědčivě vykreslit paletu pocitů, které dítětem v takové nešťastné konstelaci zmítají.