Belphegor

Omylem jsem shlédnul v televizi. Na to se opravdu někdo cíleně dívá? To opravdu točíme pro pobavení? Je to tak falešně zahrané, až to bolí. Zajímalo by mě, zda si někdo ze sledujících myslí, že to je reálné. Věřil bych, že se najdou tací, kteří to živě probírají u kávičky. Je jasné, že to je inscenované, ale že to je tak nezáživné a hloupé, to je do nebe volající.

Tahle vánoční jednohubka se povedla. Vlastně není, co vytknout. Příběh podaný z pohledu Mantis a Draxe je příjemnou změnou, jenž ukázala, že tahle dvojka má rozhodně, čím zaujmout. Příběh je jednoduchý, ale nikdo asi nečekal nic komplexního. Vlastně dodá vše, co by měl - je to vtipné, milé a v závěru to zahřeje u srdce pravou Vánoční atmosférou. Ačkoliv tématika Strážců galaxie se od Vánoc dost vzdaluje, nakonec to je příjemné. Rozhodně super změna od klasického Marvelu. Navíc je tu jedno malé odhalení. Za mě fajn.

Netflixová novinka, ve které se ocitneme v říši snů a hledáme perlu, jenž dokáže plnit přání. Úvod filmu slibuje zajímavou podívanou, a když se poprvé podíváme do Snivokraje, máte pocit, že to bude zajímavé. Film je nádherně natočen, volba herců je sympatická až na jednu velkou výjimku (o té později). Když se ovšem příběh má rozjet, začne to drkorat. Záhy jsem zjistil, že se to celé zasekne mezi spánkem a bděním, pomalu se to posouvá a na to, že procházíme sny lidí, tu je toho prostě málo. Nezáživné scenérie, jenž chybí ta pravá esence. Od snů bych čekal kapku větší fantazii, film prostě není až tak výpravný vzhledem k látce, se kterou pracuje. Teď k té herecké výjimce. Jason Momoa je hlavním marketingovým tahounem, ale v závěru se do toho vůbec nehodí. Cítím z jeho postavy připodobnění ke klouboučníkovi z Alenky v říši divů, mohlo by to být fajn, ale J.M. nemá to správné charisma, aby to od něj sedlo, celkem přehrává a prostě mě to nenadchlo. Závěr je taky takový mdlý, celý twist mi přišel bez většího nápadu a poměrně přímočarý, aby film přešel do nějakého uzavření. Snivokraj je tedy taková polohotová věc, která potěší především děti, ale existují lepší filmy o snech.

Film vypovídá o degustačním zážitků, jenž se odehrává ve vyhlášené restauraci na odlehlém ostrově. Zákazníci v menu najdou několik překvapení, a ne všechny jsou příjemné. Začátek bez zbytečného zdržování diváka uvede do děje a ma dobré tempo. Film je rozdělen na jednotlivé chody, což tomu dává vytříbený punc. Samotná jídla a detaily záběrů při vaření působí nejen esteticky, ale i způsobí, že se Vám začnou sbíhat sliny. Někdy za polovinou jsem ovšem začínal mít pocit, jako by scénář psali dva různí lidé, kteří se zapomněli dohodnout, co chtějí říct. Myšlenka snímku je dobrá, ale její provedení se mi nezamlouvá. Rozuzlení je velmi rozporuplné, protože vlastně všechno, co se stane, možné je, ovšem filmově to ve mě zanechalo pocit nedokončenosti. Je těžké to popsat, abych nic nevyzradil. Snímek ale někomu může připadat dokonalý jako mě nedokončený. Mě ale to rozuzlení přišlo mimo mísu, ani ne neuspokojivé, ale špatně zaměřené. Člověk to musí vidět, aby pochopil, o čem mluvím. Co se týká herců, je to všechno trefa do černého, zejména moje oblíbená Anya Taylor-Joy. Snímek utíká rychle a je jinak moc dobře natočen, jako jednohubka to je vynikají, ale mám pocit, že se tu mohlo narazit ještě na hlubší problémy.

Pokud bych film hodnotil jako pohádku pro malé, určitě bych dal větší hodnocení. Je tu hodně zvířátek, princezen a barev a efekty působí příjemně, děti to budou milovat. Jednička byla příjemným filmem, který sice nebyl dokonalý, ale měl nápady a své klady. Dvojka má překvapivě solidní myšlenku, ale způsob, kterým se jisté věci dějí, na mě působí přihlouple a nasazeně. Potěšila mě Amy Adams v roli Giselle, jenž jako zlá postava působí nakonec dobře. Ve filmu se hodně přehrává, sice to je účel k vytvoření dojmu klasické disneyovky, ale občas to už to je moc. Problém je konec, který nemá ani strhující, ani originální a ani logické rozuzlení. Všechno je v něm zkratkovité, což je na stopáž dvou hodin tuze špatně. Navíc tu během filmu byly náznaky jistých konfliktů, ty ale zůstaly z velké části nevyužité, což je velká škoda. Prokletá romance je jedno velké klišé, jenž nenadchne ani neurazí.

Nový Black Panter velmi dobře navazuje na předchozí díl, ačkoliv se s tím nese to nejhorším, co se ve psaní pokračování mohlo stát - úmrtí hlavního herce, a dokázal navázat smysluplným příběhem, který má víc lidskosti, než všechny poslední filmy čtvrté fáze. Novou rasu Talokanů, mořského lidu, se podařilo uvést dobře, a jsem rád, že Marvel představení a origin neodfláknul, tak jak tomu bylo v poslední době tradicí. Navíc potěší, jak je to celé vyobrazeno, neotřená yukatanská kuktura tomu dává úplně jiný rozměr. Trochu bych si přál, abychom pod vodou zůstali déle. Vlastně bych možná byl raději kdyby to bylo naopak, film o Talokanu s trochou Wakandy, jejich části mi prostě přišly mnohem víc poutavé. Zápletka vlastně není nijak převratná, ale v závěru mě to bavilo. Musím ovšem říct, že z finále nejsem zas tak nadšený, co se týká akce, moc zapamatovatelná není a v celkem dlouhé stopáži jsem čekal, že dostanu ještě něco navíc, poslední hodina mě spíš nudila prostým vyprávěním na jidtotu. Mě osobně dost vadila hudba, raggea a hiphopové písničky mi nesedly, a není výmluva, že tam je hodně černých, tak to k tomu vybízí. 3D formátování nebylo nic moc, doporučuji 2D, protože je to dost podobné. Nová Wakanda je zajímavá a rozhodně bych tomu chtěl věnovat ještě jedno shlédnutí, ale v hodnocení je to rozporuplné, ale zřejmě je to asi nejlepší Marvel film za poslední rok

Béla Tarr je můj oblíbený režisér a považuji ho za vrcholového umělce maďarské, možná i evropské, kinematografie. Jeho pomalé pohybové záběry s podmanivou hudbou byly vždy delikátní. Satanské tango má něco přes sedm hodin stopáže a čekal bych, že pokud chce někdo točit tak dlouhý film, tak mám, co v sedmi hodinách vyprávět. Například Pán prstenu má v prodloužené verzi cirka 12 hodin a hodně se tam toho stane. Jak je zvykem, Béla Tarr i v tomto snímku nechává scény "dozníval", což v jeho kratších filmech má opravdu velký efekt na niterné pocity. Vychlavat je mohu celé dny. Tady mám ale pocit, že je toho hodně výplňového. Satanské tango totiž nemá až tak rozmanitý příběh k vyprávění a to že má sedm hodin je dáno hodně roztahaností. To ovšem neznamená, že tu nejsou krásné záběry a podmanivá scénografie, ovšem na rozdíl od Turínského koně nebo Werckmeisterových harmonií to na mě nepůsobilo až tak podmanivě, rozhodně mi chyběl smysl v záběrech, v jiných Tarrových filmech totiž záběrovaní podmiňuje myšlenku a pocity, a ačkoliv vím, že tohle celé je portrét zbytečnosti všech našich činu, prostě to bylo až moc ucourané, že to tu myšlenku už příliš naředilo. Mám pocit, že film by mohl mít klidně čtyři hodiny a dopadlo by to stejně, mnohokrát totiž opravdu jen koukáte na scénu, kde někdo třeba pět minut sedí a přemýšlí, nebo někam pět minut jde, a nebo že se dalších pět minut honí pes okolo baráku atd atd. Navíc mi vůbec nesedlo zakončení, jenž v podstatě nechává všechno nezodpovězené. Po sedmi hodinách bych raději došel nějaké katarzi, ač kdejaký kritik by mohl namítnout, že ta prázdnota je účelná. Herecky je to zahrané bravurně a laděním určitě vzniká nicota v lidských životech. Je sice obdivuhodné natočit tak dlouhý film a zrežírovat takové krásné záběry, ale na otázku, zda bych si to někdy pustil znovu, bych odpověděl ne. Na zadek jsem si z toho nesedl. Raději kterýkoliv jiný Tarrův film.

Jako horor to je to z toho lepšího, co jsem v posledních letech viděl. Námět se mi zdá originální, herecky sice nevýrazné dílo výpraví v první hodině solidní příběh, který klasicky zabředne do vyšetřování. To vůbec nevadí, ale někdy v polovině snímek zvolní a hororové prvky se posunou do pozadí. Ačkoli je tato část dost natáhlá, i přesto dokázal snímek udržet mou pozornost. Mě spíš vadilo, že celý ten příběh nedojde katarzi, rozuzlení se dost rozředilo v osobním rozpoložení hlavní hrdinky a vlastně jako divák si přijdu ošizen o původ entity, vzhledem k tomu všemu vyšetřování bych to uvítal. Navíc některé postavy se občas chovají nelogicky, to ale není až tak výrazné, spíš je to zážité chování v hororových filmech.

Tempo vyprávění udržovalo můj zájem až do posledních minut. Příběh o třech lidech je podáván neuvěřitelně podmanivě, scény si dávají čas na vybudování atmosféry a retrospektiva je zapracována velmi dobře. K tomu je to proložené pěkným záběrovaním. Něco tomu ovšem chybí. Vynasnažím se vynechat spolery. Ačkoliv jedna ze tří postav dojde kýžené katarzi, zbylé dvě jakoby ještě měli co říct. Určitě by vyprávění mohlo ještě pokračovat, protože jsem měl počít, že by tam ještě něco mělo proběhnout. Za další - velká část jejich života je přeskočena a rád bych věděl, co se za ta léta s postavami dělo, klidně bych zvladnul dalších 20 minut jen o tom. Také si místo Harryho Stylese umím představit kupu jiných herců, kteří vy se do role hodili vic, po stránce jeho to navíc bylo průměrné. Ostatní herci ale hrají výborně. Film je to pěkný, jen v závěru trochu uťatý. Vlastně se mi libil, a protože o něm musím při psaní recenze stále přemýšlet, znamená to, že svoje kvality rozhodně má. Rozhodně si ho někdy rád pustím ještě jednou.

Kromě velmi přitaženému začátku se mi to do třičtvrtě filmu líbilo. Celkem mě zajímalo, jak se konverzačka Džina a Alithei rozvine, co všechno mi o sobě poví. Vizuál je opravdu podmanivý a určitě kvůli němu, a ještě šikovnému záběrovaní, nadhodnocuji. Poslední čtvrtina ale ztrácí dech a to dost. Cesta, kterou se film začne ubírat, je úplně zbytečná, bez předešlého vystavení, a rozuzlení dost neuspokojivé. Chápu, že někomu to může připadat hodně upovídané, ale to mě úplně nevadilo, ja nečekal nic extrémně akčního. Navíc mi celkem vadila reklamní kampaň, jenž diváky lákala tím nejhorším způsobem, jako by se snažila dohnat zapomenutý marketing.