Blablador

Komixovky nesnáším proto, že z těch leporel pro retardy (dík Verbale) jsem měl vždy u filmového zpracování obrovská, žel nenaplněná očekávání. Festival ztraceného času u mně začal filmovým Spider Manem, který mě ukázal, že dětská léta a posvátná aura západní komixové kultury jsou už dávno pryč. Silou jsem se prokousával přes hovadiny typu Hulk, přes afektované kretény typu Kapitán Améro a podboné hlouposti. Doslova jsem pádloval v řece hoven, než jsem se dostal k nečemu, co stojí za řeč a sotva jsem objevil Nolanova Batmana, spadl jsem opět do těch nejhlubších mainstreamových pekel ze kterých mě dostal až Vaughn s jeho Kingsmanem. Čerstvý vítr v zatuchlých komixových kobkách. Skvěle odvyprávěný příběh. Paráda!

Brutální psychologický nářez. Byl jsem mile překvapen formou zachycení naší reality a absencí přitroublé komixové mytologie pro frustráty (Iron Man, Kapitán Afektica, Superblb, X-Men apod.). Looser z ulice najde sílu změnit ten bordel kolem v sobě samém. S pomocí virálu vytvoří pozitivní mem jako prase a divák si uvědomí jaký je rozdíl mezi skutečností a médiem podanou iluzí. Autor ukazuje těm lidem kolem, jaké jsou ovce a hromady sraček. Hrdina samozřejmě dostane časem do držky, to k životu patří, ale pak nastoupí super fotr, který i když to vychytal pro sebe, dělá všechno pro to, aby v těch sračkách naučil plavat i svoji dceru. Rituál opuštění otce příchází nečekaně brzy a taťkova holčička musí odhodlaného loosera dokopat na jiný level, protože jsou v tom teď sami. Mistrné podobenství.

O lidech, kterým je přes třicet a kteří mě tento film doporučili jsem po shlédnutí začal pochybovat. Puberťáci s kompulzivně obsedantní poruchou mohou po shlédnutí výkonu narcistického Gájena Gejnoldse dojít k názoru, že v tom nejsou sami. - Ó jak jsem teď škaredý, moje dívka už se mnou nebude chtít být. Hlášky mě lezly na nervy. Samoúčelné akční scény také. Když se před lety fackovali Neovi oponoenti v pokračování Matrixu už příliš dlouho, stálo to taky za prd a tenhle film na mě působí stejným dojmem.