Poslední recenze (509)
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/157/913/157913423_6c8c43.jpg)
Waqt (1965)
Legendární film, který posbíral mnoho cen Filmfare a vstoupil do historie. Bylo mi ihned jasné proč. Příběh o rozdělení rodiny (tří bratří) během zemětřesení není až toliko ojedinělý (včetně toho, co následuje), ale způsob, kterým to Y. Chopra zpracoval je zcela unikátní a naprosto kouzelný. Díky „Waqt“ mi dochází posloupnost a vývoj tvorby budoucí. Čím více poznávám starší věci, tím více mi zapadají výsledné kousky do evoluční stavebnice indické kinematografie. Budu v tom rozhodně velmi rád pokračovat. Tento naprosto jedinečně nezaměnitelný snový svět plný barev, krásných interiérů a exteriérů, půvabných žen a emocí miluji. Úchvatná a dechberoucí láska. Hudba nezajímavá. Čtyři hvězdy.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/160/013/160013066_16314b.jpg)
Dareba (1955)
Kultovní filmová legenda na kterou jsem se těšil. A výsledek? Popravdě jsem malinko zklamán. Mohl za to sám Raj (R. Kapoor), o kterém si rozhodně nemyslím, že byl charakterově čistým prosťáčkem, kterého zkazil až svět boháčů. Raj totiž vykazoval jasné znaky vyčůranosti již při vstupu do „hříšné“ Bombaje, takže smůla. Ta čistá bytost byla Vidya (Nargis). Boháči byli patřičně prohnilí. A chudí byli prostě chudí s různými charaktery. Chudoba sama o sobě spravedlivce nevytváří a toto jednostranné pojetí dobra a zla nemusím. Závěr byl VELMI!!! nereálný. R. K., N. a řádně úlisná Nadira hráli na výbornou. Hudba parádní a písně „Mera Joota Hai Japani“, „Pyar Hua Iqrar Hua“ a „Ramaiya Vastavaiya“ to potvrzují. Čtyři hvězdy.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/166/903/166903001_bc3f6b.jpg)
Bhediya (2022)
Příběh sice není nijak novátorský, ale oslovit mě určitě dokázal. Prostředí lesů a hor nezklame snad nikdy. Mnohé vtípky byly povedené a herecké obsazení sedlo parádně. Vedle klasiků V. Dhawana a K. Sanon musím ještě vyzdvihnout a pochválit i výkon A. Banerjeeho. To je přesně ten mix, který dokáže zvednout náladu, pobavit a hlavně potěšit. U podobných filmů opravdu nečekám hlubokomyslná zamyšlení s filozofickým přesahem o podstatě Bytí. S efekty jsem problém neměl žádný, dle mého úplně v pořádu. Na samém konci se na scénu vloudí R. Rao a A. Khurana s „pozvánkou“ na pokračování „Stree“ (2018), což ještě podtrhne účast S. Kapoor v závěrečné protančené písni. Hudba vydařená. Čtyři hvězdy.
Poslední deníček (1)
Úvod
Možná sem časem napíši nějaké moudro, ale nyní nemám sil a chuti.