tahit

Kdyby pro nic jiného, tak mohu s klidem říct, že za herce určitě ***** a navíc pohodový humor se tu povedl.

Vlastně ani tolik nevadila doba totality, to i přesto, že tu úřaduje kádr místního národního výboru v roli téměř jakéhosi milosrdného samaritána. Ačkoliv se nejedná o nic světoborného, tak to nebylo tak špatné. Netřeba snad ani podotýkat že obdobné situace se dějí i dnes.

Přepychový majstrštyk příjemně ubíhá. Přesně takhle to mám rád. Už jen proto, že s krásnou Demelzou a romantickým fešákem Poldarkem mě bylo fajn. Téměř okamžitě se mi jaksi vryly oba pod kůži. Nepřemohlo je nic, pouze vášeň. Mám zálibu v takových příbězích. A to nemluvím o tom, jak je vše obohaceno nádhernými pohledy na skály a mořské pobřeží, jež hladí svojí nádherou. Už se moc těším na další pokračování.

Přímo čítankovou názorností je ve filmu vykresleno pojetí zbabělosti a hrdinství, pravdou jest, že když jde o vlastní život, můžeme se rozhodnout raději držet zpátky, přestože toto rozhodnutí nás může posunout tam, kam určitě nechceme. Jakkoli je charakterovým rysem kariérista pošťák Munk slizký, zhostil se tehdy ještě neznámý Eduard Dubský role obdivuhodně. Karel Höger se svým pozitivním poselstvím dává tomu odpich. Stanislav Neumann prostoru moc neměl, ale taková poctivá pohodovka. Zdena Procházková ve své úloze působila mile. Takže z pochopitelných důvodů dávám *****

Vždycky jsem obdivoval Babičku od pana Čápa, proto dávám čistou pětku *****

Vše se dá shrnout do jediné věty. Říkal jsem si, netypické krimi, ne, ne, tak tohle jde zcela mimo mě, a co hůře, většinou nemastné a zmatené.

Velmi dobrý film. Myslím, že nejsem daleko od pravdy, když řeknu, že to je nejspíše tím, že byl natočen ve správný čas na správném místě. Avšak ještě cennější je to, že pohraničí je vykresleno do nejmenšího detailu poutavě. Inu, jak jsem řekl shora, to jsou přednosti dobrého filmu. Výraznou měrou jsou i původní starobylé chalupy, které mají magickou poezii, čímž znásobují dojem z filmu. Z hereckého výkonu vyzdvihuji osobitý humor v podání Effy a Lipského. Rovněž Kurandovou, která s patřičnou vírou v boha a řečí prostou střihla roli jakoby ze skutečného života. Hrušínský jako syn Pavlasových zůstal trochu ve stínu, ale není pochyb, že byl už tehdy pro lepší role předurčen. Záhorský coby holubář hraje v příjemném duchu. Pivec přizpůsobivý typ má méně prostoru, ale zahrál v mezích možnosti. Hezká Medřická malá role, ale v barvě svého hlasu pádně ironická i působivá. Pro úplnost ještě dodám, že pro mě nádherný film, jenž ani po 68 letech neztratil nic ze své zábavnosti.

Není tomu tak dávno, co jsem si zrovna říkal, že francouzské krimi už není to, co bývalo. Nicméně, jejich filmy vždycky měli dobrý zvuk, tak je třeba to poopravit, neboť časy se mění. A na pozicích už nekralují už takové superhvězdy, jako byli nebo jsou Jean Gabin, Alain Delon, Lino Ventura, Jean-Paul Belmondo, ale jejich mladší kolegové. Zdá se, že tenhle celovečerák je příslibem starých dobrých časů francouzského filmu. A každopádně překvapil. A to je dobře. I když na špičku pyramidy to nemá třeba v případě filmu Sicilský klan, lze tedy doufat, že to není jen nějaká výjimka.

Kdo by se kdy nadál, že v současné samostatné zemi Putina vznikne tak věrohodný film, který nastavuje nemilosrdně zrcadlo byrokratické společnosti v Rusku. Čistě lidsky, pominu-li scénu pod mostem a konec, který je patřičně přitažen za vlasy, tak jde o hodně působivý zážitek.

Mluvit o kráse Baarové bylo by nošením dříví do lesa. Není tedy divu, že budí pozornost. Proč jsem šel na film o Baarové? Samozřejmě jsem neočekával od toho kdovíjaký umělecký zážitek. Udivilo mne tolik kritiky. Možná jsou kladena měřítka kritiky tohoto filmového zpracování příliš předpojatě. Ano, film mohl být vynalézavější, výpravnější a zdaleka nevytěžil všechny možnosti. Je film opravdu tak špatný? Domnívám se, že při vší problematičnosti nikoli. Čekal jsem větší průšvih. Za prvé, vykreslit všechny trampoty Baarové do filmové podoby na ploše jednoho celovečerního filmu je o to těžší, že bylo třeba vyškrtnout i postavy, které v jejím životě hrály dosti důležitou roli. A za druhé mnohdy stačí do jisté míry ke kritice třeba i osobní averze k tvůrci filmu, který je nemálo lidem solí v očích. Renče vlastně také moc nemusím, ale ostatně fakt, že lidi přivést do kin umí, je dost výmluvný. Co se dabingu týče, tak jemný hlas Preisse jakožto Goebbelse nebyl zrovna nejlepší přínos, nepochybně to působilo poněkud divně. Co herců se týká, tak ostřílený herec Markovics, který dostává slušný prostor, také nijak zvlášť neexceloval v roli hlavního nacistického ideologa Goebbelse. Pavel Kříž nebyla špatná volba, vdechl postavě Hitlera zvláštní až pitoreskní rozměr. Pauhofová, ano je hezká a strhává největší pozornost na sebe, ale ve své podstatě má velmi málo společného s herectvím Baarové. Burkhard v roli Fröhlicha, je přesvědčivý, dobře zahrál, ale také mu to sekne. Zbývá pár slov o samotném filmu. Časové rozpětí několika let ve scénách nevadilo, dramatický efekt to má docela slušný. První polovina filmu je výrazně lepší než zbytek. Kolorit doby za ty prachy bych si uměl představit i lepší. Pro mne nehraje roli a je mi jedno, jestli má ten film žánrově vysokou laťku nebo nízkou laťku, ani tentokrát tomu nebylo jinak. A tak řekl bych, že ten večer s Baarovou nebyl zas až tak špatný, jak se ze začátku zdálo.