Hyperbolic

Jeden z mých nejočekávanějších filmů tohoto roku, hlavně kvůli dost zajímavému prostředí  late night show a konceptu věcí, které se na obrazovky dostat neměly. Dastalmachian to celé vcelku brilantně táhne, jeho spolupracovníci mu ale zdatně sekundují. Prostřihy během reklamních pauz ukazují šílenost těchto živých vysílání a postupně gradují v šílené finále. Musím ale říct, že přibližně do 3/4 filmu (než začal skeptik hypnotizovat) jsem si myslel že to bude na pět hvězd a jeden z filmů roku, potom se to ale tak nějak přehouplo do docela špatně uvěřitelné podivnosti.

Smutný příběh plný pozlátka. O Elvisovi jsem toho moc nevěděl, o Priscille ještě méně, tak jsem šel do neznáma. Vím, že vměstnat tolik let do dvou hodin je nadlidský úkol, myslím ale, že byť i jen půl hodina navíc by filmu prospěla. Začátek byl vcelku uspěchaný, tak jsem čekal, že toho využijí v další půlce, ale bylo zde spousta zbytečných scén, která tvořila takovou mozaiku ne-moc nevazujících událostí. Na konci mě nejvíce překvapily závěřečné titulky, protože jsem vážně nějakou tu půl hodinu navíc čekal. Příběh je to ovšem silný a docela na mě zapůsobil.

Berlinger má zkrátka cit pro výběr scén a pořadí, tak, aby i příběh o takové lidské zrůdě byl stravitelný.