Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Animovaný
  • Akční
  • Drama
  • Horor

Recenze (59)

plakát

Hitman (2007) 

Není to žádná hitparáda. Chyb jako máku. Na roli Agenta 47 bych si také představoval někoho jiného. A celkově bych to asi pojal trochu jinak. Ale v podstatě tím, jak se film od začátku nebere příliš vážně, mi vlastně tahle "slátaninka" přijde jednou za čas k chuti. Akce je dostatek, Olga je tady k sežrání a prostě to má takový příjemný béčkový nádech.  Ale stejně se stále modlím za konečně pořádné zfilmování této herní ságy, která má obrovský potenciál. PS: Doufám, že obsadí Johnnyho Sinse

plakát

Sebevražedný oddíl (2021) 

V dnešní, ve všech ohledech nelehké době multikulti, MeToo a gender možných píčovin. Přilétne holubice s ratolestí, přinášejíc věc, která tohle křídly odvane z obzoru. Bez veškerých očekávání, jsem dostal přesně to, co jsem si jednou přál, abych mohl u komiksových omalovánek vidět. Krásný retro feeling, pořádný eRko, skvělé postavy, citlivou stránku která absolutně nehraničí s kýčem, akce která nebude vypadat jako když kameraman prodělává epileptický záchvat. A vůbec, režijní počin, který mě uchvátí natolik, abych si komiksový film, pustil víc jak jednou a užíval si každou scénu, aniž bych požil jakoukoliv psychotropní látku.

plakát

Jan Palach (2018) 

Tíživý pocit, který mě provázel od začátku až do konce, jsem si nesl ještě dlouho po shlédnutí. Film se zprvu vede pozvolným tempem, vykreslujícím život Jana s občasnými skoky v čase, které mě občas mátly. Ale zase poslední časová linka se už vede takovým tempem, že s napnutými nervy jako špagáty očekáváte osudový moment. Některé scény mi přišly spíše navíc (scéna se štěňaty, se slovenskou "Brigitte Bardot"). A spíše bych je nahradil dalšími scénami s Janem a jeho přáteli a s maminkou, kterou nedoceněně ztvárnila Zuzana Bydžovská. Prostě jsem čekal asi lepší vykreslení osobnosti Jana Palacha. Který je pro mne už od gymplu, kdy jsem nad jeho osobnosti strávil několik týdnů studování a sepisování seminární práce, jednou z nejsilnějších osobností naší novodobé historie. Co ale bezchybně tento film vykresluje, je komunistická nátura, která mi ve všech ohledech drásá nervy. A pevně doufám, že oběť kterou tato silná osobnost učinila, nepřijde i v budoucnu zbůhdarma a že si i tací, kteří i v dnešní době nepoučitelně podporují komanče se chytí za rypák a uvědomí si, že věta "zlatý komunisti" je dost zavádějící a do nebe volající. Pardon, nechal jsem se trochu unést averzí vůči rudochům. PS: "Člověk musí bojovat proti tomu zlu, na které právě stačí."

plakát

Terminátor 2: Den zúčtování (1991) 

S Cameronovo precizností perfektně vybalancovaná díla. Vynikající první díl. A s hranicemi všeho možného překračující díl druhý. Budu se opakovat jako mnozí ve svých recenzích, ale tohle je prostě mistrovské dílo nejen mezi scifi, ale i mezi filmy v globálním měřítku. Arnie mně jako ochránce prostě baví daleko víc. Tomu se prostě nedá odolat, kdo by takového bodyguard parťáka nechtěl?  Vše je dotaženo na úplnou špičku. Hudba, efekty...prostě všechno. Jen bych namísto původního konce více uvítal ten vystřižený alternativní a zakázal bych všechny ostatní pokračování. Ale to už odbíhám do tak trochu zabahněných vod. Takže ty zase nechám na jindy.

plakát

Terminátor (1984) 

Klasika mezi klasikami a film otevírající nový rozměr scifi a filmů jako takových. Arnie jako chladnokrevný stroj, byl jednou z mých největších dětských nočních můr. Vlastně je to tak trochu takový "scifi slasher horor s akčními prvky". Pardon, nemůžu si pomoct, ale Arnie mi tak trochu připomíná Micheala Myerse. Prostě tahle klasa má tak hutnou atmosféru, že by se dala krájet. A já si ji vždy rád zopakuji.

plakát

Nikdo (2021) 

Tohle bylo přesně to odreagování co jsem na sobotní večer s pivkem hledal. Nemusíte nad tím nijak extra přemýšlet, jen se necháte unášet hudbou Sammyho Davise Jr. jak doprovází rubání party áshoulů v autobuse tatíkem od rodiny, co je stereotypem života donucen se vrátit do starých kolejí své Badass minulosti. Určitá podoba s Johnem W. se dá z mého úhlu pohledu snadno přehlédnout. A především Nobody mi vynahrazuje to, co mi Baba Yaga nedokáže nabídnout. Což je pořádná dávka humoru. A o tu se postaral z velké části Mr. Lloyd, jak gerontoidně sundavá všechny co mu přijdou pod artrózní ruku s arzenálem okolo pleteného svetru a kalhot nad pupek. Odenkirk si tuhle roli patřičně užíval a to mě také více vtáhlo do hry. Co téhle pecce ubírá hvězdu, je absence podobných scén jako té v autobuse. Kde byla více vidět zranitelnost hlavního hrdiny a ne až nadpřirozená schopnost, která se objevuje v druhé polovině. Prostě mi chyběla jaká si obava o hlavní protagonisty. Jinak by to byl opravdový skvost na plný počet. Jinak scéna v kufru auta mě položila do záchvatu smíchu! Díky Iljušo!

plakát

Rambo: První krev (1982) 

Vzpomínám si kdy jsem First Blood viděl poprvé. Byl jsem plný očekávání a nadšení s vidinou prvotřídní akce. Protože Sly byl pro mě v té době něco jako testosteronový Bůh. Avšak po shlédnutí v nevyzrálém věku, jsem zcela nepochopil, co tohle dílo vlastně popisuje a znamená. A z příběhu jsem měl namísto nadšení, depresi jak z praku. Po několika letech ve vyzrálejším věku, jsem dal Rambovi druhou šanci. A dostalo mě to do kolen daleko víc, než poprvé. Právě když jsem celou tu filosofii pochopil, jsem si uvědomil, že ta druhá šance byla to nejlepší co jsem mohl udělat. Slyovi jsem Ramba věřil natolik, že jsem se do jeho role vžil tak, až jsem si skoro balil věci do lesa a na netu sháněl jeho ikonický nůž.  Jediné co musím tvůrcům vytknout, je vystřihnutí původního konce. I přesto kdyby měl každý akční film alespoň z půlky to, co má první Rambo. Tak by se hned tento žánr cenil úplně jinak.

plakát

Stalker (1979) 

Film který mi otevřel dveře k Tarkovského tvorbě. Cíleně jsem se tomuto dílu vyhýbal cca 5 let, dokud se k němu psychicky nedopracuji. I přes veškerou nevědomost o čem tento snímek je. A Čekání se vyplatilo. Každičký záběr, zvuk, každičký sebemenší detail, jsem hltal plnými doušky. Hypnotická esence mnou projížděla od první vteřiny až po samotný závěr. Vizuál který působí dojmem jako by byl poskládaný z obrazů a fotografií. V doprovodu s emocemi překypující hudbou Edwarda Artemieva, mě uvrhl do skoro tříhodinového transu, ze kterého se snad jen tak nevzpamatuji. Výkony herců jsou fenomenální. Kamera mi přišla naprosto nadčasová. Ale především celé poselství filmu je přesně to, co jsem hledal a nevěděl, že najdu právě zde. Jako bych opravdu navštívil Zónu. Po shlédnutí divák netuší, co vlastně celou dobu sledoval. Avšak postupem času se ve vás celý příběh rozloží a plně pohltí. Myslím že jedno shlédnutí nestačí. Ale přeci jen na to další, si ještě chvilku počkám. Abych si mohl to první patřičně užít a řádně vstřebat.

plakát

Vetřelec (1979) 

Tak už jsem se konečně dostal k téhle kultovce. A ani nevím jestli zažívám pocity zklamání z letitých ovací na tuhle klasiku a nebo mě to prostě na 5 hvězd nenadchlo. Atmosféra je skvělá, to se musí nechat. Pocit tajemna ze stísněných prostor lodi a většinová nepřítomnost ústředního "záporáka" je jen ku prospěchu. Tohle mě na filmu, který je přes 4 dekády starý, bavilo opravdu moc...když už tohle velká část dnešních hororů postrádá. Ale bohužel ústřední postavy tenhle film obraly o jednu hvězdu. Ripleyová je pro mě neskutečně nesympatická a protivná kráva a zbytek posádky mi přišel prostě natolik nemastný a neslaný, že jsem prostě neměl komu fandit. A to mi u tohohle typu filmu dost chybělo. No nic, třeba po dalším zhlédnutí změním hodnocení ze 4 na 5. A s dalšími díly i změním názor na El Ripleyovou. Nebo taky ne..