Ketri

Tedy, nebýt poznámky jakéhosi spoludiváka v řadě za mnou, který po titulkách pronesl: "Tak tohle musím jít rozdejchat na Babovřesky.", asi bych tu tíhu na hrbu nesla dál. Neuvěřitelně krásný film, z kterého budete mít zaručenou depresi na hodně dlouhou dobu.

Na filmu mně vadila jediná věc, a to, že byl prezentován jakousi polodokumentární formou. Ano, hlavní hrdinka je dokumentaristka, ale nějak mi to tam prostě nesedělo. Jinak ona dokumentaristka seděla vedle mě, tak o to příjemnější to bylo sledování. Autorka pak v následné besedě potvrdila, že byla inspirována skutečnou událostí, nicméně zde nechává na divákovi, aby si vybral "svůj" konec.

Kurňa, kde ty obsahy berou? Nebo jsem se koukala na jiný film? Neměla jsem pocit, že by Chalífu někdo k něčemu nutil a ze strany její rodiny se nestalo vůbec nic. Tak, že by jen jiná měřítka? Nevím. Film byl zajímavý svým tématem, je poučné vidět ohlasy na tuto problematiku i z jiných částí světa. Poučení: " je jedno, jestli nosí žena burku nebo chodí oblečena slušně nebo jako k...a, stejně vždycky může úplně za všechno" :-)

Celou dobu mě provázela myšlenka, zda si makedonští tvůrci nenatočili něco jako svou verzi srbského "Montevideo, bog te video", v rámci podpory nejoblíbenějšího národního sportu. Nicméně díky besedě s tvůrci konané po projekci "vyvrátil" pan režisér mou domněnku. Film, až na drobnosti, věrně popisuje události před a po bulharské okupaci Makedonie. Téma nalezli tvůrci před deseti lety při hledání podkladů pro pořad o hlavním městě Skopje. Hlavní hrdinové jsou tedy skutečné postavy, jen bývalý německý šampión nebyl ve skutečnosti Němec, ale Maďar. Reálie pak byly doplněny pátráním v bulharských archivech. Ve filmu se závažným tématem však nechybí ani humor, pro mě to je zatím nejlepší film z letošního Febiofestu. V rámci besedy byla též zajímavá reakce divačky z Bulharska, no ale taky bych na to nebyla pyšná.

Tak koukám, že oficiální text distributora je zase trochu mimo, no ale naštěstí jen trochu. Velice příjemné překvapení v soutěži Febiofestu.

Jsem docela ráda, že jsem film viděla v dobách pomalu prehistorických. I když podle zdejšího hodnocení to vypadá, že ani mladí, již zhýčkaní Jurským parkem a seriály BBC, starou, na svou dobu převratnou klasikou nepohrdnou a geniálnost tohoto díla ocení.

Tak si tak říkám, jestli pod tím poklopem byl opravdu Urban ...?

No, aniž jsem to tušila, lepší dobu jsem si vybrat nemohla. V Indii to opět vře. Byla znásilněna a zmlácena 23letá medička, která nakonec svým zraněním podlehla. Další dívka spáchala sebevraždu poté, co ji policista nutil, aby stáhla obvinění ze znásilnění a za jednoho z útočníků se provdala. Lidé tedy opět vyšli do ulic a požadují, aby vláda zakročila proti obtěžování, kterému jsou pravidelně indické ženy vystavovány - od osahávání po vážné násilí. Pravda, tyto případy spolu moc nesouvisí, ale potvrzuje to fakt, že když se něco stane, lidé drží spolu, škoda jen, že vždycky až poté, co se něco stane. Jinak, film je to opravdu skvělý.

Psychologický, drama až skoro thríler. Nu což, negativní reklama láká více. Měla bych ještě poznámku k Aelitině úvaze. Já myslím, že zde to autor vyjádřil naprosto jasně. Milou je třeba následovat v co nejkratší době, neboť za prostěradlem se ukrývají další zájemci a pak by mu ji mohl přebrat třeba kdosi, kterému chyběla ještě jedna do 72.

Tak to musím nejdřív rozdýchat .... Myslím, že nemá cenu snažit se psát nějaká úžasná moudra. Chuyia to ve filmu zvládla jednou otázkou: "Teto, a kde je dům pro mužské vdovy?"