TOMjohanik

Skvěle natočená, zahraná a napsaná sedmidílná krimi série. Celkově se to drží v mantinelech detektivního žánru a tudíž se nedá čekat nic novátorského. Oceňuju to, jak krásně bylo přeneseno prostředí, ve kterém se děj odehrává, za což se dá vděčit lokaci celého natáčení a také perfektní práci s kostýmy a přízvukem. Kate Winslet, odvedla ve své mnohovrstevnaté roli (pro mě překvapivě) dobrou práci stejně jako zbytek skvěle nacastingovaných herců. Poměrně velké množství postav se svěže propletenými vztahy nám dává možnost odhadovat, kdo se dopustil čeho. Sledujeme velké množství doopravdy temných dějových linek a přesto to celé na mě nepůsobilo jako tlačení na pilu a slowpace celého seriálu (který podle mě mohl být klidně poloviční) mi vlastně vyhovoval. Tvůrci měli totiž dost prostoru rozpiplat Mare a její charakter poměrně do detailu a hlavně díky tomu si myslím, že si seriál odnesl tolik hereckých cen Emmy. Fanouškům soft detektivek vřele doporučuji.

Další film ve stylu Nataschy Kampusch až na to, že tentokrát je naší Natashou desetiletý kluk. Film pojednává o podle mě téměř nejhorší věci, kterou může člověk člověku udělat a přes (naštěstí) velmi malou grafičnost jsem stejně nedokázal snímek sledovat dýl než půl hodiny v kuse. Sálá z toho řemeslný perfekcionismus, který přes docela vyčerpaný námět toto dílo posouvá do první filmařské ligy. Herec byl obsazen geniálně a pocit že takovýho chlapa přece odněkud znám byl všudypřítomný a v nuancích dodával filmu na děsivé civilnosti. Ta představa, že existují lidi, který jsou něčeho takového schopní a můžou to být klidně i rodinní příslušníci nebo přátelé, nahání hrůzu (nemluvě o lidech, kteří to neudělají, ale chtěli by). Film je vytrvale klidný, divácky necitlivý, temný a co je zásadní a často se na tom tvůrci u těchto témat nevědomky pohřbívají, je to, že se vyvaroval melodramatičnosti. Úplně mi nesedly ty náznaky humoru, které se občas vyskytly, ale na druhou stranu svým způsobem také přidávaly do znepokovojivého celkového dojmu, který si z filmu odnáším.

Za mě velmi příjemná hodinka a svým způsobem asi nejlepší osmdesátkovej film, co jsem viděl. Nedoporučuju očekávat nějak moc děje, protože se za celý film skoro nic nestane. Snímek je realistický, trochu vleklý, ale ne uměle natahovaný, což je vidět na stopáži. Je to krásně (tak trochu dokumentárně) natočené, roztomilé a poetické. Nemyslím si, že to každého bude nějak extra bavit ale se správným mindsetem a bez nějakých přehnaných očekávání to může být příjemně strávený čas.

Nevím, jak by to celé fungovalo nebýt tak skvělého obsazení . Machine Gun Kelly a Pete Davidson byli vždycky moji oblíbenci, ale potom co jsem je poprvý viděl ve společném filmu, je mám asi ještě radši a hlavně MGK jako herec fakt překvapil. Fungují spolu fakt skvěle a společně se Sydney Sweeney bez problémů zastiňují hlavního protagonistu, na kterém mi po celou dobu filmu vlastně vůbec nezáleželo. Osobně se mi zdá že coming of age filmů máme za poslední dobu až až a mnohem víc bych ocenil, kdyby se tvůrci zaměřili spíš na tu linku "nevyspělých dospěláků" ze které se dalo vytěžit mnohem více.

Film doporučuji asi jenom výhradně fanouškům Wese Andersena. Dá se říct, že to není nic překotného ve srovnání s poměrně početným číslem předešlých režisérových snímků. Samozřejmě, že nezaměnitelný rukopis je všudypřítomný, dá se ale říct, že jsme vlastně od Wese všechny tyto triky viděli už mnohokrát dříve. Pastelového a symetrického vizuálu osobně asi nikdy nebudu mít dost a to samý platí o hvězdném karikaturně hrajícím obsazení, které se z velké části pravidelně k Andersonovi vrací. Film rychle uteče, je inteligentně vtipný, tak trochu poetický a tradičně tak nějak svým způsobem roztomilý. Bohužel za mě jako core fanouška všech jedenácti filmů se toto dílo mezi předešlými "klenoty" ztrácí

Před pár lety jsem s nadšením četl knižní předlohu od Horace McCoye a tento ne nijak obsáhlý román se stále řadí mezi nejlepší knihy, co jsem kdy četl. Nějak se mi podařilo přehlédnout že existuje i filmové zpracování a dokonce docela dobře kritiky i diváky přijaté. Moje očekávání, ale snímek zdaleka nenaplnil. Námět točící se kolem eticky pochybného tanečního maratonu a osudů lidí, které okolnosti donutily se ho zúčastnit, je podle mě natolik nosný, že by bylo poměrně těžké natočit špatný film. Ten pocit bezvýchodnosti při hospodářské krizi a jakýsi pud sebezáchovy (a při tragickém konci také animalismu) který jsem z postav při čtení knihy cítil se ale podle mě nepodařilo efektivně převést na plátno. Herci v čele s Fondou jsou skvělí, řemeslně to není vůbec špatné a film doporučuji vidět, na druhé straně mi nepřijde, že se podařilo na plátno přenést to co námět dělalo výjimečným

Nic ve zlým není špatnej film. Do kina jsem šel bez žádného očekávání a vlastně jsem byl příjemně překvapen. Sice sexuálně laděný humor postupně začínal být předvídatelný , ale na druhou stranu se na Jennifer Lawrence fakt hezky koukalo a specificky v tomhle snímku jí její postava dává spoustu možností v tomhle ohledu  "vyniknout". Film si pustím ještě aspoň jednou díky překvapivé full body naked scéně z pláže, která mi z mnoha důvodů, ještě nějakou dobu zůstane v hlavě (narozdíl od samotného děje). Jinak scénář průměrný, herci asi fajn (Jennifer je tedy děsivě převyšuje) a všechno vlastně tak nějak ujde. Můžu tedy doporučit jako odpočinkový feel good film.

Tohle je zatím pro mě nejtěžší recenze, protože vlastně nevím, jestli jsem z filmu nadšenej nebo se mi vůbec nelíbil . Pokusím se sepsat všechny nejdůležitější názory a budu doufat, že to bude aspoň trochu srozumitelné. Myslím, že je fajn vyhradit si čas na zhlédnutí tohoto snímku a dát mu všechnu pozornost, kterou si žádá. Trošku se může zdát že místo toho, aby tady byl film pro sledujícího, tak je tady spíše sledující pro film. Zajímavý je na tom hlavně režisérův pohled na strach. V tomto díle, stejně jako u Slunovratu se nemá bát přednostně divák. Vždy se bojí protagonista čistě subjektivně provádějící diváka příběhem a jeho očima se jedná o něco neuchopitelného, divného, hloupého a nebo ještě jednodušeji řečeno něco wtf. Režisér nás totiž nutí přijímat obsah způsobem, na který jen těžko můžeme být zvyklí. To, že se takové filmy netočí, má svůj důvod: nikdy nebudou divácky atraktivní. Na druhé straně můžeme být Asterovi svým způsobem vděční, že ukazuje, že v mainstreamu se stále může vyskytnout prostor i pro neotřelost a ne pouhou hru na neotřelost. Beau se skutečně celé dlouhé tři hodiny bojí věcí po většiny času nereálných a nechává nám tím mnoho interpretačního prostoru. Phoenix hraje oscarově a já si přesto, že pro film neočekávám příval sošek, přeju alespoň částečné uznání v podobě nějaké pěkné nominace. Ari Aster v tomto díle prohlubuje svůj rukopis a všeho co na něm tak miluju, je tady víc, než kdy před tím. Specificky problematika úzkostných poruch je v trojlístku jeho celovečeráků takovým tichým společníkem všech motivací a za mě je tohle téma touto naprosto explicitní bizarností pojato nejrealističtějším způsobem vůbec. Dalším společným narativem jsou problematické rodinné vztahy a práce se smrtí a takzvanou černou ovcí (v našem případě se film točí kolem prapodivné smrti matky a protagonistovo vyrovnávání se s touto skutečností (nebo neskutečností) nebo možná řečeno lépe vyrovnávání se s jeho vztahem s ní a traumatem z dětství (reálným či nereálným), které zanechalo nenapravitelné škody. Nad každým scenáristickým pomlčka režijním krokem musí "konzument" uvažovat, protože bez naprosté pozornosti a ochoty dramaticky změnit způsob, kterým vnímáme není možné kvalitativně film docenit ani v jeho polovine. Naprosto rozumím všem odpadovým hodnocením, protože film skutečně nepůsobí jako tvořený pro úspěch nebo docenění. . Přesto si myslím, že stojí za to si ho pustit. Udělat si názor ať už na jakémkoli konci tohoto extrémně polarizovaného spektra, je aspoň myslím, přesně to "co tím chtěl básník říci" A samozřejmě to není perfektní, scénář je naprosto bizarní a fest psychedelický, což na jedné straně film táhne kupředu na straně druhé občas pouze účelově seekuje pozornost a může vlastně svým způsobem nudit (mluvím hlavně o scéně s Phoenixovo úprkem z vany a následným bodáním naháče naháčem) ale dá se tam najít nepřeberné množství nálad, názorů, barev a společenských témat a jak by řekla náhodná holka z Euphorie "art should be dangerous" což v tomto případě platí dvojnásob. Kdo se pořádně nedívá, ten uvidí naprostou splacaninu a kdo aspoň malinko hledá, ten najde vlastně úplně cokoliv. Věřím že každej něco zcela jiného. Moc se mi nelíbilo Děsivé dědictví, miloval jsem Slunovrat a nelíbí se mi a zároveň miluju Beau is afraid. Posledním slovem Ari Aster se nebojí a myslím, že s tím kam se jeho tvorba ubírá se stane stěžejním tvůrcem své doby.

Megan is missing není dobrej film. To že se vám film líbil má podle mě tři možná vysvětlení:  1 . Máte špatnej vkus 2. Váš zdroj kinematografické zábavy jsou odpadové filmy, kterým se můžete povýšeně smát (můj případ) 3. Film vás "přitahuje" a pak vám z mnoha důvodů doporučuji vyhledat odbornou pomoc (případ mnoha recenzentů, podle toho co tady píšou)  Dialogy vážně předpotopní a když chybí i důstojnější budget a schopní herci, tak by to na úrovni nezrežíroval ani Zinnemann. Tvrzení lidí, kteří mi tohle "dílo" doporučili, že neviděli něco více znepokojivého mi přijde úplně mimo a extrémním fanouškům kteří vyznávají věci jako Srbský film nebo Lidskou stonožku spíše doporučím jakejkoli true crime podcast (nebudete se u toho muset smát tomu jak nedůvěryhodně to celé vypadá). Film je nanejvýš dvouhvězdičkovej. Já jsem se vlastně asi bavil, tak jsem se pokusil z úcty ke Goiovy, jež se režijně podílel na tvorbě mého srdcového American horror story, vycucat z prstu nějaké bodíky navíc. Hvězdu přidávám za živých posledních 20 minut, kterým nemůžu nepřipsat překvapivou grafičnost a za z většiny fejkové real footage zpracování, které na mě vždycky fungovalo a asi i vždycky bude. Jo a sorry, ale těm holkám prostě nemůže bejt třináct a čtrnáct, fakt ne.

Po první trochu slabší sérii se seriál rozjede a už vůbec nekolísá a udržuje super standard. S postavama se nikdo nemaže a s diváky vlastně taky ne. Rozhodně se nedají od seriálu čekat nějaké milosrdné lži. To co seriál říká je něco, co vlastně lidí hodně neradi poslouchají a je ve výsledku mnohem realističtější než velká část hrané kinematografie. Není to nejlepší věc, co kdy uvidíte, ale určitě nebudete litovat, že jste se podívali