ChrisChilly

No, není to lehké. Když film vznikl, tak mi bylo 12 let. Nebyla jsem tedy stoprocentní cílová skupina, ale pořád víc než dospělí lidé, kteří vyrostli na původní Dívce na koštěti. Ano, i já starou dobrou Saxanu miluji (5 hvězd jasných), ale jednoduše jsem byla více otevřená i této nové verzi. Je to vždy prokletí, vstoupit podruhé do stejné řeky. Ale jako dítěti se mi film docela líbil a hlavně jsem ho dokázala vnímat spíš jako samostatnou jednotku než pokračování. Děj tedy není bůhvíjaký. Malá Saxánka spíš poznává svět, ve kterém kdysi žila její matka. Nejsem žádný trikový génius, abych tuto stránku mohla hodnotit. Dětskýma očima byly všechny ty potvůrky fajn, ale když jsem se na to podívala dnes, bylo to o poznání horší. Přiznávám, že ta třetí hvězda není úplně zasloužená, ale je od mého dětského já. Dvě bych filmu dala tak jako tak. Suma sumárum tvůrci neměli sázet na pokračování klasiky a měli napsat lepší dějovou zápletku. Příběh totiž trochu funguje na principu: Tu se náhodou něco stalo. Tam se náhodou problém vyřešil. Hlavně je vám trochu fuk, jak vše dopadne (jasně, všichni víme, že to dopadne dobře), což je vždycky špatně. PS: Vážně si nadpřirozené bytosti berou do své říše každého, kdo vypadne z vlaku (což se podle filmu, na určitých místech, stává každou chvíli)? Pochybuji o tom.

Nemám příliš ve zvyku hodnotit jednotlivé díly a už vůbec k nim nepíšu recenze. Tady ale udělám výjimku. Zatím jde o silný nadprůměr. JEDNOZNAČNÉ KLADY: skvělá atmosféra 90. let (kostýmy, účesy) a reálné postavy, které nepůsobí jako karikatury (To platí i pro Novotného jako Jonáka. Toho jsem se totiž trochu bála, ale vystihl ho výborně.) DROBNÉ ZÁPORY???: Záporem nezáporem je prozatím nevyřešený případ. Neznám ho, takže netuším, jestli bude objasněn nebo nám tvůrci závěrečným textem chtěli naznačit, že v té době skončilo velké množství trestných činů neobjasněných, a tak dopadne i tento. No, uvidíme. Spokojila bych se ovšem i s druhou variantou. Ani další výtku nelze považovat za skutečné negativum. Jak už zde někdo přede mnou zmiňoval, trochu chybí charisma postav z Případů. Na to si ale počkám na podzim. Devadesátky si budu užívat jako samostatný kus, ve kterém jsou bonusem alespoň některá známá jména z 1. oddělení. Navíc některé hlášky a vtípky mají podobnou povahu, která mi seděla a sedí stále. Potěšila také tradice, aby prvním uniformovaným policistou na scéně byl pan Mareš a ještě se jmenuje Vetchý 👍️. Pátá hvězda zatím musí chybět, byla to přeci jen první epizoda, ale věřím, že nakonec bude plný počet.

Na úvod se hodí napsat dvě věci. Zaprvé je mé hvězdičkování poněkud navýšeno, protože můj názor na seriál se diametrálně rozchází s většinou zdejších hodnocení. Tři hvězdy by byly za mě naprosto zasloužené. Kvůli potřebě zvednout seriálu průměr bych přidala minimálně půl hvězdy, takže automaticky zaokrouhluji nahoru a dávám čtyři. Druhou věcí je, že jsem seriál zhlédla celý, takže z tohoto hlediska jsem schopná zhodnotit ho objektivně a komplexně. Asi jako téměř každému dílu, vzniklému před převratem, se i tomuto vyčítá politizace ne-li propaganda. Nemohu souhlasit. Samozřejmě, že každé dílo je nějak ovlivněno dobou, ve které vzniká, ale zde hraje svoji velkou roli i kritika toho, jak co fungovalo. Příběhy jednotlivých lidí a rodin jsou obyčejné a lidské. Některé zápletky mě pochopitelně bavily více, jiné zase méně. Kdyby se například Žilková sbalila a odjela porodit druhé dítě k rodičům na Slovensko hned potom, co jí Stehno provedl, byl by konec jednoho příběhu mnohem dříve. Seriál mě zaujal taky tím, že pojal poměrně velké množství postav a i dlouhý časový oblouk (odhaduji hlavně podle dětských protagonistů...asi 13 let?). Nebyl tedy nikterak rozvleklý, protože do obvyklých 13 epizod se toho muselo vejít hodně. Rozhodně se ovšem nejednalo o dílo plné akce. Zvraty byly jednoduché ale zajímavé. Ráda jsem si rozšířila obzory o další Pelantův zemědělsko-hospodářský počin, na který navázal Rančí nebo Hraběnkami. Seriál měl zkrátka tu smůlu, že vznikl ve špatné době. Objevil se těsně před revolucí a poté zapadl. Jestli se chystáte sledovat, tak se nenechte zmást prvními díly. Postupně se více rozjedou i soukromé životy postav a ty pracovní se trochu upozadí.

Na základě předsudků jsem čekala jeden velký průšvih. Zase tak hrozné to nakonec nebylo, ale žádná velká sláva se očekávat také nedá. Nad filmem se vznáší takový zvláštní trapný opar, který si neodmyslitelně spojuji s některými nepovedenými televizními filmy (přehrávání, talentová televizní soutěž s archetypálními postavičkami atd). Potěší samozřejmě některé herecké výkony jako ten Jiřiny Jiráskové a například Jaromír Dulava nebyl špatný. Naopak už protlačení bulvárních "nepřátel na život a na smrt", Pavla Novotného a Kateřiny Kristelové, film sráží. A proč prosím Iva Parderková hovorí po slovensky? To má být vtipné, že ji známe jako českou herečku a ona mluví slovensky? Mohli tam obsadit nějakou Slovenku, ale to už by asi nebyla sranda. Její postava je samozřejmě karikaturou, ale příšernou. Díky sestrám Bártů se ve filmu odráží jejich "mýdlovooperové" zkušenosti. SPOILER: Nakonec mě ovšem potěšilo, že Bareš neskončil s Elsnerovou jako v pohádce. KONEC SPOILERU Suma sumárum by to bylo spíš na dvě hvězdičky. Jednu ovšem přidávám za vánoční atmosféru a milou Andreu Elsnerovou. Atmosféra možná není až tak výrazná, ale na mě zapůsobila. Vysílání 20.12.2021 v odpoledních hodinách tomu asi trochu napomohlo. Objektivně ale spíš 2 ★.

O ztracené lásce je seriál, který (bohužel) neumím zhodnotit jinak než s trochou nostalgie. Když mi bylo řekněme od čtyř do šesti let, tak nestihla videokazeta za celý den vychladnout, protože jsem tu „pohádku o Pavoučnici“ (kdo by si jako dítě pamatoval název, když tam byla postava pavouka lidských rozměrů) měla moc ráda. Jedná se velmi netypický příběh, který ze současného pohledu nehodnotím jako úplně pohádkový. Spíš bych řekla, že je to historie s prvky fantasy. Když jsem si před pár lety (přibližně v období své maturity) seriál připomněla, překvapilo mě, jak se mnou dospěl a uvědomila jsem si, kolik věcí jsem kdysi absolutně nemohla chápat. Očividně mi to jako dítěti nevadilo a dnes si v „Lásce“ můžu hledat nové významy. Čímž navazuji na asi nejvíce kritizovanou druhou půlku seriálu (hlavně 8. epizoda). Krutoslavino služebnictvo je krásně děsivé i po letech. Lunapark snů je jedna velká halucinace. O tom není pochyb. Pamatuji si, že dětskýma očima jsem obdivovala kostýmy a atmosféru. Víc jsem neřešila. Dnes je to ráj skrytých významů (samota a život bez vztahu, sobectví, obětování se pro druhého, pokušení a nevěra, lež a klam). To všechno tam vážně je. Pro dospělé ideální. Stejně tak je to s povedeným zobrazením folklóru a náboženství (hlavně než Honza „vyrazí do světa“). Pro hodně malé děti je to možná až moc brutální, což mi ovšem připomíná klasické staré pohádky, které o duševní zdraví malého čtenáře zrovna nepečovaly. Pro starší děti to zase může být zdlouhavé a nudné. Takže výsledek...Pro mě tehdy i dnes. Pro dnešní děti spíš ne (Ale o které pohádce se dá říct, že je pro dnešní děti atraktivní? Já vlastně nevím.). Pro dospělé, kteří rádi hledají něco víc než to, co jim tvůrci strčí přímo před oči, ano.  Jednu hvězdu jsem musela strhnout. Na plný počet to nebylo. Už jen kvůli některým přešlapům, které se mi dodnes ani za nic nepovedlo rozklíčovat (Myši hrající na hudební nástroje! Co?).

Poměrně zajímavá a možná i poučná jednohubka, ale to pravé ořechové to není. Z mého pohledu se zbytečně rozvíjelo soukromí (vztah se starším mužem, pracovní úspěchy, postava oddaného kamaráda) hlavní hrdinky. Film je pak rozpačitý. Na hodinový počin by stačilo se více zaměřit na téma řidiče začátečníka, který si na silnici až moc věří a na stopce nezastaví, protože se mu prostě nechtělo. Konec byl právě i kvůli většímu množství rozběhnutých linek trochu uspěchaný. Herci byli všichni v pořádku. Eva je zde půvabná jako obvykle. Z toho, jak Lucie předjížděla, mi opravdu nebylo dobře, takže tyto záběry z pohledu řidiče zafungovaly. Záhadou mi zůstává název filmu. Možná je v něm skrytý význam, který nechápu. Pokud je tomu tak, beru vinu na sebe.

Mně se celé toto dílo opravdu líbilo. Vše bylo hezky zamotané a kupodivu jsem i ocenila, jak se neustále chodilo kolem horké kaše. O to více byl pro mě poslední díl zajímavý. Mimo jiné musím vyzdvihnout výborné výkony herců a originální pojetí pana režiséra. Práce se světlem nebo záběry na „akvárium“ mě vůbec nerušily. Naopak podpořily atmosféru a můj prožitek z celé trilogie. Hltala jsem každý díl a uvažovala nad tím, kdo mohl být brutálním vrahem.

Byla jsem mile překvapena. Převážně negativní hodnocení mě donutilo, domnívat se, že o tomto filmu jako o kvalitním snímku si můžu nechat jenom zdát. Proto jsem zhlédnutí dlouho odkládala. Nakonec jsem zjistila, že vůbec nebyl důvod a film není ani zdaleka taková tragédie, jakou jsem očekávala. Pan Hanzlík si splnil sen v podobě svého vlastního scénáře. To je za mě taky velké plus. Navíc jediné, co snižovalo kvalitu snímku, bylo klišé a přeslazenost. Ale takových filmů známe přece spoustu a jak se nám líbí. Bála jsem se také, že mi určitá cudnost a vyhýbání se vulgaritám budou v dnešním světě připadat jednoduše nepřirozené. Do snímku to ale zapadlo a podpořilo letní romantiku. Nechci tvrdit, že tento film je kdovíjaká hitparáda, ale příjemné pokoukání to nakonec bylo. Takže dvě a půl až tři hvězdy jsou zasloužené.

Obecně bych chtěla pochválit skvělý výběr tématu a herecké výkony. První díl vše dobře rozehrál. Pravdou ovšem zůstává, že jsem očekávala větší odborný výklad toho, v čem syndrom spočívá a co se v hrdince odehrává. Také jsem si myslela, že vše bude podpořeno například flashbacky a děj nám přiblíží prostředí obchodu s lidmi. Ale chápu, že nenaplnění mých představ, jak by se celý film mohl odvíjet, není chybou. Pár nepravděpodobných nedokonalostí jsem ovšem také našla. Zdálo se mi, že policie hodně podceňuje bezpečnost Kláry. Ani po tom, co zjistili, že trpí stockholmským syndromem se toho příliš nezměnilo. Stále doufám, že toto chování policie není reálné. Potom mě zarazili některé drobnosti jako například komentář lékařky, která konstatovala, že pokud by Klára chtěla spáchat sebevraždu vzala by si jiné léky. Nezdá se mi pravděpodobné, že by sebevrah v Klářině psychickém stavu příliš dumal nad tím, jakými léky si vezme život. Zjednodušeně by se možná dalo říct, že okolí dostatečně nezohledňovalo psychiku Kláry. Což je škoda, protože její herecká představitelka se role zhostila moc dobře. Počet pokusů o umlčení Kláry mohl být také trochu zredukován. Největším nedostatkem byl nedotažený závěr. Pochopila jsem ho tak, že měl diváka co možná nejdéle udržovat v nejistotě a napětí. Chyběly mi v něm ovšem odpovědi na některé otázky. Ale čtyři hvězdičky za téma, herecké výkony a hlavně pana Švehlíka, pro kterého mám prostě slabost.

Film mě příjemně překvapil. Byl napínavý a až do konce jsem nevěděla, jak se dějová smyčka rozplete. Moc se mi líbí tento koncept, ve kterém jsou na sebe vršeny záhady a divák může jenom hádat, která z nich se podepíše na pomyslné tečce za celým snímkem.