mnaucz

Úryvky ze hry jsou použity v dokumentu o Zdeňkovi Svěrákovi Tatínek (2004).

Úryvky ze hry jsou použity v dokumentu o Zdeňkovi Svěrákovi Tatínek (2004).

Psycholog Klásek (Zdeněk Svěrák) je pojmenován podle žáka z divadelní hry „Vyšetřování ztráty třídní knihy“, kterou napsal v roce 1967 Ladislav Smoljak.

Původně mělo představení 2 části, ve kterých se přednášelo. 1. skoro shodná s tou současnou. Ve 2. byly ještě přednášky o „Kabině pro začínající houslisty“ (v současnosti v 1. půli), dále přednáška „Poezie pro mlynářské děti“ (vypuštěna na začátku 90. let) a „Osud mamutí opery Panama“ (vypuštěno kolem v roce 2006). Po té následovala opera.

V původní verzi hry nebyla 6. zásada „Oživlé dřevo“, ale „Posilování nenávisti k potkanům“, což byla v té době narážka na hru „Akt“. Stejně jako více věcí z této hry to bylo změněno po obnovené premiéře v roce 1972. Vyslechnout tuto přednášku je možné ve Výročním představení k 30 letům Divadla Járy Cimrmana.

Původně třída 7.C, o které mluví učitel (Zdeněk Svěrák,) nebyla na školní exkurzi v pivovaru, ale na řepné brigádě. Avšak když hra měla v roce 1972 obnovenou premiéru a byla začleněna do Cimrmanovy doby, tak byl tento vtip změněn.

Nápad, že v budoucnosti se bude cestovat potrubní dopravou, se objevil ještě před tímto seriálem v roce 1977 v divadelní hře „Posel z Liptákova“ v části „Posel Světla“, kde takto Standa cestuje.

Dentistické básně byli původně v semináři hry „Cimrman v říši hudby“. Avšak kvůli délce hry byly vyřazeny a v roce 1997 navráceny do semináře hry „Švestka“.

Marek Šimon v opeře odmítl hrát. Prý nerad na jevišti zpívá.

Zde jsou všechna hudební témata z opery: Předehra, která používá dvě témata ze 4. věty 6. symfonie C dur Franze Schuberta, má klasickou sonátovou formu. Začíná v C dur čtyřikrát opakovaným úderným tónem C (v několika oktávách) v pozměněném rytmu. Následující téma je tvořené pouhým opakováním tónů C (tónika) a G (dominanta) směrem dolů v houslích a kontrabasu také s rytmickým obměňováním. To je pak přebráno fagotem ve vertikální inverzi – C a G směrem nahoru. Následně trubkou s přidaným tónem E. První téma tím vlastně od počátku inklinuje k tónickému akordu (C,E,G). Druhé téma je G dur stupnice vzestupně a sestupně po sobě. Toto téma postupně moduluje a vrcholí podpořeno výrazným tremolem smyčců, které by se dalo označit za začátek provedení. Na to navazuje kontrastní tišší provedení druhého tématu, které zazní pouze jednou a je přerušeno reprízou. Ta představuje obě témata a vrcholí opět nad dramatickým tremolem s náznakem fanfár z opery „Libuše“ Bedřicha Smetany. Celá opera v sobě skrývá množství hudebních manýr a převzatých známých i méně známých hudebních skladeb a melodií. Dalo by se spekulovat o původu každé melodie nebo rytmické figury a hledat její původ v celosvětové hudební tvorbě, ale jejich skutečný původ a důvod zařazení do opery zná patrně jen sám autor. Mezi ty nejznámější patří hlavní téma ze symfonické básně „Vltava“ z cyklu „Má vlast“ Bedřicha Smetany, na jehož melodii zpívá při příchodu na scénu český inženýr Vaněk, a na něj navazující téma ze symfonické básně Vyšehrad z téhož cyklu. Celý kontext je navíc uvozen motivem z předehry k opeře „Hubička“ rovněž od Bedřicha Smetany. Motiv z árie „Věrné milování“ z opery „Prodaná nevěsta“ téhož skladatele se zde objevuje dokonce dvakrát. Poprvé v árii inženýra Vaňka „Chytré hlavičky“, která chválí českou šikovnost a podruhé jako úvod slavnostního odhalení, že mok, který inženýr Vaněk přinesl do Indie, je české pivo. Při příchodu plukovníka Colonela na scénu můžeme poznat úvodní fanfáry z předehry k opeře „Vilém Tell“, jejímž autorem je Gioacchino Rossini. Při následující árii plukovníka „Když se hádáme“ zní v refrénu melodie z árie „Di quella pira“ z opery „Trubadúr“ od Giuseppe Verdiho. Z lidových melodií je nejznámější píseň „Andulko šafářova“, která je uvedená dokonce s původními slovy, pouze v úpravě z třídobého do čtyřdobého taktu a parafráze koledy „Slyšeli jsme v Betlémě“ nebo také „Hle hle támhle v Betlémě“. Mezi nejpůsobivější parafráze patří árie německého inženýra Wagnera, který na hlavní téma Valkýr (nazývané Jízda Valkýr, der Ritt der Walküren) z opery „Valkýra“ z cyklu „Prsten Nibelungův“ Richarda Wagnera zpívá slova Ich bin Ingenieur Wagner, píseň Indičtí sedláci, která je parafrází na píseň Jsme čeští sedláci z opery „Šelma sedlák“ Antonína Dvořáka a píseň „Posaďte se, jak je v Praze?“, která skrývá velmi zpomalenou verzi pochodu Vjezd gladiátorů od Julia Fučíka. Poslední a závěrečná árie „My dear“, ve které plukovník Colonel prozrazuje svou touhu stát se v příštím životě Čechem slovy a rov můj až zaroste mechem, chtěl bych se narodit Čechem…, v sobě skrývá nápěv české národní hymny (konkrétně se shoduje část se slovy… a rov můj až zaroste mechem… s… A to je ta krásná země…). Celou operu uzavírají fanfáry inspirované úvodními fanfárami z opery „Libuše“ Bedřicha Smetany, kterými se, mimo jiné, zahajuje festival Pražské jaro.

Hra „Vizionář“ je ze všech her nejkratší. Trvá cca 20 minut.

Jedná se o první hru, která byla natočena na desku. Natočena byla v roce 1975 v Braníku v obsazení L. Smoljak, M. Čepelka, O. Unger, P. Brukner, J. Weigel a J. Koudelka a následně v roce 1976 byla vydána.

Původně se opera hrála z pásku a ne s živými muzikanty. Nakonec to však zaměnili. Miloň Čepelka o tomto řekl: „...ale pak jsme si řekli, že to je lepší s živou hudbou. Za prvé to vypadá líp a zadruhé když někdo v opeře udělá chybu, tak si s tím dirigent poradí, kdežto pásek ten jedu furt dál a celá opera může jít... rovnou do háje. Jediná možnost je začít znova od místa, kde ta chyba nastala“.

Tato hra se jako jediná z Cimrmanových her odehrála v Národním Divadle. Odehrála se 2x ve dvou různých obsazení. Celé záznamy dostupné nejsou, ale sestřih hry a semináře můžeme vidět v dokumentu Záskok aneb Cimrman v Národním divadle (2000).

Autoři prozradili, že se diváci smějí hře původní hry asi 90 %. Podle autorů je to nejpatrnější v Němém Bobši. „... no a tam plno věcí zestárlo, poněvadž je to strašně starý, my jsme tam používali citáty a názvy z Nerudy jako Polka jede, Dál jen dál, inspicient včas oponou trhnul a tomu lidi tenkrát smáli a dneska se to mu už nesmějí, protože to neznají“ říkají autoři.

Jméno Emil Žába je odvozeno od cestovatele Emila Holuba.

Autoři si psaní opakovaně říkali: „Vždyť je to Severní pól, jenom je to v teplých krajích.“

Podle Miloně Čepelky se v jeden čas smáli diváci více, když Kulhánek řekne: „...a najednou, kde se vzali, tu se vzali dva četnící,“ což se cenzorům nelíbilo, ale v textu to nakonec zůstalo. Miloň Čepelka ještě dodává „...nakonec to tam zůstalo, protože asi za 3 měsíce, co jim to začalo vadit, Svěrák se Smoljakem odevzdali „Posel z Liptákova“, takže je to už asi nezajímalo.“

Miloň Čepelka v rozhovoru prozradil, že někdy v roce 1970, když řekl v semináři: „I letos to je 100 let, co se Jára Cimrman narodil,“ někdo oznámil, že si v hře v Hospoda na Mýtince utahují z Vladimíra Iljiče Lenina a soubor musel vysvětlovat, že tuto pasáž mají v textu už od premiéru.

Zdeněk Svěrák v jednom rozhovoru řekl, že prý hry jak stárnou, tak se občas objeví něco, co diváky neúmyslně rozesměje. Zdeněk Svěrák uvedl přímo příklad: „No a když ten Mayer řekne: ‚Říká každému obžalovanému Miloši, to bylo nesnesitelné,‘ tak to v publiku zašumí a to tahle věta v textu je už od premiéry.“