mnaucz

V archivu STB byla na hru Lijavec založena složka pod krycím názvem „Sprcha“. Složka „Sprcha“ končí těmito opatřeními: „Bude zamezeno dalším reprízám hry Lijavec. Ve vydavatelství Supraphon bude zamezeno vydání desky s touto hrou. Bude zamezeno propagaci Divadla Járy Cimrmana Československou televizí a rozhlasem. Další aktivity Z. Svěráka L. Smoljaka budou sledovat tajní agenti Arsen a Kluzáček.“ Zdeněk Svěrák v představení Psaní do nebe (2017) ještě dodává: „Vypadá to Láďo, že mě sledoval Arsen a tebe Kluzáček.“

Hlas Inspektora Trachty (Václav Kotek) patří Oldřichu Ungerovi, bývalému členu Divadla Járy Cimrmana.

Podle vzpomínek Smoljaka jeden z dramaturgů PKS po zhlédnutí premiéry hry nadšeně komentoval, že to je vlastně angažované. To, že měli tehdejší diváci šanci představení vídat v divadle, bylo zásluhou odlišné interpretace hry komunistickými funkcionáři. Zatímco většina publika se smála tomu, že před více než sto padesáti lety by nikdo nevěřil, že člověku někdo může vzít důl, zapálení komunisté ve hře spatřovali zesměšňování uhlobarona, což se jim vlastně do programu velmi hodilo. Proto tehdejší diváci mohli vidět hru opravdu téměř ve stejné podobě, jako ji známe dnes z divadla.

Schvalovací představení proběhlo 14. dubna 1977, tedy týden před premiérou, a Janu Zvolskému se líbilo, vyjádřil se jen, že by v něm uvítal více angažovanosti a kritiky soudobých nešvarů. Například jak vzpomíná Svěrák na konkrétní připomínku ředitele: „V těch vašich konferencích (to jsou semináře) byste měli popularizovat myšlenky kodexu kulturně výchovné práce. Soudruh Husák, jak víte, hovořil nedávno o stavebnictví. A vy to umíte, jak to napálit, ty nešvary v tom stavebnictví. Dám vám příklad, jak by to šlo: Jak jedete do toho Liptákova, tak po cestě třeba byste mohli vidět chlapa, jak se opírá o lopatu a nic nedělá, tak ho pěkně pokritizovat. A vy na to máte. Já nechci agitku, já chci plný sál.“ V komisi tehdy kromě Zvolského seděla také soudružka Kepáková. Ta si v průběhu představení dělala poznámky a s ředitelem nesdílela jeho nadšení. Mimo jiné se jí nelíbila část, kde zazní zpráva o počasí, jakou tehdejší diváci mohli slyšet z rádia, nepochopila, co by na tom mělo být vtipného, pasáž jí přišla nezajímavá a nudná. Navíc pronesla pro autory jistě nezapomenutelnou větu: „A rozhodně tam nesmí být věta ,A není to komisař Rudé armády, ale gauner 107‘“, která, jak se ukázalo, byla v úplně jiném představení, které soudružka předtím hodnotila.

Když Hlavsa (Jaroslav Weigel) věští budoucnost, řekne uhlobaronovi: „Petr něco červenýho Bezruč“. Před revolucí se říkalo pouze „Petr Bezruč“. Jde to vidět například ve filmu Nejistá sezóna (1987).

Původní seminář vypadal jinak jak tvrdí Zdeněk Svěrák: „Blaník jsme napsali před revolucí, seminář až po. V semináři jsme měli některé věci, které bychom tam dříve nedali; třeba o perestrojce v Sovětském svazu nebo o totalitě. Na zkoušku se přišel podívat Andrej Krob a povídá: ,Kluci, tohle vám nesluší.‘ Vycítil, že to nepotřebujeme. A tak jsme to vyndali.“

Po revoluci se žádná hra nezměnila až právě na Lijavec. V něm prakticky se všechno vrátilo do původního stavu až na pár výjimek. Např. když na konci Vrchní Inspektor všech starobinců říká, že vyhynuli Pihrtové, tak to tam vráceno nebylo, avšak třeba to, že „provokační anekdota“ bylo nahrazeno za„"návnada pro lidové vrstvy“ nakonec ve hře zůstalo. A ještě ve hře byl původně seminář „Cimrmanův názor na sex,“ který sám o sobě zakázán nebyl, ve hře nakonec nezůstal. Zřejmě proto, že se autorům přestal líbit.

Seminář byl před revolucí hodně osekaný. Když např. v semináři o anekdotách říká „...že autor anekdot má vlastně štěstí, že ho nelze vypátrat,“ tak to bylo škrtnuto. Dále na začátku semináře o tom, jak a za co byl Cimrman trestán, je hned na začátku řečeno: „Cimrman dostal rok za anekdotu, císař pán v muničním skladu,“ muselo též pryč. I ze hry toho dost vypadlo nebo bylo změněno. Např. když Vrchní Inspektor všech starobinců říká Formánkovy, že: „Plive z okna na záhon hlávkového salátu, prase,“ muselo být nahrazeno za „Plive z okna na záhon růží, čuně“. Výraz „provokační anekdota“ musel být též nahrazeno za „návnada pro lidové vrstvy“. Když Mlynář říkal: „Už se to hnulo, to snad ani nemůže bejt moje,“ muselo jít pryč též.

Jedná se o jedinou hru, ve které sami autoři přiznávají přítomnost satiry.

V epizodě si můžeme při focení všimnout, že Veronika (Alžběta Stanková) drží malého Filipa. Na fotce, ale drží kytici.

V této hře se nachází nejdelší seminář.

Hlas obra Koloděje patří Zdeňku Svěrákovi.

Někteří herci v Divadla Járy Cimrmana neměli ve filmu roli členů souboru. Václav Kotek si zahrál příslušníka VB, Bořivoj Penc na konci filmu opravuje na dvoře auto.

Hra měla premiéru 27. března 1994. Jedná se tedy o první hru, která měla premiéru v současném působišti Divadla Járy Cimrmana, a to na Žižkově. Tehdy ještě Divadlo T. G. Masaryka.

Mělo se jednat o úplně poslední hru, což říkal Pavel Vondruška v dokumentu Cimrmani (vysvětlil, že pojem jevištní sklerotikon znamená, že herci jsou již staří), avšak nakonec se o poslední hru nejednalo.

Název hry je parodií na slavnou knihu pro děti od J. V. Plevy „Malý Bobeš“.