drsny_hery

První řada byla dobrá oddychovka. Ve druhé vidím velký špatný. Kdo byl dříve v pohodě, je teď podivín. Kdo byl jen podivín, je teď magor. Takže Osada plná magorů, jak říká ten novej chomutovskej Tonda Blaník, kterej je mimochodem mnohem snesitelnější, než to příšerný duo Holub - Nesvačilová. Scénář byl hodně marnej, ale pár veselých momentů a hlášek zaznělo. Někam se to setrvačností valí, ale mnoho dialogů vypadá jako jakési improvizační cvičení. Škoda. Případnou třetí řadu sledovat nechci.

No né. Po letech jsem se pobavil u žánru jménem komedie. Po počátečních rozpacích se to slušně rozběhne a člověk nestíhá chytat všechny hlášky. Gogla hraje všechno stejně, ale sem se to vlastně hodí. No jen škoda, že neznám dostatečně slovenskou popkulturu, abych odhalil všechna camea a vtípky.

Na vybraném vzorku dam je zřejmé, že problém bude někde jinde.

Asi jsem čekal víc. Takže mi nezbývá nic než přijmout film takový, jaký je.

Pro cílovku 4-6 let film jako takový je parádní. Pro dospělé je to vykrádačka X-Menů, Fantastické čtyřky a podobných superhrdinských filmů. A nejlépe to shrnuje jedna z postav prodávající tlapkový merch. "Nové kostýmy, nová auta, další starosti pro rodiče."

Příprava nejmenších na Simpsonovi.

Pan Peabody a Sherman skáčou v čase z místa na místo, kde loví záběry a občas vyzpovídají nějakou chytrou hlavu. Základní myšlenka byla předána, ale buditelská forma mi moc nevoní. Měl jsem si na to přijít sám, nekonzistentních nápověd netřeba. Přesto děkuji.

Mám podezření, že druhou řadu napsala Rybáková.

Nevím, nevím. Trend multivesmírného guláše dává tvůrcům možnost patlat pátý přes devátý bez ohledu na jakoukoliv předlohu nebo logiku. Už jim je i jedno, že tehdejší herci zestárli nebo zemřeli. Prostě pozveme lidi na mejdan a program upravíme podle toho, kdo dorazí. Tváří se to sofistikovaně, ale žádný scenáristický zázrak se nekoná. Ani Ezra tentokrát herecky nepodržel. Takže co zbývá? Nostalgická vzpomínka na pár starých tváří, občasná humorná hláška a působivé efekty. Trochu málo, ne?

Seriálu vděčím za to, že jsem se jako dítě zamiloval do atletiky. Když si odmyslim ten socialistický zápach, několik faktických nesmyslů a celkem nesportovní vzhled hlavních postav, tak je to poměrně slušně vystavěný příběh o hledání sebe sama, vyrovnání se s životními překážkami a nečekaném přátelství. Oceňuji především psychologii obou hlavních hrdinů a herecký výkon Sváti Skopala, který mě vlastně většinu času neskutečně rozčiloval.