JohnCZ

Realistický survival šmrncnutý osobní drámou. Možná až moc realistický, protože samotná survival složka je prostinká a nic moc neokoukaného nenabízí. Nasnímané je to ale hezky, Naomi Watts tu překvapivě vypadá jak zmuchlaná tetka z te nejzapadlejší dediny, ale k roli to sedne. Finální pointa se dala lehko odhadnout, týpek to svým chováním dával dost očividně najevo. Sympatické to moc není, uvěřitelné celkem jo.

Nejzajímavější je na tom ten nápad. A neotřelá práce se zvukem, který tu defacto hraje tu nejhlavnější roli, a celkově s mizanscénou. Film samotný je ale celkem genericky nasnímaná nuda o rodině vysoce postaveného nácka, která si plnými doušky užívá vrchol jeho kariéry a všechen ten luxus, který si mohou dopřát. Co na tom, že se v dáli ozývá mechanický hukot, štěkot psů, střelba, křik strážců i trýzněných, vzduchem se v horkých letních dnech nese podivný zápach a čas od času dvorek zasype popílek. Vskutku, zní to zajímavě, ten kontrast je totiž děsivě bizarní, ale nemůžu se zbavit pocitu, že by si tahle látka zasloužila z autorského hlediska daleko zajímavější formu. Ony i ty umělecké vsuvky tam působí dost random.

Ani po 23 letech od svého vzniku Band of Brothers neztrácí nic ze svého kouzla a své hodnocení a post jednoho z nejlepších seriálů všech dob si právem zaslouží. Po krátké napětí budující rozehřívačce v podobě výklusů na Currahee přichází velký den D a mrazení v zádech při sledování největší vojenské operace v lidských dějinách doprovází jedny nejlepších válečných scén vůbec. Vrchol žánru v podobě Saving Private Ryan sice nikdy zcela netrumfnou, ale mají k němu sakra blízko. Band of Brothers má ale jinou výhodu. Je to seriál. A je to serial, ve kterém divák prožije s Easy Company celé druhoválečné tažení - od výcvikového tábora, přes Normandii, operaci Market Garden v Holandsku, peklo v Bastogne, kde si kluci sáhnou na samotné dno, až po Orlí hnízdo. Kdysi dávno, při prvním sledování tehdy ještě poměrně neznámých herců, jsem měl sice trochu guláš v jednotlivých postavách, ale dnešním okem naštěstí platí, že co postava, to známá tvář a budoucí filmová nebo seriálová hvězda. Velmi rychle se s touhle partou divák sžije a když už tempo začíná s blížícím se koncem války zdánlivě polevovat, přichází naprostá emocionální bomba a jedna z nejlepších seriálových epizod vůbec. Filmů o koncentrácích už tu pár bylo, ale žádný, snad s výjimkou Schindlerova seznamu, na mě nedokázal přenést ten pocit zmaru a strach z ultimátního nacistického zla tak intenzivně, jako to tvůrci dokázali v této epizodě. Tady klaplo opravdu úplně všechno a pokud někdo pochybuje o zločinech holocaustu nebo prostě jen zapomněl, co dokáže fašistická diktatura páchat za zvěrstva, měl by vidět právě tenhle díl. Klidně i sólo. Finále v Alpách je příjemnou rozlučkou za tímhle seriálem, který si rád jednou za čas zopakuju. A s každým dalším zhlédnutím, měnícím se světem a přibývajícími životními zkušenostmi v něm nacházím nové a nové věci. Před deseti lety, dnes... a kdo ví, co nového naleznu za dalších dekádu. Jedno ale vím jistě, s Easy Company se rozhodně nevidíme naposledy. I cherish the memories of a question my grandson asked me the other day when he said, 'Grandpa, were you a hero in the war?' Grandpa said 'No... but I served in a company of heroes.'

Televizně působící sci-fíčko s hodně levným lookem, avšak zápletkou, která vcelku udržuje pozornost. V rámci žánru je to takové dost obyčejné a při zemi se držíci, což je vlastně nakonec celkem fajn.

Dobře sestříhaný sled dobových záběrů s komentářem, který rozebírá sedmidenní okupaci Československa hezky den po dni. Odvyprávěné je to přehledně a s ohledem na kratší stopáž se jde bez větších cavyků okamžitě k věci. Nejsou tam cítit snahy o nějakou tendenčnost nebo hraní na city, ale naopak je to narvané informacemi. Osobně mě i bavilo zachycení mnoha různých dobových detailů a tehdejších sloganů a nápisů. Anglicky komentář působí kupodivu přirozeně a nepřekáží. Nemá to sice nic moc navíc, ale tahle suchá a vážná forma není nakonec vůbec na škodu. Historii je třeba neustále si připomínat a obzvláště v těchto dnech, kdy imperiální ambice Kremlu vrací úder, ruská propaganda skrze sociální sítě útočí na naše hlavy a pokouší se manipulovat s historií, která je však naprosto jasná a zřejmá. #neveragain

Ty nejikoničtější válečné výjevy, které kdy spatřily světlo filmového plátna, ani po letech neztrácí vůbec nic ze svého kouzla a nevím o ničem, co by je doposud dokázalo v rámci žánru takovou intenzitou a precizností překonat. Tříhodinový válečný epos, který hází vojáky z akce do akce, nedává mnoho času na vydechnutí a když už, tak emoce pracují na maximum. Jsou tam všechna myslitelná klišé druhoválečného filmu, ale je to poskládané tak dokonale, že to vůbec nevadí a nejen filmaři, ale i herní tvůrci se touhle peckou inspirují dlouhá léta. Herci, akce, prostředí, vizuály, hudba - vše do posledního šroubku pracuje jak mistrovsky navržené a seřízené hodinky.

Není to film, který by dějově nějak šokoval nebo by oplýval vypiplaným vizuálem. Je to vlastně úplně obyčejný s citem natočený detektivní příběh otce, který pátrá po tom, co se stalo jeho synovi. Haggis tu skvěle vybalancoval scénář, kdy americkou armádu ani neheroizuje, ani vyloženě nedémonizuje, ale jednoduše poukazuje, co válka a otupění z prostředí, kde je násilí normou, dělá s lidmi. Je to pomalé, ale tím umírněným, leč špičkovým herectvím, pohlcující.

Primitivní cynický exploitation povznesený na hravý art, který mučí hlavní postavy a mučí zlomyslně svým přesahem tak trochu i diváka. Herecky to jde až na dřeň, v dlouhých jednozáběrovkách zejména.

Sci-fi, thriller, ale zároveň taky dost dobrá komedie s tím nejvíc podivným humorem ever. Zábavně nihilistická bizarní hříčka, která vůbec není blbá, s koncem, který dává dostatek prostoru k dvojí interpretaci. Trochu zvláštní bylo využití, soudě dle dopravních značek a architektury, evidentně evropských exteriérů (hádám, že finských), ale mluva a americky stylizované SPZky zase evokují US. Ale ono to k tomu vlastně nakonec naprosto sedělo, neb celý film tak trochu působí jako vytržený z běžného prostoru a času.

The Numbers, Mason. What do they mean? Tahle pro hráče Call of Duty notoricky známá fráze sice nemá s tímhle filmem vlastně přímo nic společného, ale po celou dobu jsem se nemohl zbavit pocitu, že Activision něco pěkně poctivě vykradl. Ne teda tenhle remake, ale hádám spíše originál, který je stejně jako hra zasazen do období Studené války, jež je pro tyhle psychologické hrátky jako dělaná. Remake je místo toho zasazen do období války v Zálivu a působí to... tak nějak divně. V kontrastu zajímavé kamery, velmi uvěřitelně vyobrazeného politikaření a tak celkově velmi seriózního, skoro až dokumentárně laděného pojetí, celá ta mysteriózní sci-fi zápletka působí v moderní éře, v takovéto banální podobě a zároveň bez zakomponování cáknutých rusáků tak trochu jako taková ta wannabe vzrušující deep state konspiračka, které tak strašně žerou pomalejší trumpetisti.