JohnCZ

První půlka zpracovaná jako zevrubný Myersův origin je fajne, ta druhá jako remake původního Halloweenu už méně, neb ta invence krom upgradu v podobě všudypřítomných kůzlátek a hromady poměrně explicitního prcání už moc nepobrala. Je to výrazně krvavější a taky o poznání sprostší než originál, ale přesto stále tak nějak stejný. Když už reimaginace, tak škoda, že ne úplná.

Je to lepší než Killjoys, ale ne o moc. Znáte takové to, když se někdo snaží být na sílu strašně vtipný a zábavný, ale nemá na to talent a výsledkem je tak akorát děsivý cringe, kdy je trapně úplně každému? Tak přesně takhle působí několik úvodních dílu Vagrant Queen. Něco tak děsivě špatného a nefunkčního, včetně na ránu hlavní hrdinky, se jen tak nevidí. Postupně se ale writing i herectví k mému překvapení vyklidní a kromě nicneříkajících stupidních zápletek začnou tvůrci vyprávět i jakýsi příběh, který v základu úplně blbý není a různým komiksovým adaptacím vyloženě ostudu nedělá. Třeba zprvu úplně trapný pitvořící se záporák po čase získává slušnej background. Je to hodně levné, ale má to celkem fajn výpravu, barevné CGI a zábavné masky, které jako kdyby kvalitou vypadly někde z 90. let. Ale zrovna tohle konkrétně mi vůbec neva, naopak. To spíš to, že je to pořád jako celek dost podprůměrná záležitost, která dokazuje, že odvysílat dobře napsanou space operu Syfy prostě už dneska nedokáže a raději chrlí podobný trash. Což je jednoznačně škoda, protože si nejsem tak úplně jistý, pro koho je podobná céčková rádoby edgy produkce určená. Asi jen pro blázny, jako jsem já, kteří stále doufají v cokoli, co se alespoň vzdáleně přiblíží... třeba milovanému Firefly.

Nemám problém střelit plnou palbu. Zcela věrná adaptace, která pochopitelně postrádá akorát onu iracionální slovní intenzitu utahující se myšlenkové spirály. Na druhou stranu zase si pomáhá vizuálně a zrovna celkově ty vizuály jsou něco, co tenhle film táhne nahoru. Vypadá to fakt dobře, příjemně uhlazeně, ale ne přehnaně uměle. Herci v hlavních rolích jsou hezcí, ale zároveň i velmi sympatičtí, což dnes taky není úplně standardem. Fajn je i doprovodný soundtrack. Pár změn tam oproti předloze je a to, kromě různých drobných zjednodušení, především v chronologii a v tom, kdo jakou repliku řekne (zejména co se filozofických citátů týče). Trochu mi tam chyběla scéna v kanalizaci, kde Green na příkladu naprosté tmy vysvětluje další specifika této nemoci. Naopak příjemně a velmi logicky upgradnutá je celá linka s univerzitou v Chicagu. Každopádně, stejně jako kniha, to je možná na první pohled líbivé a zidelizované, ale zároveň to není ani trochu blbé a vůči OCD jakkoli dehonestující.