prybka

Psi s námi začali žít někdy před 15000,  až 40000 lety. Mnohdy jsme s nimi žili ve vztahu, kdy jsme na sobě záviseli životem. To soužití může být i prokazatelně léčivé, zvíře dokáže působit velice konejšivě a z vlastní zkušenosti vím, že zvíře (pes, kůň, kočka) dokáže dokáže nemocnému pomoci lépe než psycholog nebo psychiatr. Film je pro lidi, kteří to popojení se zvířetem, chápou, sami prožívají. Není to alternativní dílo, překvapivé, skandální. Je tam pochopitelné množství klišé, občas je to v přijatejném rozsahu i film edukativní o zlu množíren aj. Není ani moc objevný, okamžitě mi připomněl francouzský film Muž a jeho pes (Un homme et son chien 2008) Režie: Francis Huster, v hlavní roli: Jean-Paul BelmondoPůvodně jsem chtěl dát střízlivé tři hvězdičky, ale protože jsem nedávno měl doma pohromu, při které zemřely tři z mých pěti koček (jedna černá), tak jsem značnou část filmu probulel. Upozorňuji, že film upozorňuje na důležitou věc. Máme skvělé technologie, které atakují naše serotoninovo-dopaminové cykly a sami sebe ohrožujeme digitální demencí. Domácí  mazlíčci s námi komunikují limbickým systémem, ne složitě, ale poctivě. Drží nás v realitě. Proto film začíná na "troskách" našeho moderního, konzumního světa a cestu, jak zlepšit život ukazují psi, kterými mnozí pohrdají. A tohle dělají domácí mazlíčci, potože nemají takový neokortex, aby vymýšleli takové kruté podrazy, jako lidé. Domácí mazlíčci nás svojí prostotou a opavdovostí slepují, když se rozbijeme, což dílo myslím chtělo ukázat a myslím, že to se povedlo.P. S.1) Prohlédl  jsem si i ty kritické recenze. Doporučuji je číst s vaším nejlepším přítelem na klíně. Fakt se pobavíte. 2) Není to jen po pejskaře, je to po všechny lidi, co si uvědomují, jak nám domácí mazlíčcí zkrášlují život.3) Mám zkušenost s útulky, které opravdu pečlivě prověřují kam zvíře jde, takže doufám že ve své většině zvířátkům není ublíženo víc, než návatem z adopce se zdůvodněním, že zvíře je příliš mazlivé. (To není žádnej fakt, to se skutečně stalo!)

B je správně. Je to zábava ale  mrazí mne z pomyšlení, že z ruského pohledu takový svět není nepředstavitelný. Takový vliv oligarchů a neprofesionalita policistů jsou pro západní svět nepřijatelné. Doporučuji ke shlédnutí, jak pokřivená už je široká ruská duše.

Jedna hvězdička za to, že všudypřítomné sexuální narážky MacGrubera jsou uvěřitelnější, než technické nápady MacGyvera. Téma jeho vynálezů není využito, asi proto, že předpokládané obecenstvo by žádný vtip ohledně vědy a techniky nepochopilo. Pubertální řachanda.

Klišé na klišé a vše se řeší větším množstvím alkoholu.

Milan Neděla byl laskavým průvodcem světem, na ktrerý se neprávem zapomíná. .Na tento seriál často a s láskou vzpomínám. V dobách pozdějších jsem se stal klubovým divákem, takže by si někdo mohl myslet, že staré filmy jsou prostinké a zastaralé. Já tomuto seriálu děkuji, že mne seznámil s počátky filmu, kdy se tvořila filmová řeč a kdy filmoví tvůrci byli odvážní průkopníci nového světa médií. Čím více o filmu vím, tím více obdivuji umělce rané fáze. Podobný pořad mi teď vážně chybí. Dnes obdivujeme digitální efekty, ale pravda je, že zaujme příběh. A řeč k vyprávění příběhu se vytvořila tehdy a dnes se víceméně skládají scény vylaďované od dob němého filmu.

Jak by Rowan Atkinson mohl hrát komisaře Maigreta po Gabinovi??? To bude strašlivý paskvil! Rozhodl jsem se dopřát si guilty pleasure a shlédnout tento film. Jesli něco selhalo, tak můj odhad. Atkinson není tupý, nemotorný nešika, jakého ukazují humorné scénky, ale Herec. Zahrál Maigreta, aniž bych měl jakýkoli pocit nepatřičnosti, a radoval jsem se, že to vypadá dobře, nikdo se neztrapnil, naopak, zaslouží si pochvalu. Známý příběh je zpracován dobře a pokud vám jde o dobrou adaptaci klasického díla, můžete film shlédnout bez obav.

Čekal jsem akční blbinu, ale film mne potěšil i "morálním" rozměrem. Díky tomu jsem shlédnutí nebral jako ztrátu času. Pro mne přijatelně strávený čas.

Má to typické ruské nectnosti: Je to ukradené, velké a blbé. Halucinogenní kombinace sovětské genetické, psychotronické a nukleární magie, vyfutrovaná AK-47 a výpočetní technikou JSEP. Díval jsem se na to, jen proto abych zkusil pochopit mýty současného Ruska. Základní zápletku vytváří tajný, protože mezinárodně zakázaný, výzkum v laboratoři fantastického SSSR se zázračnými výsledky a s důsledky, jež se vymykají kontrole. Centrum Moskvy je pro občany utajeným způsobem zcela zničeno a o ty co přežili, se Ruská federace postará. Dopadlo to dobře.

Science fiction bez science.

Měl jsem možnost zatím shlédnout jen první díl a další si odpustím. Prof. Filip není potomkem jen Einstena, ale má genetické zatížení problémy a charakteristikami všech možných i nemožných postav posledních 150 let. Od Poirota důvěru v buňky vlastní šedé kůry mozkové, vědeckou genialitu Stephena Hawkinga, sexapeal Jamese Bonda, nemoc a závislost na lécích Dr. House, společenský takt Sheldona Coopera, drogovou závislost Sherlocka Holmese, kuchařské umění krysáka Remyho, kriminalistický talent inspektora Trachty a vynálezecký talent Járy Cimrmana. Ještě by měl mít buď vlčáka jako Richard Moser nebo buldoka jako McCabe, aby rozteklost a zmatenost charakteristiky byla kompletní. Filip je opravdu nesnesitelný a co je nejhorší, chybí mu zlidšťující charakteristiky Feynmana nebo Sheldona a Poirota z oblíbených seriálů. Zatímco Sherlock se ztrácel v opiových doupatech, když neměl důstojného zločineckého protivníka, Filip je vykreslen s psychologickou hloubkou automatu na lízátka. Vložíte efedrin a vypadne vynález nočních solárních panelů. Takového slepence asi nejde zahrát tak, aby ho člověk uvěřil a měl rád. Protihráčem mu je policistka, kterou hraje Anna Polívková. I když to bylo v epizodě zmíněno, nedělají z ní naštěstí Makepeaceovou a to bylo to, z čeho jsem měl největší radost. Její jakoby "jednoduchost" vyplývá ze scénáristových pubertálních představ o práci policie, jinak je to normální žena a v podání Anny Polívkové je uvěřitelná, sympatická a koukatelná. (Jediná z postav.) Pokud se týká odborné vědecké stránky, tak poletující vzorce nerozpoznatelného významu jsou spíše neúspěšným pokusem o výtvarné ztvárnění odborného myšlení, které ve skutečnosti zcela chybí. Alespoň není důvod genetické zatížení prof. Filipa obohatit o odbornou nesmyslnost MacGyvera. Ale třeba v dalších dílech se najde prostor i pro  toto.