Oblíbené filmy (10)
![Dode's-Ka Den](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/000/005/5080_3a9d05.jpg)
Dode's-Ka Den (1970)
Pro mě jeden z nejlepších snímků Akiry Kurosawy. Velmi smutné příběhy lidí ze sociálního dna tokijského slumu, které mají společné jen místo děje a skutečnost, že dohromady skládají mozaiku snad všech archetypů lidí žijících v bídě. Vizuálně nádherný, skvělá hudba. Nechci, aby to vyznělo nějak cynicky, ale nemůžu si pomoct - hláška filmu: "..Takhle se ryba nepřipravuje.."
![Harakiri](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/163/670/163670170_48ad9c.jpg)
Harakiri (1962)
Jeden z filmů definujících svůj žánr a zároveň dost možná Nakadaiův životní výkon. Toto období je nekonečnou studnou hořkých příběhů všeho druhu a Kobayashi je v jejich podávání skutečným mistrem. Mimochodem, scénu s bambusovým mečem jsem sledoval po obědě a dlužno podotknout, že jsem měl pak dobrou půlhodinu pocit, že mám v břiše dlažební kostku:)
![Žít](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/162/960/162960694_fb366d.jpg)
Žít (1952)
Neuvěřitelně pravdivý a působivý příběh. Někdy vůbec nedovedu pochopit, jak Kurosawa dokázal vystihnout tak širokou škálu odstínů života. Jeho poválečné filmy stojí často, bohužel, ve stínu jeho "samurajské" tvorby, ale patří k opravdovým klenotům. Pro toto tvůrčí období jsou, celkem logicky, typické "obyčejné", uvěřitelné postavy, v jejichž ztvárňování neskutečně vyniká právě Shimura, který se v tomto kousku navíc "nemusí dělit" o divákovu pozornost s Mifunem. Kdybych měl z mistrova poválečného období uvést svou oblíbenou postavu, byl by to nejspíš Kanji Watanabe. Druhá čast filmu (po pohřbu) je naprosto klíčová a rozhodně nemohu souhlasit s tím, že filmu škodí. Naopak, je zcela nezbytná a zasazuje myšlenky snímku do kontextu (ostatně, pokud někomu vadí, může film po smrti Watanabeho vypnout:)). Jen závěrečná pitka má více obsahu, než se vejde jiným tvůrcům do celé filmografie, tenhle kousek je pro mě opravdu 100%, takhle má film vypadat. Dobrý koment má Aidan.
![Sedm samurajů](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/160/871/160871960_1e59bc.png)
Sedm samurajů (1954)
Kdyby všichni následní tvůrci akčních filmů alespoň vzdáleně udrželi standard A. Kurosawy, nebyl by dnes synonymem pro akční podívanou sexy svalovec kosící všechny kolem a trousící přitom megacool kecy. Neubráním se srovnání s remakem, který kromě západních kulis nic nepřidává, naopak ubírá na obsahu (velký rozdíl je např. ve vylíčení vesničanů, bohužel jde zrovna a velmi podstatnou věc) a pointa se někam nanápadně z větší části vytratila - nevadí, zjevně chybí málokomu:). Ale zpět k originálu. Mifune naprosto exceluje a jeho projev ve své době samozřejmě neměl obdoby, naplno se zde ukazuje jeho schopnost strhnout divákovu pozornost na sebe (s čímž se občas musel Kurosawa vypořádávat, v některých momentech jeho filmů je to vysloveně poznat). Tohle je samozřejmě 100%. Btw je málo tvůrců, kteří by po takovém úspěchu dokázali nepřešlapovat na místě a ihned opustit vyzkoušené schéma - jednoznačnost, se kterou tak učinil AK vypovídá hodně o síle jeho osobnosti a poctivosti přístupu.
![Rikša](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/162/056/162056124_d94c75.jpg)
Rikša (1958)
Z mého pohledu Inagakiho tvůrčí vrchol a zároveň jedna z nejlepších Mifuneho rolí. Silný snímek plný hořkosladké životní pravdy a esence obyčejného života se všemi jeho paradoxy. Příběh rikšy s velkým srdcem, který hodně dává a málo bere se samozřejmostí dítěte - přirozenost a přesvědčivost Mifuneho postavy je neskutečná, skvělá je i Hideko Takamine (známá např. z filmů Mikia Naruseho). Tleskám příběhu skromně se tvářícímu a přitom překypujícímu obsahem, tleskám bravurní psychologii postav, tleskám nádherné kameře a citlivému vypravěčskému umění. Pro mě jeden z těch až nadpřirozených filmových zážitků, dómo arigató gozaimašta za něj...
![Rudá Hříva](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/000/019/19274_a11941.jpg)
Rudá Hříva (1969)
Skvělá, vtipná, obsažná a nadčasová záležitost. Typické téma (zvůle mocných, ať už se nahoru vydrape kdokoli) s neotřelým zpracováním, které se nese spíše v lehčím duchu, s výrazným přituhnutím ke konci. Poměrně stravitelné i pro "nemilovníky" japonské produkce.
![Sandakan č. 8](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/160/870/160870830_a0224f.jpg)
Sandakan č. 8 (1974)
Silný a dojemný příběh z 1.pol. 20.stol., o životě japonských prostitutek na Borneu. Dívky, které ztratily své mládí v tichomořských bordelech a po návratu do nového, reformovaného Japonska, pro ně nezbylo nic než opovržení. Kei Kumai (Moře vidí vše...) je geniálním malířem filmových obrazů, o čemž se můžeme nepřetržitě přesvědčovat i během sledování tohoto snímku. Právě jeho posedlost jednotlivými obrazy, stejně jako neobyčejná citlivost při zpracovávání "ženských témat", nejvíce připomínají legendu japonské kinematografie - Akiru Kurosawu. Herecké výkony jsou dobré a vyrovnané a jak je u autora zvykem (tentokrát narozdíl od AK), žádná postava na sebe nestrhává více pozornosti, než je nutné. Snad by člověk, vzhledem k tématu, očekával více syrovosti, je však třeba si uvědomit, že Kumaiovi prostředky jsou jiné a pokud někomu jeho styl nevyhovuje, nemá přílišnou cenu zkoušet to ani s jinými jeho dílky...
![Kumokiri Nizaemon](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/161/697/161697417_adfe07.jpg)
Kumokiri Nizaemon (1978)
Něco jako Gosha`s All-Stars - Keiko Matsuzaka, Shima Iwashita, Nakadai, Natsuyagi či Tamba (který má se druhou zmíněnou dámou dost hustou milostnou scénu - Shima Iwashita není příliš hezká v pravém slova smyslu, ale její sex-appeal a především charisma jsou neuvěřitelné). Masivní opus o skupině rafinovaných zlodějů, plánujících svou poslední akci, a jejich pronásledovatelích. Příběh je dramatický, přesto však goshovsky akční a stylizovaný, vynikající je hudba, perfektně korespondující s jednotlivými obrazy. Akční scény jsou nadupané, Nakadaiův styl je mimořádně zábavný a režijně i scénáristicky je všechno perfektně vypipláno. A ten konec...
![Ostrov](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/158/311/158311799_aa7210.jpg)
Ostrov (1960)
Krásné, výjimečné dílo s intenzivní atmosférou, podpořenou izolovaným prostředím či absencí dialogů. Můžeme doslova cítit běh ročních období a každodenní tvrdou dřinu a jen velký ignorant nepocítí obdiv k lidské práci a houževnatosti, jen málokdo si neuvědomí, o kolik nad hranicí možností by pro nás, zhýčkané městské povaleče (jasně, já vím, že se u těch počítačů tvrdě nadřem, ale přeci jen...), takový život byl. Jeden obzvláště vnímavý jedinec zde označuje snímek za "rádobyhluboký" - to mi přijde vrcholně směšné, je zjevné, že Shindo se o žádný ponor nesnažil, styl je minimalistický, popisný až dokumentaristický a vše je velmi zřejmé a jednoduché, tedy pravdou je spíše opak. Namáhavé činnosti, kterými je film vzhledem k tématu prosycen, i nepřítomnost dialogů, vedou aktéry (Taiji Tonoyama ve své patrně největší roli a tradičně uhrančivá Nobuko Otowa) k jednoznačně "fyzickému herectví", které je radost sledovat (ono když se člověk lopotí do svahu s desátým vědrem vody, není už toho potřeba moc hrát;).
![Rudý anděl](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/166/890/166890931_b4b40d.jpg)
Rudý anděl (1966)
Přes všechna témata a scény, u kterých se člověk rozpačitě vrtí na židli jde o naprosto geniální a neotřelé dílo, dalo by se s nadsázkou říci "ženský válečný film", z prostředí vojenských špitálů. Před očima se nám odehrává zcela otevřeně podávaný, perfektně propracovaný a stylizací nerozmělněný životní příběh mladé zdravotní sestry, jehož pozadí je tvořeno všemožnými válečnými hrůzami. Masumura se nebojí žádného tématu ani situace, snad právě proto, jak decentně je schopen podávat i ty nejšílenější skutečnosti. Moje až fanatická averze vůči i úplně drobným spoilerům mi zabraňuje naťuknout stěžejní otázky filmu - zde dvojnásob platí, že nejlépe si jej pustit, aniž člověk tuší, co ho čeká.