Dukekuky

Co si budem, měl jsem opravdu velké očekávání a na novou sérii Squid Game sem se dost těšil. Stále jsem měl ale v hlavě jednu výraznou otázku: Zvládne Hwang tohle velké očekávání a obecně tenhle velký tlak ? Řekl bych, že to poměrně dost slušně zvládl a nadělil nám zajímavou podívanou plnou nečekaných ale i čekaných událostí a hlavně velkou kreativitou. Co musím nutně pochválit je prostě ten samý začátek. Začátek zahltí diváka několika emocemi, prostředím a napětím, což musím říct že je naprostá paráda a já si začátek hodně užíval. Nebyla jediná věc kterou bych sérii vytknul ale pak začal menší malér, není to nějaký velký malér který by dost ovlivnil můj pozitivní názor na 2. řadu Squid Game ale hold to trošku narušilo mé hodnocení. Zejména od 4. epizody, tedy samotné poloviny téhle 2. části začíná dost upadat, ze začátku je to jen mírné a takřka přehlédnutelné ale ke konci už to začíná být poměrně čím dál víc a víc cítit. Situace které byly tak skvěle napjaté a plné emocí se najednou mění na normální situace s mírnou pralinkou emocí a napětí, vede k tomu více důvodů ale ten jeden jasný důvod je: špatné zvolení hudby při důležitých a vysoce emočních událostí. Hudba se mi po zhlédnutí prvních pár minut prvního dílu začala zamlouvat ale někdy bylo její zvolení nebo konkrétní žánr nevhodný a celou situaci to celkem kazilo, to mě trošku zamrzelo ale většinou vždy došlo nějaké potěšení, překvapení, zkrátka záchrana která mě zpátky usadila do děje. Abych nebyl ale na druhou půli tak kritický, musím opravdu dost pochválit předposlední epizodu, která se náramně povedla a fungovala tak skvěle jako samotný začátek, vše skvěle funguje a já po celé stopáži byl velmi spokojený. Jenomže pak přichází ještě jeden menší mínus a to je samotné finále. Finále nebylo pro mě vůbec špatné, to opravdu nemyslím, stalo se tam spoustu věcí které mě bavili a nedopadlo to negativně akorát jen prostě dost předvídatelný a obyčejný konec který je ale obalen i kladným obalem ve kterém se nachází kousek dobrých emocí, vyjasnění všeho co se stalo a parádní akce, která ve finále rozhodně nechybí.  Abych to teda nějak ukončil. 2. série měla ode mě velké očekávání a mé očekávání splnila. I přesto že se po polovině série začala objevovat negativa, tak byla nakonec zametena pod koberec a já už je vůbec nevnímal. Užil jsem si úplně vše co mi 2. série nabídla a za to jsem dost rád. Velká spokojenost u mě i přes mírný úpadek po polovině seriálu přece jenom stále panuje a tak už s radostí vyhlížím 3. sérii i když si myslím, že to Dong-hyeok Hwang nebude mít vůbec jednoduché. Dvěma slovy: Skvělá podívaná. 8/10

Osmdesáté léta jsou téma které dokáže být sakra zajímavé ale není jednoduché je natočit a vložit do správné atmosféry. Každopádně mi připadá, že pro Scotta Derricksona to nebyl problém, jelikož dokázal natočit fantastický film který ve mě vyvolal vlnu emocí a já při celé stopáži snímku byl pořád v pozoru a byl pohlcen temnou atmosférou filmu. Nebyl to tak úplně horor v tom slova smyslu ale řekl bych že to vůbec nevadilo. Přece jenom i tak to působilo neuspokojivě a to v dobrým znění. Zkrátka není potřeba nic dál vypisovat. Povedený "horor" který je výborný a po celé stopáži zajímavý s mnoha zápletky které ve většině případech překvapí. V jednom slově: Paráda. 9/10

Slabost, stále slabost. Další příběh snažící se vyvolat několik emocí a akce ale přitom jen polovina funguje. Vracení starých postav je sice fajn ale to nic nemění na tom, že 5. epizoda je s chybami naprosto stejná jako předchozí a i přesto že nijak neurazí a je to vzkutku fajn průměr, tak je to poměrná škoda jelikož jsem od 2. série čekal mnohem více. Ach jo, opět průměr který neurazí ani nenatchne. 5,5/10