Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Horor
  • Akční
  • Komedie
  • Krimi

Recenze (7 041)

plakát

Opičí muž (2024) 

Indickou tvorbu vesměs ignoruji, pokud nepočítám pár hororů, ale v tomhle případě jsem udělal výjimku, protože od Patela jsem přeci jen čekal řekněme západnější pojetí. No a výsledkem si nejsem úplně jistý. Ono je fajn, že se Patel hlásí k Otčině i k tradičnímu náboženství, ale na mě ten mystický nádech vůbec nefungoval a navíc tu toho bylo z mého pohledu moc. Samotný příběh je klasickým povídáním o osobní pomstě, kterou doplňuje korupce na nejvyšších místech a boj proti útlaku chudých. Takže taky nic, z čeho bych si sednul na zadek. Takže to mělo být o akci, ale tak, byť má několik fajn momentů, mě taky nenadchla. Kombinace příšerných filtrů a splašené kamery byla místy smrtící a bohužel ne v tom správném slova smyslu. Herecky to bylo vlastně jen o Patelovi, který se sice snaží, ale na akčního hrdinu to úplně není. Nic moc. 35%

plakát

Argylle: Tajný agent (2024) 

Knížku jsem četl a i když v rámci špiónského žánru patří sotva k průměru, film by se z toho dal vykřesat výborný. A Vaughn na režisérské stoličce mi dal důvod věřit, že to bude pecka. Jenže......... . Film nemá s knihou vůbec nic společného, pokud nepočítám jméno a úplně poslední titulkovou scénu. Místo celosvětové naháněné s Rusy, prahnoucích po Jantarové komnatě, se tu motá obtloustlá spisovatelka, jejíž romány jsou tak důvěryhodné, že po ní pase supertajná zločinecká organizace. A samozřejmě je tu agent bez bázně a hany, který musí panenku ochránit. Bylo to tak zoufale blbé a nevtipné, až mi bylo za všechny zúčastněné trapně. Ani rozmanitá akce, což je Vaughnova nejsilnější stránka, za moc nestála a to i proto, že občas vykrádal sám sebe. No a rozpaky jsem cítil i u herců. Rockwell byl ještě v pohodě, ale vyžraná Byce Dallas Howard byla naprosto příšerná a to zdaleka ne poprvé. Fakt by mě zajímalo, na koho a co ta holka ví, že jí pořád někdo obsazuje. Jinak Cavill neměl moc co hrát a co je Dua Lipa jsem si musel vygůglovat. Takhle fakt ne. 15%

plakát

Boy Kills World (2023) 

Barevná přehlídka absurdních rubaček. Někde vzadu se skrýval nějaký ten příběh, ale ten je ve finále stejně šílený, jako celý film. A mě to sedělo. Krvavých cákanců a létajících končetin jsem si tu užil dosytosti, děj má šílený spád a navrch mi to sedělo i herecky, přičemž dívat se na Michelle Dockery v pro ní ne úplně tradiční roli mě jednoduše bavilo. Navíc částečně překvapil i závěrečný zvrat, což se u podobných záležitostí zase tak často nestává. Jen jsem si občas říkal, jestli toho není trochu moc. Ten sled neutuchající akce se občas sléval v jediný monotónní chaos a tvůrci ne vždy odhadli moment, ve kterém do toho měli hodit vidle. Ale to se dalo v pohodě přežít. 75%

plakát

Shardlake (2024) (seriál) 

Za mě asi jedna z nejlepších knižních adaptací, co jsem kdy viděl. Tvůrcům se ve čtyřech dílech podařilo zachovat ducha knihy tak, že nepůsobily zkratkovitě, ale naopak přehledně a ocenit musím i solidní tempo vyprávění. Chybu neměla ani dobová atmosféra, která diváka úplně v pohodě přenese do sychravého prostředí Anglie 16.století. Asi největší obavy jsem měl z obsazení, protože po pěti přečtených dílech jsem měl celkem jasnou představu o tom, jak Shardlake s Barakem vypadají. Ale i když jsem si je v hlavě vymodeloval jinak, nemůžu říct proti castingu ani popel a ani mi nevadilo, že hlavní hrbatý hrdina tu oproti knihám postrádá tu špetku nadhledu a sebeironie. Naopak. Arthur Hughes byl skvělý. A tak jediná výtka míří opět k úlitbě pokrokářům a jejich cpaní barevných herců do rolí, do kterých nepatří. Na druhou stranu nebylo to zase tak hrozné, aby to pokazilo celkový dojem. Tak sem s dalšími řadami a doufám, že to dojde až ke Zjevení. 90%

plakát

Vrah naoko (2023) 

Tak akční film není ani náhodou, pokud tedy za akci nepovažujete prudší pohyby. O komedii se s přivřenýma očima dá mluvit, ale nečekejte, že se budete smát na celé kolo. Nicméně je tu znát víc než slušná scénáristická práce, příběhově to působí celkem neotřele i díky povolání a charakteru hlavního hrdiny a pak je tu taková ta pohoda, která z toho srší takřka v každém záběru. A nelze nezmínit perfektně trefenou ústřední dvojici, které prostě nejde nefandit. Zlepšilo mi to náladu a to se počítá. 80%

plakát

Ur mörkret (2024) 

Vlastně od začátku se tu tma střídala s šerem a z toho občas něco vykouknulo. Ne vybaflo. Vykouknulo. Ale i když to nezní moc dobře, nebylo to zase tak zlé. Alespoň co do atmosféry, na kterou film sází především. Na druhou stranu čeho je moc, toho je příliš. To prostředí temných lesů a pocit, že hlavní hrdiny cosi sleduje, je sice přítomné po celou stopáž, ale časem to všechno začne ztrácet na efektivitě. Navíc postavy nejsou zrovna dvakrát sympatické, což platí zejména pro psovoda sužovaného depresemi, ačkoliv původ jeho trápení se mi docela líbil. Každopádně vydržet se u toho tak nějak dalo a snad bych hodnotil i výš, pokud by nebylo zpackaného finále s ne úplně vyjádřeným koncem, což bytostně nesnáším. Škoda. 40%

plakát

Strážci (2024) 

Recenze mých oblíbenců mě docela navnadily, ale nakonec nemůžu říct, že bych z toho byl úplně na větvi. Povedlo se nasnímat prostředí hlubokých lesů, to zase jo. Líbil se mi i vizuál potvor a potěšila Dakota Fanning, kterou prostě můžu. Každopádně celkově to bylo takové nedomrlé. Samotná pointa by mi asi ani nevadila, ale člověk se nemusel ani moc zamýšlet, aby zjistil, že to nedává moc smysl. Neuchvátila mě ani samotná mytologie, která byla úžasně neoriginální a samotný konec byl spíš úsměvný. Shymalanka se z mého pohledu potatila a bohužel se zhlédla spíš v Ženě ve vodě než Šestém smyslu. A to není dobře. 35%

plakát

Furiosa: Sága Šíleného Maxe (2024) 

Dystopický festival bouraček všeho druhu a někde v pozadí se odvíjí příběh o tom, kterak Furiosa o ruku přišla. Tady asi není moc o čem. Miller si ve svých téměř osmdesáti letech užívá neomezený rozpočet a ukazuje, jak by Mad Max vypadal, kdby měl před víc než čtyřiceti lety dnešní možnosti. Chyběl mi tu jen erkový  rating. Nějaká pořádná sekáná by už takhle nabušenou jízdu vyšponovala do nebeských výšin. Ale tak co už. Třesu se na další díl. 90%

plakát

Remontadas (2022) (TV film) 

Historie největších fotbalových obratů, ale zase tak daleko do minulosti tvůrci nešli. Kritérium tu vlastně splňovaly tři zápasy resp. dva zápasy a jeden dvojzápas. To ostatní mi přišlo jako úlitba Realu Madrid a Benzemovi. Při letmém zapátrání v historii by se našlo x zápasů, které by se sem svým průběhem hodily, ale na to byli tvůrci nejspíš moc líní. Každopádně fotbal miluju a jsem rád za každý dokument a plusem je i přítomnost Vladimíra Šmicera, takže na ten průměr to nakonec je. Ale s odřenýma ušima. 50%

plakát

Šógun (2024) (seriál) 

Japonské prostředí není mým šálkem kávy, ale tady jsem neměl problém se do něho ponořit a užívat si ho. Stejně tak se povedlo citlivě vyjádřit střet západní a východní kultury. Dobové atmosféře nemám co vytknout a pokud došlo na nějaké to řezání a mlácení, tak jsem neměl ten nejmenší problém. Jen je škoda, že toho nebylo víc. Samotné palácové intriky a celkové politikaření mě bavilo, ale občas toho bylo moc. Naopak málo bylo milostné linky, která mě bavilo svou decentností i chemií mezi oběma aktéry. K hercům nemám absolutně žádnou výhradu a za hlavní hvězdu je tu naprosto úžasná Anna Sawai. Tak snad se v druhé řadě dočkáme nějaké té bitv, která tady zoufale chyběla. 85%