Morholt

Zábavné béčko o tom, že z intenzivní četby hororů člověk buď zblbne, nebo se jho až příliš živé představy zhmotní. mělo to nápad, solidní atmosféru, přijatelnou stopáž a navrch roztomilou Jenny Wright, která byla tak moc sexy v druhých Mladých puškách. Navrch se tu dá zahlédnout chvályhodná inspirace v Raimim a samotný posešívaný magor měl také něco do sebe. Za mě dobrý. 65%

Upřímně řečeno čekal jsem podstatně větší brak a i když film stojí za starou bačkoru, najde se pár důvodů, proč se na něj mrknout. Tím prvním je zlatá strašící soška, která se sice od klasických asijských bubáků liší jen barvou, ale mě tenhle holčičí duch bavil. Tím druhým jsou lekačky, které jsou sice strašně laciné, ale na mě zafungovaly. No a do třetice je tu trio holek, které hrajou tak strašně špatně, že se to prostě musí vidět. A potěší i ta troška povedeného gore. Z mého pohledu občas nechtěná, ale přeci jenom zábava, která si ty stávající čísla nezaslouží, takže trošku nadhodnotím. 50%

Pilot dokázal navnadit, ale pak seriálový Vřískot podlehl nemoci, kterou trpí většina béčkových slasherů a to je neohrabané natahování. Jenže zatímco u filmu se to natáhne maximálně na dvě hodiny, tak tady je to na deset dílů a na to fakt nemam. Navíc tu naprosto chybějí herci, nebo alespoň herec, který by to dokázal byť jen částečně táhnout. Většina přítomných jsou buď nesympatické blbky, nebo nesnesitelní floutci. A to je společně se scénáristickou neschopností docela vražedná kombinace. Po pátém díle končím. 25%

Zdánlivě nijak zajímavá tuctovka. Loď najde v ledu nesmysl spadlý z vesmíru a po rozmrazení se objeví mrcha, která začne likvidovat posádku. Napětí nic moc, gore spíš nic, než moc, atmosféra průměr a herecky jakž takž, přičemž Henriksen, přestože mu táhne na osmdesátku, je pořád drsoň. Ale ta slizká mrcha, co vymysleli sovětští Ivani, ta byla parádní, velmi kreativní a bavila mě, takže z obyčejného podprůměru udělala lehký nadprůměr. 60%

Atmosféra hodně dobrá, slušné napětí a výborný Kevin Durand, jemuž se s přehledem dala věřit i ta linka otce, kterého stíhá pocit viny za smrt potomka. Oceňuji i fakt, že to rodinné drama se sem hodilo a nepůsobilo jako uměle naroubované, takže obvyklý scénář "v tom lese něco je" příjemně osvěžovalo. Přesto mi chybělo trochu větší tempo a ztvárnění monstra bylo až příliš béčkové, což se sem z mého pohledu nehodilo. Heller tu svůj talent určitě potvrdil a ukázal, že Eneter Nowhere nebylo náhodou. Ale čekal jsem něco víc. Tak snad příště. 60%

Při podobných záležitostech mě vždycky napadne otázka, jestli to tvůrci viděli, než se to rozhodli distribuovat. A jestli jo, tak by mě zajímalo, co jim běželo hlavou, když to pouštěli do světa. Na nevěřícné kroucení hlavou ideální film.

Mořskej tyranosaurus je přesně tak blbej, jak jsem si představoval. V tomto případě překvapily neskutečně mizerný efekty. Jasně, to je věc, se kterou člověk u těhle céček počítá a vlastně i čeká, ale že si tady nedokázali poradit ani se zábleskem u hlavní kvérů, to mě fakt překvapilo.

Ono se na to koukalo docela dobře a Clara Lago byla víc než příjemným bonusem. Jenže bylo to o ničem. Rána, blesk a cesta, během které mizí cestující členové výletnické party. Vysvětlení, které by vše hodilo do nějakých smysluplných kolejí, se tady nekonalo. Proběhl jen nějaký pokus o vykreslení charakterů a o popis jejich chování ve stresové situaci, ale všichni aktéři byli podaní tak, že mi byli úplně ukradení. Výrazněji pobaví snad jen digitální mufloni a psí honička, která ovšem mohla být natočená mnohem lépe. 30%

Reinkarnace jako jiný druh posedlosti. Tenhle nápad se mi docela líbil a občas jsem byl ochoten připustit, že s démonem by to bylo o něco jednodušší, protože člověk tak nějak ví, proti čemu stojí. Bohužel dobrý námět je zpracován poněkud mdle. Pokud se jedná o "posedlé" scény, tak je to v pořádku a zvládnutá byla i závěrečná nemocniční sekvence. Bohužel všechno okolo bylo nudné, pokud tedy člověk není fandou do hinduismu. A nevýrazně působil i Anthony Hopkins. Notabene rodiče postižené holčičky se skládali z otce, který byl absolutně na pěst, a matky, ukázkové hysterky, ječící při každé příležitosti. Tohle mě prostě nemohlo zaujmout. Tady bych se přimlouval za remake. 35%

Tým, tým, tým a spousta motivačních řečí, pád dolů a následný vzestup a samozřejmě spousta drobných osobních dramat s dojákem na konci. Kýč jako prase, což je u filmů o americkém fotbale často vídaný jev. Ale protože mám sportovní filmy rád, koukalo se mi na to celkem bez problémů, ačkoliv zrovna tady bych uvítal, kdybych měl konečně nastudovaná pravidla. Herci v pohodě i přesto, že třeba Caviezel se tady zrovna dvakrát nepředřel. Příjemná jednohubka. 60%