Oblíbené filmy (10)
Klan létajících dýk (2004)
Klasický romantický příběh v úchvatném vizuálním podání. Hrdina byl možná obrazově poutavější, ale Klan létajících dýk má zase mnohem silnější emocionální rovinu.
Tygr a drak (2000)
Zelený sršeň (2011)
Naprosto odzbrojující. Vtipné, odlehčené, dostatečně akční, skvěle napsané postavy a rychle odsýpající i přes svou relativně dlouhou stopáž. Už dlouho jsem se u nějakého filmu, tak dobře nebavil. Třešinkou na dortu je vynikající casting a slovní (a nejen slovní) přestřelky mezi hlavními hrdiny. 9/10
Velké nesnáze v Malé Číně (1986)
Asijská mytologie, skvělé hlášky, sebeironie, občas hutná atmosféra, všudypřítomný humor a jako bonus parádní plakát, ten film jsem si prostě musel zamilovat. Bohužel, je to onen případ, kdy někteří diváci prostě hodnotí film jinak, než by hodnocen být měl a to jako záměrně over the top sebeironizující béčko. Nedivím se, že po prvotním neúspěchu (teď je to ale zaslouženě kultovní záležitost) filmu zanevřel na Hollywood.
Legendy z Dogtownu (2005)
Vynikající snímek "podle pravdy", který ve mně, snad i přes některé filmařské chyby, zanechal hluboký dojem. Je to možná sentimentální, ale podobné příběhy mám rád.
Než se setmí (2000)
Atmosférické biografické drama, o kterém jsem přemýšlel ještě dlouhou dobu poté, co jsem ho zhlédl.
Matrix (1999)
Sin City - město hříchu (2005)
Natolik netradiční (alespoň po vizuální stránce), atmosférické a strhující, že bychom jen těžce hledali něco podobného. Ano, je to velmi brutální (i na Rodrigueze), ale násilí je zde jen pomůckou k navození pocitu bezvýchodnosti, kterou je Město hříchu protknuto. Přestože bych čekal, že tento typ projektu se stane záležitostí jen menší skupiny fanoušků, kasovní výsledky svědčí o něčem jiném. A je to jen a jen dobře, už jen proto, že se tak dočkáme několika dalších pokračování (alespoň doufám).
Zrada a pomsta (1986)
Jeden z mých prvních filmů z asijské produkce a hned ten nejlepší. Nebo alespoň z nejlepších. Bez zbytečné nostalgie je to vynikající kousek, který dovádí pravidla žánru k dokonalosti.
X-Men: Poslední vzdor (2006)
Emocionálně nejvypjatější, vizuálně nejpoutavější díl, kterému je trošku neprávem vyčítáno to, že se pozornost od psychologie postav přesunula k akci. Podle mého se charakterům (i když ne všem, některé by si zasloužily více pozornosti) věnuje dostatek prostoru, jen přibylo akce, takže někteří mají pocit, že je to hlavně o ní. Ale není.