macekjoe

Tomuhle snímku říkám ne. Proč? První půlka filmu mi připadala jako epileptický záchvat – šílené barevné střihy v podstatě o ničem, kterým dominuje hudba (ta jediná za něco stojí). Dále mě iritovala hlavní hrdinka, nevinnost sama, trochu narcistka, jinak velmi naivní, až moc jasný prototyp oběti. V půlce „velmi přínosná“ debata na téma KRÁSA, podle módního návrháře nejspíš ta vnější. Asi nečetl Dialogy o kráse, u kterých se zapotil Hippias, ale to sem nepatří. A nakonec nesmyslná stopáž, já se přímo modlila, aby to skončilo (a to jsem ateistka). Teď už můžu říct Never More.

Tarantino, to už jsem někde viděla. Nebyl to náhodou Kill Bill 2, Uma "vykopávající se z hrobu"?!

Kdo střílí naposled, ten střílí nejlíp. Ale musíte se nejprve vyznat v těch chudáčcích jakuzáčcích.

Kultovní spojení McDowell - Kubrick. Kdo neviděl, neuvěří, že se něco takového natočilo. Snad i literární předlohu Anthonyho Burgesse film předčil, což se ve většině případů nestává.

Svět vysokoškolského studenta, který se rozhoduje, co dál se svým životem. Jednoho dne potká znuděnou manipulativní paničku. Ta má plachou, ale chytrou dceru. Trojúhelník se uzavírá. Atmosféru sixties podtrhává hudba dvojce Simon a Garfunkel.

Parodie vycházející z filmů Jackieho Chana a seriálu City Hunter. Možná to nejde dohromady, ale mě se to líbilo až na příliš protahovanou závěrečnou bojovou scénu s hlavním padouchem. Potěší krátká, ale o to více komická, scénka s umírajícím parťákem Michaelem Wongem (hraje štěk, ale ve výčtu není uvedený).

Naprosto trhlý snímek, u kterého jsem bolestně mhouřila oči a dusila se záchvaty smíchu v naprosto nevhodných chvílích (a které nebyly?). Já bych asi zvolila jiný způsob, než který použila jedna z hlavních postav (propíchnutí bubínků), jsem spíše pro vyškrábání očí zrezivělým drátem, do kterého proudí elektřina z rozvodny poblíž Dukovan. Ale jo, prodloužilo mi to život (jiným to zkrátilo), ale za to budu budit dojem, že jsem trhlá já.

Klasickým průměr - komedie s jasně rozdělenými postavami na hrdiny a padouchy, plus sporné postavy, které se chtějí napravit. Světlým a zábavným prvkem byl Jackie Chan a jeho akrobacie s pouliční lampou a sanitkou a temným, ale o nic méně zábavným prvkem byl Anthony Wong a jeho repliky, jež se nedaly přejít bez uchechtnutí. Mírný šok jsem dostala ve 23 minutě, kdy se zčistajasna objevil plakát na zdi nad televizí s ČESKÝM nápisem BYLI JSME A BUDEM. Jaká je souvislost mezi Hong Kongem a českým vlasteneckým plakátem? To mi docela uniká.

Dva policejní experti na zneškodňování bomb a zároveň spolubydlící John a Peter vyšetřují řadu bombových útoků uprostřed HongKongu, za kterými stojí Crazy Bomber, chladnokrevný šílenec. Po práci si John a Peter rádi dopřejí malé rozptýlení v podobě praštěné Mary, jenž se k nim nastěhuje. A po jedné propité noci otěhotní. Jeden z nich je otec, ale který? A co na to šílený zločinec, který si vše bere osobně?

Pořízeno z dobré vůle, že Australané taky svedou krimi, navíc s Pearcem a Griffithsovou. Ale asi jsem se na to neměla tolik těšit, vůbec mě to nenadchlo. Jediné, na co jsem celou tu dobu zírala, byl Guyův falešný nos, který snad ukradl Nicole Kidman (viz Hodiny).