Rudy.Jestrab

"Jdu na sever, na sever a teď jdu na jih", stejně, jako všichni Cimrmani, naprosto geniálně zábavný.

Tento film zachránila jen Eliška Balzerová, která je vůbec naší skvělou herečkou. Ale i Tatiana Dyková má roli, kterou skutečně výtečně zvládá a je až k popukání opravdová. Avšak oproti prvnímu dílu přibylo mnoho momentů, kdy herci vysloví nějaký vtip a člověku do mozku dojde "Hele, to mělo být vtipné", avšak příval smíchu se nedostaví. A snad nejvíce mi bila do očí ta nedomyšlená dějová linka Max-Marie-Deniska. Max si najednou naprosto přestane své milé Marie všímat a dělá podivnosti s neznámou Deniskou, neustále Marii naprosto přehlíží, dolejzá za Deniskou, ta se tváří vstřícně, aby se nakonec filmu zjistilo, že o zoufalou Marii neztratil zájem, že o ni celou dobu neustále mluví a neskutečně ji miluje. Takhle to skutečně funguje? Asi žiji v jiném světě...

Tento film  ukazuje celé tři generace metrnic, které vnímají své muže spíše jako neschopná malá děcka, o která je potřeba se neustále starat a vše jim předkládat až rovnou k ústům. No, určitě takové ženské jsou a určitě jsou i takoví podpantofláci, jen mi přijde, že v životě to není nikdy tak jednoznačné. A chápu, že některým mužům, kteří to mají v život podobně, se tento film neskutečně líbil jen kvůli tomu, jak nakonec všechny ty ženy musely poznat, že realita je poněkud jiná, než byly naučené, ale skutenčně je to tak, že je to "Konečně flm, který to dává ženskejm sežrat a ukazuje krutou realitu"? Jsou všechny ženský stejný? Já si myslím, že asi tak, jak jsou stejní všichni mužský...

Mezi novějšími českými filmy se tento příjemně vyjímá. Krásně ukazuje, jak odbornice na manželské problémy Helena by měla spíše řešit svůj život, než pomáhat s manželstvími ostatním, protože ji právě opustil manžel a ona neví, co se životem bez něj. A v tu nastoupí na scénu její šmrncovní matka, kterou by snad nikdo nezahrál lépe, než Eliška Balzerová, která se jí snaží začlenit zpět do kategorie "muže chtivých žen". A snad se jí to i povede...

Prostě klasika, pouštíme si ji každé vánoce, každé vánoce se nasmějeme a podivíme hudebním představením Pepínovi maminky, které prý nebyly in ani v době vzniku tohoto filmu.

Mám velmi ráda filmy o historických postavách, tento mě však dost zklamal. Na to, jak se o něm všude mluvilo, lidi jej chválili, mně přišel naprosto o ničem a tuto nicotu se tvůrci snažili zaplnit až zbytečně sprostými scénkami. Ne, to dějově nestačí. A když jsem byla u tety ve Francii, vidíce, že toto dílo zde budou dávat v kině, jsem se až zastyděla. Zrovna toto nás bude reprezentovat?

Bohužel je tento příběh zas trochu pozměněný a Jitřní záře, která se v realitě jmenuje Půlnoční bouře, zde nakonec vychází jako hrozně nevděčná, rozmazlená holka. Avšak já o tomto příběhu vím i trochu více a hlavně se pohybuji ve světě těchto ezo-lidí, proto vím, jaký je. Tito ezo-rodiče to v dětství své dcery poněkud přehnali s tím, jak chtěli mít všechno podle sebe a až hystericky se drželi všech svých přesvědčení, na což tento stát ještě nebyl připraven a dal jim to najevo odebráním jejich první dcery. A i když se jim ji nakonec podaří dostat zpět, jako náctiletá se Jitřní záře rozhodne od své rodiny odejít do dětského domova, daleko z dosahu své manipulativní matky. A, co mě tak zamrzelo, že zde v tomto seriálu byla ukázána práce všech dětí jen tak symbolicky. Jitřní záře občas dala romanticky seno kozám a ještě fňukala, když skutečnost byla jiná: rodiče chtěli žít naprosto samostatně, takže celá rodina musela celé dny dřít, aby vůbec něco vypěstovali, aby se uživili. Od toho tedy mladá Půlnoční bouře utíkala. Přijde mi, že tento seriál spíše nahrává do karet rodičům, konkrétněji její matce...

Bridget je velmi zajímavá osoba, která se spíše snaží tvářit, že má nějakou nadváhu, než že by ji skutečně měla. Je to taková bláznivka zacyklená do svých představ, která se snaží ve skutečném světě najít svého partnera, který by pro ni byl "ten pravý", avšak již je jí po třicítce a v takové době je již bezstarostnost mládí fuč a je těžké si někoho udržet.

Pokračování, to asi vystihuje tento díl. Není to zas taková hrůza, avšak nijak nepřekvapí, ani nenadchne.

No nevim... Snad by se to dalo, kdyby všem hlavním postavám bylo méně, než k padesátce, nebo méně, než k šedesáti. Avšak, když Bridget Jonesová (Renée Zellweger) i Marc Darcy (Colin Firth) by již mohli mít vnoučata a oni si tam stále hrají na to, jak se nemohou rozhodnout, jestli spolu budou, nebo ne, tak je to již trochu příliš. A snad by se jim to dalo i uvěřit, kdyby už nepůsobili takovým jakýmsi stařeckým dojmem, který je prostě přirozený. Ale osoby, které zrovna zakládají rodinu se jím většinou nevyznačují...