Rudy.Jestrab

Tento film jsem viděla celý popravdě jen dvakrát v životě a slzy tekly pokaždé. Největší zážitek to však byl, když jsme byli se sestrou v kině, kde to po dvaceti třech letech od prvního vysílání dávali v 3D. Až šíleně působivé!

Zas tak temné, jako všechny Burtonovi filmy. Když jsem tento kus viděla poprvé, velmi se mi líbil, jen vizuální efekty jsou již trochu zastaralé, takže jsem se ani neotřásla, když jsem viděla mrtvolu bez hlavy, nebo když bezhlavý jezdec někoho zavraždil. Podruhé jsem však pekla a pouštěli si to v obýváku mí sourozenci, takže jsem jen poslouchala, aniž bych viděla obraz a to mi tedy ježilo chlupy na rukách, tak musím naznat, že kdysi to muselo být neskutečně působivé i vizuálně.

K tomuto filmu/pohádce jsem se dostala díky tomu, že jsem kdysi hrála na klavír "Victorovo sólo" a zaujal mě tím, že je tak zvláštně temný, což, jak jsem později zjistila, je zcela přízračné pro Burtonovo díla. Velmi mě zaujalo.

Roztomilý film ať už je řeč o všech zpívaných částech, naivitě samotného Wonky (Timothée Chalamet), nebo kostýmech a barvičkách. Je to takové veselé trdlování, nic příliš vážného, avšak příjemně oddechového. A nejlepší roli zde dostal Hugh Grant, který si zahrál jako zdrclý oranžový chlapík se zelenou parukou... geniální. Toto provedení "Karlík a továrna na čokoládu" se mi zamlouvá mnohem více, než to od Tima Burtona, které je pro něj tak typicky podivně temné...

Film, jenž dokonale vystihuje takovou tu bezmoc středověku, ať už se drží historie, nebo ne. Je to legenda, ty se skutečnosti vlastně nikdy nedrží. Russel Crowe se na tuto roli hodil nejlépe ze všech, on dokáže vždy zahrát "drsného chlapa", kterého již život naučil, jak těžký je.

Tento film mě vždy okouzloval tím svým přechodem mezi dvěma světy. Chaotickým a roztržitým světem bílé civilizace, která si o sobě vždy myslí, že je ta nejlepší a dělá vše správně, a tou tam někde v horách, která si žije tak, jako před tisíci lety, zdokonaluje se a rozjímá. Bohužel musí nutně přijít její konec, protože nemůže odolávat zhoubným zbraním bílých.

"Chcete vidět film pro pamětníky?" ptá se mě a mích sourozenců táta a my mu, jako vždy, docela chladně přikývneme. A když můj bratr konstatuje: "To je ještě černobílý...", tak se obávám, že to bude opět jeden z těch filmů, které jsou v podstatě nedokoukatelné. Avšak tento film mě velmi mile překvapil. Ačkoliv je již staršího data, je v podstatě stále aktuální a hlavní dvojka basista Jarry a saxofonista Joe jsou v rolích půvabných děvčat Josefíny a Dafne naprosto dokonalí.

Andy Kaufman měl bezesporu velmi osobitý náhled na to, co je to vlastně humor a být jím, občas bych se až bála, že mi za to někdo dá pěknou nakládačku, ale já jsem v té partě lidí, kterým jeho potrhlost vážně přináší záchvaty smíchu. A kdo jiný by dokázal takového podivného muže zahrát tak dobře jako Jim Carrey? Bezesporu opravdu nikdo. Avšak možná ještě lepší, než Andy Kaufman je jeho druhé já Tony Clifton se svými protivnými kecy a nemožnými scénami: "Paní, sedla jste si do tvarohu. Jo, aha, to je váš zadek!"

No, nejsem zrovna ten pejskařský typ a vydržím toho hodně, ale Gump je celkem na dně české scény. Herecké výkony nic moc, někdy až příšerné. A psa z útulku jsme měli také, než tenhle rok zemřel v šestnácti letech, ale i tak mě tohle rozhodně nedojímá.

Tuto pohádku jsme doma pouštěli velmi často, nikdy mě však příliš neoslovila. Asi mi nesedla role Filipa, jako mladíka, co se tváří neskutečně dobře a skromně, ale jinak si o sobě myslí bůhvíco. A další role, no bylo toho více...