Raphaell

Tíživý a moudrý film, především repliky R.Hrušínského (ač mi k němu nesedlo to moravské nářečí). U takovýchto filmů mi vždycky znovu dojde, jak je komunismus zrůdný a jak moc je mi špatně z lidí, co ho vzývají, dokonce i teď. Při zmínce o stíhacích pilotech, kteří za války bojovali proti fašismu a po válce byli popraveni, se mi chtělo brečet. Myslím, že tohle téma ještě není dostatečně zpracováno a zasloužilo by si víc prostoru na plátnech či v literatuře. Zpátky ale k Tiché bolesti. Dvě linky mě občas rušily, ale ne zas tak moc, aby to srazilo výsledné hodnocení. Film je tragikomedie, protože občas vykouzlí úsměv i v těžkých chvílích. Zasloužil by si klidně delší stopáž a ještě větší rozvedení obou dějových linek.

Z naší kulturní perspektivy těžko pochopitelné a hlavní aktéry dokumentu v drtivé většině vnímáme jako magory, co ztratili kontakt s realitou. Oni si to samé na oplátku myslí o nás. Fascinuje mě, že se je tvůrci nesnaží nikterak shazovat, ale celé je to podané vážně. Je zvláštní, že každý z nich má vlastní vizi apokalypsy, na kterou se připravuje a nekombinuje těch možností třeba víc, když už. Asi nejpřetaženější mi přijde posun pólů. Nejreálnější asi přírodní katastrofa anebo hospodářská krize, která Ameriku před téměř stoletím citelně zasáhla, takže se nedivím, že z ní mají strach. To u nás moc neznáme, stejně jako tady nejsou běžné přírodní katastrofy, takže z nich nemáme moc strach. Proto u nás asi nekvete pšenka ani nejrůznějším sektám, které hlásají soudný den. Tento dokumentární cyklus je každopádně zajímavý náhled na to, jak jsou schopni lidé obětovat svůj život přípravě na nějakou svoji představu katastrofy. Nabyl jsem dojmu, že v Americe je to asi celkem běžné, Amíky mám za divňouše už dlouho, ale pořád doufám, že to nebude tak hrozný. Vzdát se třeba denního světla, jen proto, aby mohli žít v atomovém krytu???Kor, když jsou to hipíci. Říkám si, jestli není lepší si život užít tak jak je, než ho žít na půl plynu hypoteticky o něco delší dobu. Ale na druhou stranu, v Americe lepší se nějak aktivně připravovat a hýbat se, než sedět u TV a jen žít svůj "americký sen"

Zajímavý koncept. Kouzelnictví to povznáší na novou úroveň, modernizuje ho to. Fakt jsem se bavil a zároveň jsem nechápal z většiny těch triků.

Snaží se to tvářit světově a věřím, že se v tom spousta náctiletých dívek snad i najde a tak. Pro mě to ale bylo spíš sledování nejrůznějších chyb ve storylajnu. To si ten film po sobě sakra páni tvůrci nepustili? Spousta věcí nenavazuje a to tím stylem, že si říkáte, wtf? Proč to tam sakra bylo, vždyť je to totálně nelogický. Spousta věcí by možná fungovala v literatuře, ale na plátně to prostě nudí a působí papírově. Jediný důvod, proč to není totální průser a dá se to dokoukat je Veronika Kubařová, která, zdá se, hrát fakt umí a navíc má charisma, na kterým celej film skoro utáhne. Petru Špalkovou v roli její macechy jsem dosud znal jen z jednoho nejmenovaného seriálu, tady mě rozhodně mile překvapile a snad dostane někde víc prostoru.

špatně natočená citová vykrádačka, která to v závěru fakt přehání až moc

Nějak mě tenhle film v kinech minul, animáky mě zrovna dvakrát neberou, takže se ani není čemu divit. Dozvěděl jsem se o něm tedy až s odstupem několika let, díky Lego filmu, kteří natočili stejní tvůrci. A zasmál jsem se, jako už dlouho ne. Přesně ten typ WTF humoru, který mám rád. Nechápu zdejší komenty o hluchých místech, protože já si žádného nevšiml. A že je to šablonovité? No a co, ty wtf vtípky to víc než kompenzujou :)

Je to vyhajpované občas až ad absurdum. Slepí učitelé a šikanátoři se skoro nadpřirozenými schopnostmi. Jenže tohle není realismus, je to adaptace mangy (jako v Japonsku skoro všechno) a tak je to třeba vnímat. Ke komiksovému základu odkazuje často i vizuální podoba, postavení postav či rakurz kamery. Mě štvaly neustálé úsměvy záporáků, jako by divák už dávno nevěděl, že lžou a tváří se jako neviňátka, i když páchají zlo. Ze začátku mi celkem neseděla dramaturgie jednotlivých epizod, které se nezdály být kompaktní, ale nakonec to bylo "příjemné" pokoukání.

Zajímavej film, který hodně ztrácí ve scénáři. Dostal by hvězdy minimálně 4, ale několik nelogických a naivních událostí prostě sráží celkový dojem. Jinak je to pěkná moralita o namyšlený holce, která se pod tíhou nemoci nakonec změní v pravý opak, obětavou dívku. Oceňuju taky japonštinu, která je v tomhle filmu z méhoi pohledu hodně wakariyasui :)

Holky i vizuál pěkný, ale tak nějak obsahem prázdný, takže den po shlédnutí už ve mně nepřežívaj prakticky žádný dojmy. Možná to je tím, že jsem nikdy neměl kapelu a nezažil podobný peripetie.

Atmosféra skvělá, o tom žádná. Jenže chtělo by to lepší scénář, bohužel od začátku do konce předvidatelný, a když už Eric aka Vrána potřetí jde zabít jednoho ze čtyřech padouchů, který mu předtím znásilnili ženu, je to nuda. Proč? Protože roztáhne ruce a sebevědomě se nechá střelit, aby ukázal, že je nesmrtelný. K čemu je takový hrdina? To, co možná funguje v komiksu (nevím, neprohlížel jsem), bohužel na plátně působí jednoduše, jako bych scénář psal já sám na základce. To nemyslím urážlivě, vážně jsem za mlada psával a to dost podobně, hrdina vždycky přišel a zničil záporáky :)