Alonzo, muž bez rukou

Žeby som tam pocítil kúsok z atmosféry a inšpiračný zdroj neskorších Browningových FREAKS? Ale to je jedno. Chaney bol stále viac vizuálnou atrakciou svojich filmov a v tomto prípade nejde o výnimku. Strháva na seba najväčšiu pozornosť a vlastne zatieňuje chabučký dej. A Joan Crawford, no...je sa načo pozerať. (29.01.2011)

Veliká škoda, ze jsem viděl jenom padesátiminutovou verzi. Mohlo to být klidně o něco delší, protože příběh byl hodně zajímavý. Alonzo mohl být více propracovaný, ale ta ironie osudu byla skvělá. Poprvé jsem viděl Lona Chaneyho bez make-upu a byl to nejenom mistr masek, ale taky mistr výrazu. No a na konci se mi úplně tajil dech. (23.05.2010)

Horrorový príbeh z cirkusového prostredia o láske a šialenstve, ktorého je človek schopný. Nebudete sa triasť strachom, ale nepríjemný pocit z videného vám bude zamestnávať mozog až do konca. Ted Browning vedel točiť filmy dávno predtým než sa preslávil slávnym Freaks. Možnosť pozrieť http://www.youtube.com/watch?v=8DOm5qyt7-c&feature=PlayList&p=F17C63CB3207BEB6&index=0&playnext=1 (05.11.2009)

Alonzo rozhodně nepatří mezi nejlepší němé filmy. Spíš je to průměr. Je to prostě takové "roztomilé" komornější drama s přímočarou zápletkou a na rok 1927, kdy němá éra dosahovala vrcholu, celkem nezajímavým zpracováním (srovnej např. s filmy jako Metropolis, Napoleon, Východ slunce nebo Deset dní, které otřásly světem, jež vznikly ve stejném roce). Co však činí mé hodnocení nadprůměrným, je dodatečný soundtrack Alloy Orchestra, který filmu dodává zcela nový rozměr a činí ho zajímavějším a troufám si říct lepším. Vlastně díky němu už pro mě tento film ztratil status "němý", poněvadž hudba a ruchy, které Alloy Orchestra dodal, zcela narušil moje obvyklé vnímání němých filmů. Okamžitě jsem si vzpomněl na slova hlavní postavy filmu Irma Vep Reného Vidala (kterého hrál Jean-Pierre Léaud): "I'll stop the piano. That makes me nervous. I like SILENCE in silent movie." Zde kvalita soundtracku přebila kvalitu filmu :-) Nicméně Tod Browning se nezapře. Tématicky i zpracováním je Alonzo nepřehlédnutelný předchůdce již mluvených Zrůd. To je však už zase jiná kapitola... Každopádně děkujeme Henrimu Langloisovi za objevení :-) (23.05.2011)

Démonický Lon Chaney a na tu dobu nezvykle sexy Joan Crawfordová, to jsou hlavní atributy tohoto tragického a hrůzostrašného příběhu. Alonzo není žádný dobráček, klidně neváhá uškrtit potencíálního tchána, ale i tak ho chápu, že když si nechá odoperovat ruce kvůli nějaké cuchtě, aby vzápětí zjistil, že to bylo naprosto zbytečné, tak byl vytočený k smrti. Doslova. Fascinující jsou ovšem především záběry, kdy si Alonzo jen nohama dokáže zapálit a kouří, vyndá si z kapsy kapesník a otírá si oči, dává hlavu do "dlaní" - neskutečné a mrazivé. Je to jiné monstrum, než na jaké jsme v hororech zvyklí, monstrum o mnoho skutečnější - a o to znepokojivější. (16.06.2013)