Onoda

Tenhle fascinující příběh jsem sice povrchně znal už dávno (první české vydání knížky vyšlo dokonce už v roce 1984, jak vidím), ale podrobnosti jsem se dozvěděl teprve teď. Pokud tedy scénárista příliš nepřibarvoval, nevylepšoval, nevynechával... A o to právě jde. Pokud/dokud si nepřečtu autobiografickou Onodovu knihu, nemůžu film hodnotit z hlediska jeho věrnosti realitě. A o tu mi jde u filmů ''podle skutečných událostí'' nejvíc. Podle toho, jak v něm byl Onoda vykreslený, mi příliš sympatický nebyl, žádný velký soucit jsem s ním neměl a ani pochopení pro něj. Omezené fanatiky bez vlastního mozku, nepřístupné objektivním a logickým argumentům, nesnáším. Ale na skutečných fotkách vypadá mnohem sympatičtěji, hlavně ve spokojeném stáří. Takže zatím dám provizorně "pouze" čtyři a zajdu asi po čase zase do knihovny. // No a podle některých zdejších komentářů od kolegů, kteří knihu četli, je mi už teď jasné, že moje hodnocení zvyšovat určitě nebudu. (31.08.2022)

Neuveritelné dobrodružstvo vojakov,ktorí zostali vo vojne aj 30 rokov po kapitulácii Japonska.Onoda v sebe spája hned niekolko silných tém,najmä tému opustenia vojakov vyslaných mimo súostrovia,najmä v Filipinach.Onoda je nejednoznačný hlavný hrdina,je tvrdohlavý,odmieta možnosť porážky,je chladný a krutý voči filipinskym rolníkom,udržiava však aj pamiatku na svojích padlých bojovníkov.Film šikovne necháva na divákovi aby si našiel možné dôvody jeho správania.Film Onoda ponorí diváka do džungle ,kde sa ukrýva hrstka vojakov,uväzni ích v jej samote. (17.02.2022)

Stopáž tohoto snímku by mohla na neznalého diváka působit poněkud přebujele, ale vzhledem k tomu, že film popisuje třicet let partyzánské činnosti japonské armády na ostrově Lubang, není to žádná hrůza. Když jsem před mnoha lety četl knihu Onodových válečných pamětí ("Moje třicetiletá válka") nevěřil jsem vlastním očím, ale snímek mě tak nemohl zaskočit nepřipraveného. Tvůrci s tématem naložili velmi slušně, přestože neodolali a tu a tam zbytečně dramatizovali (proč připsali do děje postavu Iniez, to jsem fakt nepochopil- kvóty?); oba představitelé Hiró Onody ale působili naprosto věrnou podobou s originálem, a i když se místy odehrávalo pramálo toho, co by jen trochu zavánělo akcí, ani na chvíli jsem se nenudil. Užíval jsem si příběh houževnatosti, smyslu pro povinnost a kvalitního výcviku, který vás naučí, že nelze věřit lživé nepřátelské propagandě. Já tedy Onodův přístup obdivuji, i když to asi Filipínci, trpící jeho záškodnickou činností, viděli a vidí jinak. / Poučení: Když už dál nemůžeš, zatni zuby a vytrvej. 5*- (03.03.2022)

Škoda, že tenhle neuvěřitelný příběh nenatočili sami Japonci. Francouzský pohled na jejich myšlení, které je úplně mimo tenhle svět, je takové... nijaké. Harari nenatočil ani drama, ani dokumentární rekonstrukci, je to celé moc nezúčastněné, a mě by zrovna zajímalo, co se někomu jako Onoda odehrává v hlavě. Jeho knihu jsem ještě nečetl, ale doufám, že bude jako voiceover pro tenhle laxní film. (07.02.2022)

Príbeh Hira Onodu vyznieva v danom kontexte doslova tragikomicky. Po roku účasti vo vojne pokračoval Hiro ďalších 29 rokov v domnienke, že vojna pokračuje, a tak sa k tomu aj postavil. Od tohto filmu som čakal veľa, ale tá kompozícia a spracovanie sa mi bohužiaľ až tak nepozdávali. Niektoré pasáže pôsobili dosť lyricky a ťažkopádne, takže to bolo miestami na môj vkus také strnulé. Ale globálne to tu bolo vcelku dobre vystihnuté a Onodov vzdor tu bol zobrazený v relatívne vierohodných formách, aj s príslušnými okolnosťami, ktoré si tento "oddaný" vojak vysvetlil po svojom = paranoja par excellence. Film sa mi teda napokon páčil, aj keď bol najmä v úvodných fázach zbytočne natiahnutý a miestami to bolo až príliš komorné (alebo ako to nazvať). Ale inak veľmi dobre podané aj s dôrazom na psychologický rozmer. (08.07.2022)