Onoda, 10 000 nuits dans la jungle
Onoda - 10.000 Nächte im Dschungel
Onoda, 10 000 nuits dans la jungle
Onoda: 10,000 Nights in the Jungle
Onoda - 10 000 nocí v džungli
VOD (1)
Obsahy(1)
V roce 1944 je s blížícím se koncem války v Japonsku poručík Onoda poslaný na ostrov na Filipínách s rozkazem nikdy se nevzdávat. Skupina vojáků, které vzal s sebou, po příchodu umírá, a protože sám netuší, že jeho země kapitulovala, pokračuje ve válce přízraků, dokud jej skutečnost nedostihne, tedy dalších třicet roků neboli deset tisíc nocí... Arthura Harariho inspirovala k filmovému zpracování příběhu Onody autobiografická předloha a specifická povaha hlavní postavy. (Film Europe)
(více)Videa (1)
Recenze (25)
Škoda, že tenhle neuvěřitelný příběh nenatočili sami Japonci. Francouzský pohled na jejich myšlení, které je úplně mimo tenhle svět, je takové... nijaké. Harari nenatočil ani drama, ani dokumentární rekonstrukci, je to celé moc nezúčastněné, a mě by zrovna zajímalo, co se někomu jako Onoda odehrává v hlavě. Jeho knihu jsem ještě nečetl, ale doufám, že bude jako voiceover pro tenhle laxní film. ()
No ty kráááávo. Nemám nic proti válečným filmům, které trvají přes dvě hodiny ale tady ta stopáž je totálně v hajzlu. Téměř tříhodinové utrpení mě zcela vyšťavilo. Vážně nechápu, proč to Harari tak nátahl. Kdyby tady bylo co sledovat tak nic nenamítám ale vesměs zde divák pozoruje chování hrstky japonských vojáků v čele s Onodou, kteří se po válce nevzdali a přežívali dál v džungli. Ta psychika a ''rozklad'' osobnosti tady není vyobrazen úplně špatně, což je asi jediný důvod, proč dávám jednu hvězdu. Co mě ale opravdu fascinuje je to, že je Onoda ukázan v duchu jakéhosi morálního hrdiny, který vlastně za nic nemůže a jen plní rozkazy. Leda hovno. On to totiž žádný svatoušek nebyl. Když má film tři hodiny, proč zde není ukázána nějaká jeho sabotáž a záškodnické práce ? Proč nevidíme jak vraždí nevinné filipínské civilisty, jak jim krade jídlo apod. ? Ať jde Harari s tímhle do prdele. Já mu to nežeru. Snad jeden z nejhorších filmů co jsem za poslední dobu viděl. ()
Tenhle fascinující příběh jsem sice povrchně znal už dávno (první české vydání knížky vyšlo dokonce už v roce 1984, jak vidím), ale podrobnosti jsem se dozvěděl teprve teď. Pokud tedy scénárista příliš nepřibarvoval, nevylepšoval, nevynechával... A o to právě jde. Pokud/dokud si nepřečtu autobiografickou Onodovu knihu, nemůžu film hodnotit z hlediska jeho věrnosti realitě. A o tu mi jde u filmů ''podle skutečných událostí'' nejvíc. Podle toho, jak v něm byl Onoda vykreslený, mi příliš sympatický nebyl, žádný velký soucit jsem s ním neměl a ani pochopení pro něj. Omezené fanatiky bez vlastního mozku, nepřístupné objektivním a logickým argumentům, nesnáším. Ale na skutečných fotkách vypadá mnohem sympatičtěji, hlavně ve spokojeném stáří. Takže zatím dám provizorně "pouze" čtyři a zajdu asi po čase zase do knihovny. // No a podle některých zdejších komentářů od kolegů, kteří knihu četli, je mi už teď jasné, že moje hodnocení zvyšovat určitě nebudu. ()
Príbeh Hira Onodu vyznieva v danom kontexte doslova tragikomicky. Po roku účasti vo vojne pokračoval Hiro ďalších 29 rokov v domnienke, že vojna pokračuje, a tak sa k tomu aj postavil. Od tohto filmu som čakal veľa, ale tá kompozícia a spracovanie sa mi bohužiaľ až tak nepozdávali. Niektoré pasáže pôsobili dosť lyricky a ťažkopádne, takže to bolo miestami na môj vkus také strnulé. Ale globálne to tu bolo vcelku dobre vystihnuté a Onodov vzdor tu bol zobrazený v relatívne vierohodných formách, aj s príslušnými okolnosťami, ktoré si tento "oddaný" vojak vysvetlil po svojom = paranoja par excellence. Film sa mi teda napokon páčil, aj keď bol najmä v úvodných fázach zbytočne natiahnutý a miestami to bolo až príliš komorné (alebo ako to nazvať). Ale inak veľmi dobre podané aj s dôrazom na psychologický rozmer. ()
Stopáž tohoto snímku by mohla na neznalého diváka působit poněkud přebujele, ale vzhledem k tomu, že film popisuje třicet let partyzánské činnosti japonské armády na ostrově Lubang, není to žádná hrůza. Když jsem před mnoha lety četl knihu Onodových válečných pamětí ("Moje třicetiletá válka") nevěřil jsem vlastním očím, ale snímek mě tak nemohl zaskočit nepřipraveného. Tvůrci s tématem naložili velmi slušně, přestože neodolali a tu a tam zbytečně dramatizovali (proč připsali do děje postavu Iniez, to jsem fakt nepochopil- kvóty?); oba představitelé Hiró Onody ale působili naprosto věrnou podobou s originálem, a i když se místy odehrávalo pramálo toho, co by jen trochu zavánělo akcí, ani na chvíli jsem se nenudil. Užíval jsem si příběh houževnatosti, smyslu pro povinnost a kvalitního výcviku, který vás naučí, že nelze věřit lživé nepřátelské propagandě. Já tedy Onodův přístup obdivuji, i když to asi Filipínci, trpící jeho záškodnickou činností, viděli a vidí jinak. / Poučení: Když už dál nemůžeš, zatni zuby a vytrvej. 5*- ()
Galerie (22)
Zajímavosti (3)
- Filmovalo sa na viacerých miestach v Kambodži. (MikaelSVK)
- Během doby, kdy se skrývala v džungli, Onodova skupina zabila celkem asi třicet Filipínců, policistů i civilistů. Vzhledem k okolnostem mu ale prezident Ferdinand Marcos udělil milost. (Duoscop)
- Hiró Onoda byl zpravodajský důstojník japonské císařské armády z období 2. světové války, který se skrýval ve filipínské džungli a kapituloval až v roce 1974. Je tak druhým nejdéle se skrývajícím japonským vojákem (o půl roku déle se skrýval vojín Teruo Nakamura). (Duoscop)
Reklama