Chudáčci

…a Střihoruký Edward našel v Belle životní lásku… Intelektuál Yorgos Lanthimos ve fantaskním světě Tima Burtona s notnou dávkou sexu, společensky žhavým tématem emancipace a zarámováním do artové formy pro nejvyšší filmová ocenění. Osobitým humorem prošpikované groteskní podobenství o dospění a uvědomění si ženského Já. Báječná černobílá parafráze na Frankensteina s geniálním zobrazením pudového chování zvědavé dětské mysle v dospělém těle s jeho fyzickými potřebami. Výstižný proces pádu mužského rácia a ega po zamilování se do sexuálně živočišné, mentálně rozhárané ženskosti. Duchem evropská artová laskomina, za jakou dychtí všichni hollywoodští herci. Pátou hvězdu možná časem dám, možná ne. Hodně scén mi přišlo přepáleně strojených a ne tak vtipných, jako většině řachtajícího se publika. [Sitges FF] (15.10.2023)

Současný hit Yorga Lanthimose nominovaný na extrémní počet ocenění vychází z knihy Alasdaira Graye Poor Things: Episodes from the Early Life of Archibald McCandless M.D., Scottish Public Health Officer (1992). Gray bývá srovnáván s Jamesem Joycem, přesto máme v českých překladech jen dva jeho texty a Poor Things mezi ně nepatří. I proto je tak snadné podlehnout dojmu o genialitě Lanthimose, jehož přínos nicméně spočívá jen ve spojení Grayova pseudoviktoriánského románu s Frankenhooker (1990) Franka Henenlottera. Osobně vnímám samozřejmě mnoho dalších odkazů, ať už to jsou Freaks nebo Elephant Man, každopádně celek tvoří nevšedně půvabný pastiš. O kouzelných hereckých kreacích Stone, Ruffala, Dafoa, Schygully nebo Qualley se není nutné rozepisovat, protože v takto kreativním filmu musela být radost pracovat. Mary Shelly by jistě byla nadšená. #čsfdprojekce (29.01.2024)

Jorgos Lanthimos greatest hits (colored and expressively remixed). V jádru je to dvojka Špičáku s půdorysem emancipačního dramatu. Máme tu podobnou konstelaci - otec-stvořitel, který se ženu-dítě pokouší uchránit před nástrahami světa a vychovat z ní čistou bytost, což z něj dělá boha i tyrana. Máme tu hrdinku, která se podivně hýbe, čímž reflektuje pokřivenost světa a snahu se osvobodit od konvencí, které na ní uvalují druzí. Ale tam, kde Špičák končil, Chudáčci začínají. Bella a její iniciační cesta světem připomíná sexuální a společenský bildungsroman s několika zastávkami na pouti za zjištěním, že její tělo patří jen a jen jí. To je poznání, ke kterému hrdinové a hrdinky předchozích Lanthimosových filmů jen bolestivě a těžko hledali cestu a končilo to obvykle trapným neporozuměním. Neobratná zpoura proti konvencím, arbitrárnost společenských rituálů, ego mužů, které se snaží přetvořit ženy k obrazu svému - v Chudáčcích se těmhle Lanthimosovým trademarkům dostává víc stravitelnosti tím, že je film zvnějšnil a ještě více zkarikoval. Neobětoval přitom určitou porci nepříjemnosti a schopnosti dostat diváka na kraj sedačky. Bellu a její eskapády bych zařadil místo sexuální výchovy do škol. Vše podstatné tam je. Bohužel toho vnitřního Zemana / Jeuneta věřím Jorgosovi tak napůl. Vždy pro mě byl brutalistou a kameraman Robbie Ryan realistou. Ty jejich pastelové omalovánky mi přijdou na hraně kýčovitého papundeklu - "zaujmout originalitou" se tu nebezpečně překrývá s "pitvořit se v každém detailu". Lanthimosova originalita přitom vždy spočívala ve vytvoření pitoreskní výchozí situace, pokřiveném realismu a v práci s herci jako oživlými loutkami, ne v nějakém okázale excentrické zevnějšku. Herci jsou samozřejmě skvostní, vypíchl bych nádherné cameo Hanny Schygully v roli staré ženy, která se nebojí mluvit o svojí sexualitě. Chudáčky můžeme vykládat různě a nejspíš každý výklad bude mít svou vágní pravdu. Já si je pro sebe interpretuju jako metaforu Lanthimosovy tvorby, která začínala pokřivenými a manipulativními experimenty s lidským matrošem v ošklivé laboratoři a dospěla ke srozumitelné a mainstreamové katarzi v barevných kulisách. Srdcem i duší budu vždycky blíž té jeho starší zjizvené dystopické freakshow o lidech vláčených konvencemi než patologické pohádce o chudáčcích, kteří se stali pány vlastního těla a osudu. (01.02.2024)

Už dlouho mě herecký výkon neuchvátil tak jako ten, který tady předvádí Emma Stone. Byl jsem opatrný, protože Lanthimosova Favoritka na mě před pěti lety rozhodně nezapůsobila tak jako na zbytek světa, a to se přitom alespoň naoko tvářila jako relativně normální film. Chudáčci to ale nedělají a byli mi od úvodní scény nesmírně sympatičtí. Viktoriánský surrealismus, podivné výjevy střídají podivnější, a postupně všechno začne dávat smysl, ale stejně netušíte, kam to směřuje. Jsem si jistý, že film překypuje různými psychologickými a filozofickými významy, dvoj-, troj- a vícesmysly, které lze postupně odhalovat, ale není to nutné. Obstojí i bez nich a své sdělení předá bez problémů každému, jakkoliv jsou příběh a jeho protagonisté bizarní. (11.01.2024)

Lanthimos je pro mě top režisér. Jeho uchopení Favoritky a především Humra vnímám jako fantastické. Poor things jsou velmi perverzní zábava s přesahem. Máme tu trochu Frankensteina, Stříhorukého Edwarda, zkoumání vývoje dítěte v dospělého (včetně odpovědnosti za své tělo a dopadem na barvy a styl snímku), emancipaci, tradiční dominantní toxickou maskulinitu i vizuální pojetí, které milovníky Karla Zemana dojme. Emma Stone je naprosto fenomenální a je úžasné sledovat, kam její herectví směřuje. U mě směřuje k mým nejoblíbenějším herečkám velmi rychle. V patách jí je perfektní Ruffalo s pro něj velmi netypickou rolí, která překvapí. Vše funguje, je až strojově přesné a nechybí tomu prakticky nic. Až na jednu drobnost a to jsou emoce vůči divákovi. Nemohu si pomoct, ale ten film i přes svoji technickou a hereckou kvalitu ve mě prostě nedokázal vyvolat dostatečný zájem a emoční dopad. Mám rád gradaci a scény, které ve vás zůstanou. Tady bude hodně meme (Bella tančí), ale scéna, která by ve mě zůstala najdu těžko. (01.02.2024)