Režie:
Carl Theodor DreyerScénář:
Carl Theodor DreyerKamera:
Rudolph MatéHrají:
Maria Falconetti, Eugene Silvain, André Berley, Maurice Schutz, Antonin Artaud, Michel Simon, Jean d'Yd, Alexandre Mihalesco, Léon Larive, Jean Aymé (více)Obsahy(1)
Slavné zpracování příběhu o Johance z Arku není typický historický velkofilm. S výjimkou kostýmů se oprošťuje od dobových reálií, zato vyzdvihuje střet fanatismu a klerikalismu soudců se vznešenou prostotou nevinné dívky. Působivost procesu stupňuje užití detailů a i v následných scénách si kamera často všímá jen fragmentů lidské tváře. Němý film inspiroval nejednoho skladatele k hudebnímu „ozvučení“. Vilnius – evropské hlavní město kultury 2009 a filmové fórum Scanorama daly podnět ke vzniku osobité hudby litevského skladatele Broniuse Kutavičiuse, kterou pro Febiofest nastudoval Orchestr BERG. (Febiofest)
(více)Recenze (127)
S dobře voleným živým hudebním doprovodem (potlesk pro orchestr BERG) se i tato Johanka může stát strhujícím zážitkem. Toto zpracování jejího utrpení samozřejmě má své neochvějné místo v dějinách filmu a stejně tak přirozeně patří mezi nejčastěji adaptovaná témata. Nicméně právě díky minimalistickému řešení Dreyera o něco ostřeji ulpívá na povrchu paradox interpretace její neochvějné víry. A pakliže se ohlédnu za celou tou škálou různých projektů počínaje Mélièsem a českým muzikálem nekonče, jako už tolikrát, musím jako jedinečnou vyzdvihnout Das Mädchen Johannu (1935) mezi všemi. ()
Poprvé jsem tento film viděl před několika lety ve verzi s německými mezititulky, která byla nahraná z nějaké německé televize a doplněná klasickou hudbou, např. Bachem. Už tehdy to bylo na pět hvězd. Dnes jsem viděl verzi od Criterionu se zde několikrát zmiňovaným oratoriem Voices of light Richarda Einhorna, které rozhodně není jen tak nějakým hudebním podkresem, ale mistrovským dílem samo o sobě. Nejvíce na mně zapůsobila sekvence v mučírně, ke které se k záběrům tváří soudců a Jany přidávaly i záběry na mučící zařízení, zvláště to ostnaté kolo. ()
Je neuvěřitelné, jak mnoho dokáží v tomto Dreyerově díle sdělit lidské tváře. Hřích i svatost jsou sice záležitostí nitra, a přece nakonec časem zanechají odraz v očích a rysech obličeje. Je těsná – ale nepovrchní – souvislost mezi dobrem a krásou na jedné straně, zlem a ošklivostí na straně druhé. Utrpení Panny Orleánské umí i po dlouhých desetiletích od svého vzniku dál v otevřených srdcích probouzet touhu po následování Krista, mít tvář odsouzené a ne jejích soudců. ()
Na svou dobu netradičně natočený film libující si ve velkém množství detailů zcela nenalíčených tváří, které mají ještě více zdůraznit utrpení a bezvýchodnost zobrazované situace. Utrpení Panny orleánské je nadčasovým snímkem, který dokáže oslovit i dnešního diváka a to zejména díky kameře a vynikajícímu herectví Marie Falconetti. Jeden z klenotů éry němé kinematografie, který budí respekt i v dnešní přemodernizované a zdigitalizované době. ()
Absolútne zdrvujúci zážitok. Dreyer musel kvôli filmu upísať zmluvu s diablom. Filmársky je to absolútna lahôdka. Klaustrofobická a emočne ohromne vypjatá dráma s geniálnym hereckým výkonom Marie Falconetti. V jej očiach a slzách sa odráža bolesť obetí všetkých sfalšovaných procesov a bezmocnosti človeka, voči mocnostiam. Najlepší nemý film ever? 10/10 P.S. v mnohom pomáha aj parádna novozložená hudba, neskôr použitá v kľúčových scénach K19: Widowmaker ()
Galerie (93)
Photo © Gaumont
![Utrpení Panny orleánské - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/163/643/163643174_c9b32e.jpg)
Zajímavosti (19)
- Režisér namiesto literárnych spracovaní príbehu vychádzal zo súdneho protokolu. (Adam.Kubala)
- Jedná se o druhou a poslední filmovou roli Marie Falconetti (Johanka), která nikdy nepochopila, proč se snímek stal takovým fenoménem. (Terva)
- Jako scénograf na Dreyerově filmu pracoval Hermann Warm, který navrhoval dekorace i pro Kabinet doktora Caligariho. (Hwaelos)
Reklama