Utrpení Panny orleánské

To, co bychom dnes nazvali soudním dramatem, prostě bez zvuku fungovat nemůže. Ne úplně. Utrpení Panny orleánské má jistě své kouzlo, ale čtyři hvězdy dávám jen z úcty - hrozně se to opakuje a neustálý mučednický výraz hrdinky se postupně stává tak trochu směšný. Uznávám ale, že jde spíš o mojí neochotu než o chybu snímku. (05.04.2011)

Po Frigovi na mašině druhý film z němé éry, který mě bavil. Ale toto nejen, že mě bavilo, ale byl to téměř dokonalý audiovizuální zážitek. Obraz krásně zremastrovaný a ta hudba.....Jeden z mnoha důkazů o tom, že film nedělá jen to, co vidíme. Normálně by byl ten doprovod pro mě nic neříkající, ale spolu s těmi záběry to bylo opravdu něco. Většina filmu jsou detailní záběry na obličeje, ale funguje to opravdu dokonale. 91% (14.12.2010)

Poprvé jsem tento film viděl před několika lety ve verzi s německými mezititulky, která byla nahraná z nějaké německé televize a doplněná klasickou hudbou, např. Bachem. Už tehdy to bylo na pět hvězd. Dnes jsem viděl verzi od Criterionu se zde několikrát zmiňovaným oratoriem Voices of light Richarda Einhorna, které rozhodně není jen tak nějakým hudebním podkresem, ale mistrovským dílem samo o sobě. Nejvíce na mně zapůsobila sekvence v mučírně, ke které se k záběrům tváří soudců a Jany přidávaly i záběry na mučící zařízení, zvláště to ostnaté kolo. (15.02.2007)

Emocionálne - vypätý majstrovský nemý - film - Carla T. Dreyera s božskou Máriou Falconetti, geniálnou kamerou, strihom, hudbou, či samotným spracovaním témy - Johanky z Arcu, ako som nikdy predtým nevidel. Najstrhujúcejší ženský výkon, aký vôbec môže byť, táto žena prežíva strastiplné vypočúvanie do extrému... Pesimistický a depresívny film. Ponižovanie, vysmievanie, potupa, to všetko a ešte viac - vystihuje, čo musí absolvovať ! Voľakedy som odmietol vidieť tento - nadčasový filmový počin, asi preto, že som nebol psychický pripravený, dnes sa to zmenilo a som nadšený ! Výnimočný film, ktorý neodporúčam večne pozitívne naladeným ľuďom, ten úsmev na tvári ich rýchlo prejde, keď uvidia Janu. (07.12.2015)

Ani na minutu se nepohneme z detailů tváří, z extra syrových emocí a bohužel i z deprese pro depresi, protože všichni víme, kde titulní hrdinka v ději začíná, co si bude muset protrpět a kam bude donucena dojít. Jenže tím moje výtky začínají i končí. Na téměř sto let starý film jsem totiž celou půldruhou hodinku vyjeveně zíral jako na svatý obrázek, protože vypadá po stránce herců, kamery nebo střihu lépe než filmy mladší o celé desítky let, což je v první polovině dvacátého století věc nevídaná až zázračná. (23.09.2020)