Příběh opravdového člověka

Opravdu velmi silný příběh fenomenální vůle beznohého pilota, dost degradovaný slabou režií a hodně silnou ideologizací ("byl to opravdový člověk, bolševik"). Trailer: http://www.dvdsvet.cz/dvd/pribeh-opravdoveho-cloveka-p108590/trailer/ (13.07.2011)

Film, který je na první pohled obvyklým ždanovovským budovatelským kýčem, úspěšně klame názvem, žánrem i kvalitou. Příběh, který zobrazuje, se opravdu stal, postava, o které pojednává, Alexej Petrovič Maresjev, se dožila 85 let a její smrt byla stejně pozoruhodná jako život. Letec-historik, hrdina SSSR (byl jím vyznamenán za statečnost poté, co jako invalida nastoupil znovu do válečného letectva za mimořádnou statečnost-záchranu životů dvou bojových druhů v mezní válečné situaci, při níž byl v bezprostředním ohrožení i Maresjevův život), autor práce o kurské bitvě, podlehl srdečnímu infarktu hodinu před zahájením slavnostního večera k 85. narozeninám v moskevském Divadle ruské armády v prvním roce nového století 12 let poté, so byl zvolen poslancem prvního nenomenklaturního ruského parlamentu v roce naší něžné revoluce. To nejsou bulvární titulky, to jsou další skutečná data podivuhodného života opravdového ruského člověka. Jak románová povídka Polevého, tak film jsou nadprůměrnými uměleckými díly, kterým se podařilo nemožné: sloučení imperativního optimismu a heroickobudovatelského klišé se životem mimořádné osobnosti do nadprůměrného uměleckého díla. Připočteme-li k výborné režii nadprůměrné výkony protagonistů v hlavních rolích (mj. i úlohu politického komisaře v nemocnici, kam se posléze Maresjev /Maresěv/ dostane, patos, kterým se film nese, i věty o bolševicích působí lidsky a při vší své horoucné citovosti i věcně a přřirozeně. To není řeč filmu, to byl jazyk doby existenciálního ohrožení ne jedince, ale veškerého evropského - a nejen evropského - lidstva. (Pro ty, kdo pochybují, připomínám např. patos Lamačových filmových londýských exilových žurnálů z roku 1940 nebo JANA ROHÁČE Z DUBÉ.). Nemožné se stalo skutečností i v případě životopisného filmu o neskutečném životě skutečného člověka: vzniklo ryzí, nadčasové dílo, které dokázalo takřka odolat dobovým klišé a frázím. (08.08.2010)

Uteklo hodně vody, co jsem poprvé tento film o síle lidské vůle a vytrvalosti viděla jako dítko školou povinné. Na to, že byl natočený krátce po válce a popisuje skutečný příběh, si nikterak nezadá se současnými americkými válečnými filmy s fiktivními hrdiny „svalovci“, kteří rovněž bojují s nepřáteli ve jménu své vlasti. Můžeme si položit otázku, kde končí vlastenectví a začíná propaganda. Pro mne je to i po těch letech dobrý film s na svou dobu mimořádně silným příběhem. (18.05.2011)

Tři - a půl hvězdičky za to, jak nás tenhle film (de)formoval - asi však paradoxně ale i v lecčems k dobrému. Jeden z prvních filmů v první třídě, na prahu normalizace - se školou - povinně... :-)) "...Ale ty jsi sovětský člověk!..." Jo, kam se hrabe Rambo! (Mimo jiné od té doby důvěřuju v nouzi slepičímu vývaru.:-) (13.10.2005)

Na tento film jsem byl o maturitním týdnu vcelku zvědavý ale nedokázal jsem ho sehnat. Nakonec se objevil v trafikách a já si ho směle koupil. To co jsem viděl bylo prakticky to co jsem o tom věděl, takže nic zázračného se neděje. Možná knihu bych si ještě rád přečetl, ale když jsem přečet v učebnici literatury obsah této knihy, a nakonec viděl tento film, tak mi to přišlo jako kdybych koukal na ten obsah ke knize. Vcelku jednoduchý příběh, ale na to, že se film natáčel pár let po válce, tak to klobouk dolů. (16.07.2008)