Osud člověka

Typicky ruské vyprávění o nezničitelném ruském člověku - nikoli slovy, ale desítkami velkých, často až ikonických obrazů ve spojení s výraznou hudbou. Jde o režisérův první celovečerní film, ale působí, jako by ho vytvořil starý zkušený mistr. Davové a bojové scény jsou propracované, stejně tak využívání dlouhých jízd kamery zaujme i po padesáti letech. Film po celou dobu ani na vteřinu neztrácí divákovu pozornost, Bondarčuka na moskevském VGIKu naučili řemeslo opravdu výtečně. Jenom mě mrzí, že jsem Osud člověka viděl v nadabované verzi, což je vždy zejména u dětských herců čiré zlo. (25.04.2013)

V roku 1957 napísal významný ruský spisovateľ Michail Alexandrovič Šolochov novelu "Osud človeka". Je to sonda do duše jednoduchého muža, ktorému do života kruto zasiahla druhá svetová vojna. Hlavný hrdina Andrej Sokolov na vlastnej koži zažil vojnové peklo a hrôzy nemeckých zajateckých táborov. Len vďaka odvahe, húževnatosti a cti sa mu podarilo prežiť. Už v roku 1959 bolo toto literárne dielo sfilmované. Postaral sa o to ruský herec a režisér Sergej Bondarčuk. Hoci to bol jeho režisérsky debut, natočil veľmi kvalitný snímok. Sám tiež bravúrnym spôsobom stvárnil aj hlavnú postavu. **** (10.05.2014)

Bondarčuk sice občas příliš osekává charakter lidskosti na kýčovité a jednoduché filmové motivy, ale přesto (nebo právě proto) mu pod rukama vykvetl nádherný pacifistický příběh o jednom obyčejném člověku v neobyčejně zlých časech. Žádná dobová propaganda, pouze syrový pohled na válečné hrůzy a následky optikou výpravného světového filmu, který nad ostatní nevyniká, ale své důležité místo si v dějinách nejen sovětské kinematografie bezpochyby zaslouží. Hlavně několik scén (vodka s nepřítelem, závěr v autě) se řadí svou výpovědí mezi ty nezapomenutelné... 75% (03.05.2016)

Hodně působivá záležitost a určitě pozitivnější setkání se sovětským filmem, než v případě předchozího snímku (Jaro v Zarečné ulici, 1956). Je opravdu znát, jakými změnami prošela sovětská filmová scéna (podobně jako v rámci východního bloku i československá) po odhalení kultu osobnosti Stalina a najednou i silně vlastenecký film působí na diváka zcela jinak. Osud člověka mi dává vzpomenout na dřívější zážitky z Balady o vojákovi a Májových hvězd ze stejného roku. Sergeju Bondarčukovi se i navzdory místy silnému pátosu (pro ruský národ prostě typickému) povedlo natočit film plný lidské statečnosti a síly, stejně tak plný řady sugestivních napínavých scén. Příběh obyčejného člověka v nelehké době, kterou je schopný díky své odhodlanosti přežít a nacházet znovu nový smysl života, má co říct dalším generacím i po tolika letech... 75% (dodatečně viděno v rámci "Challenge Tour 2020" – 30 dnů se světovou kinematografií) (11.04.2020)

Sergej Bondarčuk byl génius jak herecky, tak především režijně. Jeho debut Osud člověka podle stejnojmenné novely Michaila Šolochova (Nobelova cena) patří k celé vlně několika ruských filmů, které se na přelomu 50. a 60. let něajkým způsobem v rámci mezí vymezovaly vůči tehdejší sovětské propagandě a vyhrávaly za to ceny na západních festivalech. Celá scéna dialogu v autě mezi Bondarčukem a představitelem malého Váňušky patří k tomu nejlepšímu, co kdy bylo v ruské filmové historii natočeno. Osud člověka je film, který by měl patřit k základním znalostem každého filmového fanouška. Velmi sugestivní snímek ani po více než padesáti letech od svého vzniku neztratil nic ze svého kouzla. Skvělá režie (ať už scéna skupin lidí před vysokou pecí nebo pasáž, kde se Sokolov ve snu hovoří se svou rodinou), naprosto brilantní kamera a závěr, u kterého vás mrazí a zároveň máte slzy v očích. "Ja tvoj otěc." (12.06.2010)