Mistrův syn

Jackie Chan je opravdovým mistrem svého oboru. Tenhle film je hoden nosit druh akční komedie! Naprostá fantazie jak se střídaly bojové scény s vtipnými momenty a poté dohromady. Tenhle film si budu dlouho pamatovat a po nějakých čtyřiatřiceti letech patří k opravdové špičce mezi svým žánrem! Málo co mě tak nadchlo a zvedlo náladu. 10/10 (15.07.2012)

Bláznivá akční komedie složená ze skvělých scén kung-fu zápasů. Jednoduchý naivní příběh je zcela podřízen snaze dostat do filmu co nejvíce divokých a originálních soubojů. Stejně jako ve většině Chanových filmů je zde neskutečné množství skvělých sportovních výkonů, téměř žádná krev a spousta vtipných hlášek. Některé scény jsou ve stylu grotesky. Chanovy pohybové schopnosti jsou na takové úrovni, že pokud by je využil v mužské gymnastice na olympiádě, určitě by stál na bedně. Zvládnutí skvělé choreografie akčních scén, pohybové schopnosti a komediální talent právem vynesly Chana mezi špičkové reprezentanty bojovníků v rámci žánru. Tyto filmy mě baví. Odpouštím jim jejich nedokonalost a naivitu. (17.07.2017)

Oni to třeba Asiati nepřiznají na plnou hubu, ale ten mistr byl regulérní alkoholik. A celý ten příběh vlastně byla alkoholikova iluze, kterou si vysnil, když jednou takhle z baru upad do škarpy a prosnil v ní celou noc. Jak jinak by se pak mohla stát celá ta souhra bláznivých událostí, co se ve filmu objevila. Film samotný byl jinak fajn. Jackie Chan by si zasloužil regulérních pět hvězd, ale film jako takový je spíš jenom sběr scének, kde se Jackie řeže. Další sběr scének je jenom typická kung-fu zběsilá bláznivina, která je fajn, ale musí sednout. I proto dávám takové hodnocení. Každopádně Jackie je frajer. Samotnej trénink je naprosto dokonalá záležitost. Je vidět, že ne bezdůvodně se proslavil po celém světě. (13.06.2013)

Jeden z tradičních filmů Jackieho Chana, kterými se prezentoval na přelomu 70. a 80. let, než se v roce 1985 proslavil akční a ve vážnějším tónu vedenou Police Story. Mistrův syn můžeme z celkového hlediska tvorby Jackieho Chana indentifikovat na základě typických prvků jako jsou např. humor přecházející v určtých momentech až do absurdna nebo promyšlený systém soubojů. V roce 1994 natočil neméně povedené pokračování Legenda o opilém Mistrovi, které mimo zhostení se hlavní role i spolurežíroval. (16.06.2011)

Nejsem fanynka kung fu, takže na film jsem se podívala hlavně proto, abych si doplnila vzdělání. A taky proto, že jsem před lety překládala pro nějaký časopis rozhovor s Jackiem Chanem, kde se mluvilo o opilém stylu, a byla jsem zvědavá, jak to vypadá. Tedy balet to byl skvostný, o tom žádná: co ti chlapi (a žena) předváděli a jak si ohýbali fyzikální zákony, to bylo k neuvěření. Jen toho na mě bylo až moc a časem jsem se přistihla, že ty souboje přestávám vnímat a bezmyšlenkovitě sahám po něčem ke čtení. Komická stránka filmu mě poněkud iritovala, vtípky mi připadaly dětinské a prvoplánové. A ten opilý styl? Původně jsem si myslela, že ta opilost bude jen předstíraná, ale když jsem pak viděla, jak se Jackie prolívá litry vína a pak bez mrknutí vyřídí protivníka, bylo to pro mě už trochu moc přitažené za vlasy. (20.06.2021)