Necronomicon

Fantazie H.P. Lovecrafta se ve správných rukou může proměnit v dokonalou filmovou hrůzu a za mě patří tenhle povídkový příspěvek k tomu nejlepšímu, co se zatím v bohaté filmografii jeho zpracovaných námětů vylíhlo. Tři povídky, které spojuje nosný příběh se samotným Lovecraftem. První nabídne bez pochyb nejlepší strašidelný příběh s báječně vlhce zatuchlou atmosférou, kde jsem si hned vybavil Carpenterovu Mlhu. Druhý se vydává úplně jinou cestou k ďábelským experimentům a šíleným vědcům a jsou z něj cítit perverzní východní přísliby. Ve své podstatě nezklamal, byť jej považuji za nejslabší článek řetězu. Závěrečný Yuznův výbuch nefalšované a nijak nezjemněné krutosti a beznaděje korunované gore festivalem se mi pak jako pořád víkendovému hororovému fanouškovi líbil asi nejvíc. Plním čtyři a půl pohárku slizu, krve a dalších neidentifikovatelných tělních a jiných tekutin. (29.03.2021)

První část hodně špatná, druhá hodně dobrá, poslední průměr. Lovecraft by z toho asi z okna neskákal, ale nadšením by taky nepovykoval. Efekty svědčí spíš o roku 1983, herci jsou už zase dřeváci, v čele s nemožným Jeffrey Combsem (ne, nemám ho rád) ale vem to Ctulhu. Tři arabské, nepříliš šílené hvězdičky z neeukleidovských vesmírů. (28.02.2014)

Tri poviedky sviazené knihou NECRONOMICON! Prvá poviedka ktorú režíroval Christophe Gans je o oživovaní mrtvých a o následkoch čo sa môže stať a na konci máme slizkú príšeru 80 percent. Druhá poviedka je o zastavení smrti ale trochu táto poviedka nudí hlavne v strede ale máme tu aj dobrú gore scénku takže 70 percent. No a zároveň tretia a posledná poviedka ktorú režíroval Brian Yuzna ( Dentista, Návrat živej smrti 3, Nevesta Re-Animátora) je o votrelcoch z iného sveta ktorých spojuje kniha je očividne druhá najlepšia poviedka v ktorej je dostatok gore scéniek takže za 80 percent. (24.06.2008)

Tak Jeffrey Combs už má za sebou role H. P. Lovecrafta a E. A Poea. Stihne ještě Stephena Kinga? Filmy inspirované H. P. Lovecraftem a pod taktovkou Briana Yuzny zpravidla nemohou zklamat. A vyjímkou není ani Necronomicon. 3 povídky, jedna lepší než druhá, obzvláště ta třetí stojí za to. Triky možná nejsou stoprocentní, ale tyhle triky mám mnohem radši, než triky digitální. Možná často vyvolají úsměv, ale zase jsou realističtější a nechutnější, nejsou tak sterilní. (04.07.2009)

Ctitelé démonicky temné poetiky díla H. P. Lovecrafta budou tímto filmem možná zklamaní, tedy pokud budou očekávat, že Necronomicon je natočený podle jeho příběhů. Není. A o bájné knize Kitáb al-Azíf neboli Necronomiconu šíleného Araba Abdula Alhazreda se divák také nic nedozví, jen to, že všechny tři filmové příběhy jsou s touto knihou (a s okrajovou postavou "skutečného" Lovecrafta) velmi volně spojeny. "Horrorovost" Necronomiconu je na úrovni filmů pro mládež a jeho tvůrci se především vyřádili v roztomile zastaralých efektech a v hektolitrech různobarevného slizu. Příběh první pojednává o tom, kterak jisté černomagické nekromantické rituály probudí jakéhosi oslizlého jednookého livjátana žijícího v mořských hlubinách pod starým domem. Druhá povídka se mi líbila nejvíc - příběh tajemného doktora, jehož recept na nesmrtelnost vyžaduje neustálý přísun čerstvé lidské míchy. Myslím, že na tenhle základní námět by se dal naroubovat slušný horrorový celovečerák. Třetí povídka je o otravně uječené policajtce a uctívačích mimozemského božstva, kteří si rádi smlsnou na lidské kostní dřeni. Obsahuje pár vtipných momentů (negrzombie, matka), ale celkově je stejně jako celý film spíš groteskní než strašidelná. (01.12.2013)