Rok ďábla

Nepovažuju se za kdovíjakého znalce Čechomoru a Jarka Nohavici, prostě si je občas pustím, protože se mi jejich hudba líbí (pozn.Čechomor jsem viděl a slyšel i naživo; skvělý zážitek :-)). Film byl jistě zajímavou sondou (?) do jejich tvorby, ale musím objektivně uznat, že divák, který jejich hudbu nemusí, se bude nejspíš nudit. O žánru "komedie" bych si odvolil polemizovat (opravdu se nepamatuju, že bych se něčemu vyloženě zasmál); spíš mi však vadilo to nadpřirozeno (možná, že jsem ten film nepochopil, ale např. ty duchové na pódiu, nebo zmizení Karla Plíhala jako anděla šlo hodně mimo mě). Takže já bych to viděl na slabší 4*; tento film rozhodně není pro každého. (21.12.2008)

Nemám rád synopse na přebalech. V drtivém počtu případů nevystihují podstatu snímku, pokud rovnou nezavádí (nemystifikují :-) To ovšem rozhodně není tento případ. Tohle je trefa do černého. „Když vydržíte mlčet, uslyšíte melodie lidí kolem sebe“. Jak tak vidím zdejší hodnocení a komentáře, vypadá to, že valná většina před mlčením a tichem naslouchá pouze sama sobě (čti, ráda se poslouchá). Byť s osob. poznámkou. Ticho je krásně opojné, ale všeho moc škodí (je potřeba ho umně „dávkovat“). I z opojného ticha se dá (krásně) zešílet. Pro plné vychutnání si snímku není nezbytně nutné (jak by se na první pohled mohlo zdát) mít nastudovanou hudbu J. Nohavici a skupiny Čechomor (popř. K. Plíhala), byť přiznávám, na překážku to rozhodně není, ale umět naslouchat. Rok ďábla, to je typický Petr Zelenka se všemi (pro jednu skupinu) slabůstkami (čti přednostmi), které k němu neodmyslitelně patří, pro druhé stále ten, co jeho absurdním vtípkům a (filmovému) pohledu na svět, nikdy nepřijdou na chuť. Mezi kterou „skupinu“ se řadím já, není potřeba snad dodávat. Fiktivní dokument? (Možná)určitě :-) Spíše však příběh o pohledu Jarka Nohavici na sebe samého (jakési zastavení se v čase a pohled (bilancování svého dosavadního bytí), smíření se sám se sebou, navíc pohrávající si (a dotýkající se) spirituálna a mystična. V prvé řadě je však Rok ďábla filmem o nás lidech a potýkání se se samotnou existencí (bytím) tady na zemi. Takže, zastavte se na chvilku v tom každodenním shonu a zaposlouchejte se do melodií. S dovětkem, že tento snímek má divákovi stále co nabídnout i při druhé, třetí,...(opakované) projekci. Výsledný resultát: 4(silné) * za film samotný, ta 5* je za film o filmu a samotné natáčení, kde je jasně patrné, že se u tohoto snímku sešli podobně (na)ladění lidé, jež spojuje láska k hudbě, vyznávají podobné hodnoty a smysl pro ironii a nadhled. Upřímně jsem se (nejen) bavil. Díky pánové! A kdo že byl NEJlepší?! Jarek Nohavica? NE! Karel Plíhal? Nikoliv! J. Coleman? Taky NE! František Černý? Samá voda! Pouze a jedině Karel Stránský! :-) p.s. Jarkova teorie alkoholismu je přesná. Ta hranice je opravdu tenká a pro každého člověka jinde. Však také mistr čerpal z vlastní(ch) trpké(ých) zkušenosti(í). P.p.s. pokud bych směl na závěr přispět se svojí trochou do fundované debaty, tak pořádnou písničku (text) lze napsat pouze a jen v trenkách. Při troše štěstí (možná) „navostro“. V žádném případě však ne ve slipech. Byť pravda, vynikající režisér a za každé situace slipař P. Zelenka můj nepsaný zákon (axiom) vyvrací a popírá zároveň. Nebo se snad jednalo o další z řady mystifikací? (15.12.2011)

Nádherná mystifikace, která dodává Jaromíru Nohavicovi ještě větší nádech tajemna, než má ve skutečnosti a Karlu Plíhalovi tu auru významného člověka, kterou v mé mysli vždycky měl. Jejich muziku i je oba jsem měla vždycky ráda a můžu říct, že po Zelenkově filmu je mám ještě raději. Je to komedie, je to filozofický film, je to příběh o životních ztroskotancích a hlavně je plný krásné muziky. Pohladí po duši a ještě pobaví. A co víc bych od filmu mohla chtít . (09.06.2005)

Tak já nakonec ty 3* dám, ale jen to jen o chloupek. Předpokládal jsem, že Rok ďábla bude působit mnohem silněji a kompaktněji. Už proto, že jsem svého času učinil dobrou zkušenost se Zelenkovým mystifikačním kvazidokumentem Mňága - Happy End. Přemýšlím, co na mě působí tak rušivě, a nejspíš je to ten celebritální rozměr filmu. Nohavica, Plíhal i Čechomor hrají fakticky sami sebe a objevuje se tam množství skutečných Nohavicových písniček. Ten film se vlastně opírá o popularitu Nohavici a parazituje na jeho skutečných textech. Dobrá mystifikace sice využívá nějakého populárního fenoménu, ale není doslovná. Za velmi dobrý příklad považuju britský snímek The Rutles, který si dělal šoufky z beatlemánie. Rok ďábla sice obsahuje vtipné momenty a zábavné scény, ale řadu pasáží jsem ztrácel o film zájem. A abych se vrátil k tomu celebritálnímu rozměru snímku, ono je docela příznačné, že se v titulcích objevuje Jan Hřebejk nebo Saša Gedeon, kteří se objevili v jediném několikasekundovém záběru a představovali sami sebe. Mimochodem, Nohavica na mě působil tak nějak rušivě, role "herce" mu sedí mnohem hůř než klukům z Čechomoru. Celkový dojem: 50 %. (01.02.2015)

Rok ďábla je jakousi intimní zpovědí alkoholika. Retrospektiva jeho konání a zamýšlení se nad svými činy v minulosti. Autentické záběry doplňují hrané scény. To vše podbarveno skvělou hudbou dělá z filmu spíše dokument. Velmi hluboký film o boji s démony, kterých má člověk v životě mnoho, ať už si to uvědomuje, či nikoliv. 80% (02.07.2014)