Rok diabla
Year of the Devil
Režie:
Petr ZelenkaScénář:
Petr ZelenkaKamera:
Miro GáborHrají:
Jaromír Nohavica, František Černý, Jan Prent, Václav Glazar, Jan Tříska, Jan P. Muchow, Jan Hřebejk, Saša Gedeon, David Černý, Karel Plíhal, Jaz Coleman (více)Obsahy(1)
Petr Zelenka – tvůrce úspěšných Knoflíkářů z roku 1997 – se jako scenárista podílel na Ondříčkových Samotářích a poté jako scenárista a režisér vytvořil celovečerní film Rok ďábla. Zelenka netradičním způsobem vypráví příběh Jaromíra Nohavici a skupiny Čechomor, přičemž dokumentaristicky nahlíží do období, kdy se tento písničkář léčil ze závislosti na alkoholu. Jako Nohavicův „anděl strážný“ se v tomto snímku představuje hudebník Karel Plíhal. S myšlenkou natočit film s J. Nohavicou a Čechomorem v hlavních rolích přišel Zelenka v létě roku 2000, kdy spolu tito hudebníci hráli na krátké koncertní šňůře. Zelenkův film je navíc obohacen rozhovory nejen se zmíněnými aktéry, ale i s dalšími zajímavými postavami, jimiž jsou bezesporu hudebník Jaz Coleman a holandský dokumentarista Jan Holman (Jan Prent), který by chtěl Nohavicu přistihnout ve chvíli, kdy začne znovu pít. Zručný mystifikátor Zelenka má ve svém filmu také scény se surrealistickým, mystickým – ba až s nadpřirozeným vyzněním. Natáčení filmu proběhlo v květnu a červnu 2001 na různých místech republiky, filmový štáb natáčel vedle hraných scén i koncerty Nohavici a Čechomoru, které jsou důležitou součástí děje. „Je to film o tom, jak elegantně odejít ze světa. Nebo je to film o přátelství, či o tom, jak jsou čtyři muzikanti svědky zázraku. Může být také o tom, jak vám mohou ti, které potkáte, změnit život,“ řekl o svém filmu scenárista a režisér Petr Zelenka. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (396)
Zelenku jako člověk strašně respektuji, protože se nebojí říct, co si doopravdy myslí a z jeho filmů jde poznat, že mu to opravdu pálí. Rok ďábla je toho (dalším) důkazem. Parádní fiktivní dokument protkaný hudbou Čechomoru a hlavně Jarka Nohavici. A tady přestávám být objektivní, protože na něm jsem vyrostl (v době, kdy jsem vyrůstal, tak moje mamka neustále poslouchala Nohavicu, tenkrát ještě na audio kazetách, vždy když vařila) a když se teď k některým jeho písničkám vracím, tak si uvědomuju, co jsem si jako pětiletý asi těžko mohl uvědomit - jak krásné jsou Nohavicovy písničky a hlavně jaký tam je v nich přesah. Speciálně u písničky "Kometa". Kdyby mi ke konci tento dokument nepřišel mírně natahovaný, okamžitě bych dal plný počet. Ale možná to bylo tím, že jsem byl unavený, kdo ví. Každopádně tohle si ještě jednou dám. 80 % ()
Co jsem se vzpamatoval ze zjištění, že Tom Waits není a nikdy nebyl lékařem, už nikomu jen tak na něco nenaletím. Proto z opatrnosti nabízím jen jednu z mnoha možných rozličných meditací nad tím, že Rok ďábla je z filmů, u nichž má název stejně nezastupitelnou důležitost jako jakákoli jiná složka: Zmínka o smrti Karla Kryla jedním směrem prorokuje, že příběh nekončí, opačným směrem ukotvuje mýtus o Jarkovi v reálném čase, byť mu zároveň dává patinu "oněch časů". Jinak samozřejmě Plíhal is a key to Nohavica. ()
Velmi příjemné překvapení. Vynikající dílo Petra Zelenky, kterým mě naprosto odrovnal. Ani jsem při prvních minutách netušila, jak mě Rok ďábla osloví. Jsem ráda, že právě na tuto parádu čekalo mé pětisté hodnocení na stránkách čsfd. Opravdu nemůžu dát méně než 5*. Super podívaná a k tomu super poslech hudby Jaromíra Nohavicy a Čechomoru. A nevědět, že je všechno ve filmu mystifikováno, skoro bych tomu věřila. ()
Proč má člověk mlčet? Aby slyšel melodii jiných lidí. Petr Zelenka šest let po Mňága - Happy end přišel s dalším skvělým hudebním mystifikačním dokumentem, tentokrát s trochu příběhovější formou a filmovějším lookem, ale opět hodně nadsazeným duchem, kde o ironii a absurdní situace (travesty show...ale hlavně nepřekonatelná debata o trenkách a slipech.:D) opět není nouze, jen to ke konci nabere trochu vážnější duchovní nadpozemský rozměr, kde se z Karla Plíhala stane opravdu čestná postava...možná samotného anděla.:D Ale i velmi civilního Nohavicu jsem si tady (ještě v jeho vrcholné formě) dost užil (kéž by byly ty aktuální songy pro Bobošíkovou taky nějaká mysiface.:D) a od Čechomoru bych snad takový humor ani nečekal, ale pánové se taky hodně odvázali. Skvělá je samozřejmě i hudební vložka. Nohavicovy písničky jsou klasa a dlouhodobě se mi velmi líbí úprava Básniřky na melodii Nagasaki Hirošima (dalšího skvělého fláku.:D), kterou mám s tímto filmem dost spojenou a skvěle šlape. Legendární depresivní song ,,Mikymauz´´, zde zase pod tíhou události smrti Karla Kryla zase dostává nový rozměr a jeho poslech po dlouhé době mě docela zasáhl stejně jako u Ještě mi scházíš. Navíc tady mám zajímavou vzpomínku na to, jak jsem si film nechal pustit před 11 lety kvůli svému tehdy velmi oblíbenému Nohavicovi...a ano, jako malé děcko jsem vážně věřil, že sleduji opravdový dokument o svém oblíbenci a od sledování mě odradila až čásť z Černé mše, která mě onehda dost vyděsila.:D A stejně jako neotřelé moje první zhlédnutí, tak bych řekl, že je tato mystifikace se spojením tří domacích hudebních legend stejně neotřelá v rámci české kinematografie a může jít o jeden o jeden z nejlepších porevolučních českých filmů. Takhle to vypadá, když spojíte zajímavou formu, téma i lidi, poetický nádech a skvělou hudbu. A vypointování s pohřbem bylo výborně vymyšlené. Ale co tady vlastně opět Zelenka skvěle vymyšlená nemá? Tohle prostě jen tak někdo nevymyslí.:D ()
Tak tahle nádhera asi nebude pro všechny, nicméně se jedná o opravdu mistrovskou mystifikaci vedenou skvělou režijní rukou Petra Zelenky. Spousta hlášek, které sice nejsou úplně "na talíři", ale o to jsou cennější. Nevím, jak přijmou film lidé kteří Nohavicu ani Čechomor neznají (já se přiznám že jsem neznal Čechomor, ale Nohavicu zase téměř dokonale), ale já mám za sebou silný zážitek. Pro pořádné a hluboké zamyšlení nad životem ale nepotřebujete znát nikoho ! Přiznám se, že jsem měl ve stejný den ještě jednu projekci (DVD EX - zajímavá, ale kratší verze je lepší) a nejspíš nebyla poslední :) ()
Reklama