Byl jednou jeden král...

Tato pohádka ve mě vzbuzuje dva pocity - Smutný pohled na zničeného Vlastu Buriana a pak vzpomínku na okouzlující výpravu dnes nedosažitelnou. Což je hezký, ale určitě ne dílo mimořádného obdivu. Obdiv možná budí korektní se vyhnutí politickému ovzduší a neurážející přetransformování známé pohádky do jiných souvislostí. Ale ten Burian mi nedovolí se na to dívat.... (03.12.2005)

Chce se mi spát. Chce se mi spát. Chce se mi spát. Chce se mi spát. Chce se mi spát! Spát se mi chce. Co se mi chce? Spát. Spát se mi co? Chce. Komu se chce spát? Mně ne. Já neusnu a neusnu. S největší pravděpodobností nejpůvabnější adaptace klasické Soli nad zlato. Vtipné, ironické, příjemné, zábavné. A navíc s několika řádky veršů Jaroslava Seiferta. Napoprvé, opakovaně, stále. Pohádka s nezapomenutelnými dialogy, exkluzivním hereckým obsazením i nasazením. (05.10.2008)

Pro mě jednoznačně nejlepší pohádka, která kdy vznikla. Tolik perfektních dialogů a hlášek v žádné jiné snad nenajdete. A duo Werich + Burian? Dokonalé... A i to, že král se zamiluje do obyčejné vdovy, jeho dcery do zahradníků, rybářů a dudáků dodávají celé pohádce takový neobyčejný půvab a lehkost. "Syp se! Ó jak jsi vtipný králi!"; "Včera jsem jim sebral sůl a zítra jim budu holit hlavy."; "Ty se tady hádáš s křeslem, čepice ti vstává na hlavě a já jsem tajtrdlík?" A vůbec, pro mě asi nejoblíbenější český film. (21.12.2007)

Ůžasná česká pohádka s ještě Úžasnějším panem Werichem, byl to opravdu pan herec, vždy si jeho postavy vychutnávám a bavím se u nich. Další skvělá věc na této pohádce je jedinečné spojení Wericha s Burianem, které jsem viděl jenom a vždy jen radost se na něj podívat. Myslím, že tenhle kousek je snad i nutnost vidět. Za mě 95% (26.12.2010)

Film, v němž Horníček hraje Krásného prince, nemůže jít pod pět. Jakkoli nejsem vyznavačem národního božstva Werich, oba "jeho" velkofilmy jsou jedním z mála z první poloviny 50. let, co mohu akceptovat, co mohu také vidět vícekrát. I tento film propaguje "beztřídní společnost", holduje "pracujícímu lidu" atd., dělá to však způsobem, který kombinuje vševěkou pravdu s werichovským vhledem a vtipem. No a Zeman tohle točit uměl. Navíc jedině Werichovi se Zemanem vděčíme za to, že jako vzpomínka "poválečný Vlasta Burian" nezůstává kolaborantský trapas Slepice a kostelník, nýbrž dokonalý sparingpartner Atakdále, který je pro mne jednou z nejlepších Burianových postav vůbec. Ale i samotný Werich je zde velkolepý, nemluvě o nepřekonatelné Marušce Mileny Dvorské. Klasicky jediná postava, která tu kazí dojem, totiž pan Dokonalý, který odmítá královskou korunu, ale žádá funkci porybného, žádá zvláštního výkladu: nuže v přímé návaznosti na "utonulého" krále Já Prvního (a vynořivšího se Já Posledního) jde zcela jistě o podivuhodně jasnozřivou kritiku kultu osobnosti, o dva roky dříve, než s tím na uzavřeném zasedání ÚV KSSS(b) přišel Nikita Chruščov. (12.03.2012)