Děvjatajev

Předně bych a to myslím za nás za všechny rád poděkoval kamarádovi desade, který filmu udělal slovenské titulky. My dříve narození nemusíme ze zaprášených šuplíků mozkových záhybů dolovat ruská slovíčka a ti později narození pak mají šanci vidět film a plně mu  porozumět. Takže - Díky! :-)   -----   O tomhle borci jsem nevěděl a jsem velice rád, že o něm Rusové natočili film, protože na takové machry by se opravdu zapomínat nemělo. Rovnou říkám, že bych zakázal spoilery, protože v nich filmaři divákovi často odhalí to nej z  celého filmu. I tady tomu málem tak bylo. Naštěstí pro nás letecké fandy se na letadla hojně dostane i ve zbytku filmu a tak vyloženě ošklivá pachuť z vyplácání wow efektu tady nehrozí. V podstatě nemám co vytknout, snad jen ty účesy. Já prostě nevěřím, že je Germán po příjezdu do koncentráku neokudlal dohola. Tady nešlo o žádnou módu, ale o vši a šíření nemocí. Němci se báli nákazy v táborech tak moc, že na některé ubikace či marodky ani nechodili a posílali tam jen kápa. Pochybuji, že by nechali Rusy běhat mezi nimi s takovým páčem jako měl hrdina. To ostatní vám bude možné připadat přitažené za vlasy, ale svědků na tento čin bylo dost a ti vše potvrdili tak jak je vyprávěno. O to více smekám. He111 nebyl jednoduchý na řízení. Trochu nechápu co kolega sator ve svém obsahu nazývá nejnovějším bombardérem se zbraní odplaty na palubě... He111 v roce 1944 rozhodně nebyl žádnou novinkou (zařazen do služby u Luftwaffe byl už v roce 1937 a spolu s Do17 byly Heinkely 111 v roce 1940 nejnasazovanějším dvoumotorovým bombardovacím letounem Bitvy o Británii...). Smutný byl konec uprchlíků, protože přežít koncentrák a dostat se do rukou Smerž, to je možné jen Rusku!  Je to zvláštní, ale mně ve filmu kupodivu chybělo nějaké větší napětí. I tak ale dávám za 4 dávky z horní střelecké věže, protože jsem si to užil a herecké výkony mi přišly slušné, bez takové té ruské afektovanosti. navíc film byl bez nějakého většího patriotického gerojství, ač by si ho v tomto případě možná dokonce zasloužil. Určitě doporučuji k vidění, po dlouhé době zase zajímavá mňamka z druhé světové! * * * * (12.08.2021)

Konečne ruský vojnový film s ktorým som spokojný. Komornejší, bez veľkých davových scén, v ktorom by sa hrdinský molodci predháňali v tom, kto je väčší hrdina, ale o to príjemnejší a kvalitnejší. "Letec" kamarát Big Bear bol zdá sa spokojný, pretože aspoň z môjho pohľadu boli scény leteckých súbojov v úvode skvele a hlavne prehľadne natočené. Hlavná postava je letec, preto lietadlá alebo presnejšie jedno lietadlo dostáva slušný priestor a ja som si konečne po dlhšej dobe vojnový film užil bez toho aby mi niečo strašne prekážalo. Chyby sa nájdu samozrejme, mohlo to byť ešte napínavejšie, ale tie malé prešľapy nekazia zážitok a to je hlavné. Hlavný hrdina je sympatický chlapík a celá príprava úteku i útek samotný sú výborné. Rád by som prijal i 30 minút naviac, určite by to film kvalitatívne dvihlo alebo minimálne obohatilo o širší pohľad. 70%. (19.09.2021)

Pokud jde o útěk samotný, tak ten byl parádní a co jsem se tak dočetl, tak v mezích možností odpovídal skutečnosti. Líbila se mi i stíhací sekvence, která přišla na začátku, ačkoliv nutno podotknout, že to v podání Rusů bylo kapánek přehnané. Ale tím správným způsobem. Problém jsem měl s postavami, ke kteýrm se mi nedařilo najít cestu a tudíž mi byl jejich osud jistým způsobem lhostejný. Ani život v lágru a plánování útěku, což vlastně zabralo většinu stopáže, mě nějak nechytlo. Ne že by to bylo atmosféricky či technicky špatné, ale nepůsobilo to na mě intenzivně. Prostě jsem tomu utrpení a brutalitě nevěřil. Možná je škoda, že se tvůrci víc nevěnovali tomu, co přišlo po útěku. To by mohlo být mnohem zajímavější, ale je otázka, jestli by se pak na něco podobného sehnaly peníze. Nicméně Děvjatajevovi a jeho lidem všechna čest a jsem rád, že jsem se prostřednictvím filmu dozvěděl o další pozapomenuté kapitole II.SV. 60% (12.08.2021)

V krátké době hodnotím už podruhé vysoko ruský film, takže už jen odevzdaně očekávám syčící dav s vidlemi a pochodněmi, který mě přijde vytáhnout z mého brlohu, aby mě za zpěvu státní hymny lynčoval pod portrétem Stěpana Bandery v nadživotní velikosti. Taky bych se ale mohl dočkat davu, který mě bude oslavovat zpěvem státní hymny a mávátky v barvách trikolóry a našimi i sovětskými vlaječkami. Obě možnosti mě děsí stejným způsobem, tak budu doufat, že účastníci podobných shromáždění nemají na čtení příspěvků na čsfd čas nebo schopnosti. Snímek to byl každopádně vyvedený (alespoň mně se líbil), na rozdíl od mnoha jiných sovětských, hrdinských charakterů byl pro mě Miška Děvjatajev uvěřitelnějším (a tedy i sympatičtějším jedincem), ruští tvůrci se navíc vykašlali na obvyklý patriotismus a s ním ruku v ruce jdoucí patos a místo toho si mě získali nepříjemnou atmosférou zajateckých lágrů (i když si myslím, že byli ještě příliš jemní). Byl jsem příjemně překvapen a bavil jsem se tak dobře, že jsem v příběhu ani nehledal žádné hnidy, jak je mým (zlo)zvykem, i když v zajateckém táboře by to nemohl být problém. / Poučení: Neplýtvej střelivem, střílej krátkými dávkami. (13.11.2023)

Mýššša a Koolja jsou létající gayfriendi na život a na zmrd. Růžolící a s vasiloblaženými výrazy, jako by si právě vzájemně foukli do prdele matrjošku, křižují blankytnou oblohu sveřepěji než zdivočelý Krujs a nonšalantně likvidují všechny ty ukrutně přesilovkové Mesršmity s motivační budovatelskou plísní „В любимом городе я трахну твою жопу и ты будешь спать спокойнe“ na rtech … Ano, nepatetický ruský válečný film je de fuckto oxymorom, ovšem tady ty výše popsané cukrkandlové homorejdy kluci prováději zhruba pět minut na začátku a pět na konci, a vše mezi tím je solidně bezútěšný a syrový matroš z roztomile zombilandovských koncentráků a pracovních táborů, kde nechybí aseksuální napětí ani rozličná zábavná heterodobrodružství. Tudíž nezbývá, než se přidat ke zdejší většině odporných proruských švábů a zkurvených dezolátů a spolu s nimi antirevizionisticky udržovat tento samozřejmě zcela morálně závadný fuj fuj film v červených číslech. (24.07.2023)