Reklama

Reklama

Léto 1944. Sovětská vojska jsou v útoku, ale nepřítel je stále velmi silný. Stíhací pilot Michail Devjatajev (Pavel Prilučnyj) je zajat. Musí se rozhodnout – vrátit se na oblohu, pokračovat ve válce na straně nepřítele, nebo se vydat do koncentračního tábora na ostrově Usedom. Zoufalé eso Devjatajev volí třetí variantu – útěk. Nelze však uniknout z tajného ostrova, kde se testují německé řízené střely. Můžete ale odletět – na letišti je nejnovější nepřátelský bombardér se „zbraní odplaty“ Třetí říše na palubě. Odletět – a udělat nejtroufalejší útěk ve vojenské historii. (sator)

(více)

Recenze (44)

Morholt 

všechny recenze uživatele

Pokud jde o útěk samotný, tak ten byl parádní a co jsem se tak dočetl, tak v mezích možností odpovídal skutečnosti. Líbila se mi i stíhací sekvence, která přišla na začátku, ačkoliv nutno podotknout, že to v podání Rusů bylo kapánek přehnané. Ale tím správným způsobem. Problém jsem měl s postavami, ke kteýrm se mi nedařilo najít cestu a tudíž mi byl jejich osud jistým způsobem lhostejný. Ani život v lágru a plánování útěku, což vlastně zabralo většinu stopáže, mě nějak nechytlo. Ne že by to bylo atmosféricky či technicky špatné, ale nepůsobilo to na mě intenzivně. Prostě jsem tomu utrpení a brutalitě nevěřil. Možná je škoda, že se tvůrci víc nevěnovali tomu, co přišlo po útěku. To by mohlo být mnohem zajímavější, ale je otázka, jestli by se pak na něco podobného sehnaly peníze. Nicméně Děvjatajevovi a jeho lidem všechna čest a jsem rád, že jsem se prostřednictvím filmu dozvěděl o další pozapomenuté kapitole II.SV. 60% ()

flanker.27 

všechny recenze uživatele

O tomhle příběhu jsem se poprvé dozvěděl už jako kluk, když jsem četl Pokryškinovu knihu Křídla v boji, kde jej autor zmiňuje. Film sám je nejlepší v pasážích z lágru a v momentech přípravy útěku. Samozřejmě pokud vím, linka se zradivším přítelem je v tomto případě zcela vymyšlená, i když se podobně takové případy stávaly a je dobré na ně upozorňovat (jak na důvody, které k nim vedly, tak na to, co sovětské zajatce čekalo, pokud se dostali zpátky). Útěk samotný je ale bojem se zrádcem podle mě trochu zbytečně "vylepšen", ona samotná příprava, únos heinkelu, který Děvjatajev pilotoval poprvé v životě, snaha vyhnout se jak německé reakci, tak i vlastní sovětské obraně, jsou podle mě dost dobrodružné a napínavé samy o sobě. Nicméně jinak dobře "nakrúcaný" film bez zbytečného patosu. ()

Reklama

Fr 

všechny recenze uživatele

„TATI, ŽE NEJSI ZRÁDCE?…“   Na úvod dobrej leteckej souboj, kterej mě utvrdí v tom, že to nebude béčková záležitost! A přestože víme, jak tohle všechno dopadne, je to napínavý, příběh má náboj a kurevsky odsejpá. Kapitolou samou o sobě je pak ten útěk! Timurovi Bekmambetovovi návrat do Ruska prospěl…/// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Film je založen na příběhu sovětského stíhacího pilota Michaila Děvjatajeva , kterému se podařilo uprchnout z nejtajnějšího nacistického vězení - Usedomu , ostrova v jižním Balitském moři. 2.) Letecké bitvy byly natočeny pomocí technologie z videoherního online vojenského simulátoru „War Thunder“. 3.) Thx za titule „desade“ a „Kenobe“. ///                         PŘÍBĚH  ****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  ** ()

sator 

všechny recenze uživatele

Léto 1944. Sovětská vojska jsou v útoku, ale nepřítel je stále velmi silný. Stíhací pilot Michail Devjatajev (Pavel Prilučnyj) je zajat. Musí se rozhodnout - vrátit se na oblohu, pokračovat ve válce na straně nepřítele nebo se vydat do koncentračního tábora na ostrově Usedom. Zoufalé eso Devjatajev volí třetí variantu - útěk. Nelze však uniknout z tajného ostrova, kde se testují německé řízené střely. Můžete ale odletět - na letišti je nejnovější nepřátelský bombardér se „zbraní odplaty“ Třetí říše na palubě. Odletět - a udělat nejtroufalejší útěk ve vojenské historii. Film vychází ze skutečného příběhu Michaila Devyatajeva, hrdiny Sovětského svazu. ()

verbal 

všechny recenze uživatele

Mýššša a Koolja jsou létající gayfriendi na život a na zmrd. Růžolící a s vasiloblaženými výrazy, jako by si právě vzájemně foukli do prdele matrjošku, křižují blankytnou oblohu sveřepěji než zdivočelý Krujs a nonšalantně likvidují všechny ty ukrutně přesilovkové Mesršmity s motivační budovatelskou plísní „В любимом городе я трахну твою жопу и ты будешь спать спокойнe“ na rtech … Ano, nepatetický ruský válečný film je de fuckto oxymorom, ovšem tady ty výše popsané cukrkandlové homorejdy kluci prováději zhruba pět minut na začátku a pět na konci, a vše mezi tím je solidně bezútěšný a syrový matroš z roztomile zombilandovských koncentráků a pracovních táborů, kde nechybí aseksuální napětí ani rozličná zábavná heterodobrodružství. Tudíž nezbývá, než se přidat ke zdejší většině odporných proruských švábů a zkurvených dezolátů a spolu s nimi antirevizionisticky udržovat tento samozřejmě zcela morálně závadný fuj fuj film v červených číslech. ()

Galerie (10)

Zajímavosti (13)

  • Po prepustení do civilu po vojne si Devjatajev našiel prácu ako robotník v Kazaňskom riečnom prístave. V roku 1946 si polepšil, pretože získal diplom lodného kapitána. Nastúpil ako dispečer v prístave. O tri roky neskôr sa stal kapitánom riečnych lodí. V Kazani sa oženil a mal niekoľko detí. (Dajman)
  • Všetkých 10 utečencov sa po mesiacoch vypočúvania mohlo vrátiť do uniformy. Väčšina z nich padla v boji, dvaja sa vrátili po vojne domov. (Dajman)
  • Michail Petrovič Devjatajev zomrel v Kazani v roku 2002 vo veku 85 rokov a je pochovaný na cintoríne Arskoe v Kazani neďaleko pamätníka druhej svetovej vojny. V jeho rodnom Torbejeve je Devjatajevovo múzeum (otvorené od 8. mája 1975) a pamätníky v Usedome a Kazani. (Dajman)

Reklama

Reklama