Děvjatajev

Film prináša veľmi zaujímavý a napínavý príbeh Michaila Devjatajeva, ktorý dokázal ujsť z nemeckého koncentračného tábora vzduchom. Kúsok, na ktorý nacisti ani nepomysleli. Pritom mal obrovské šťastie pri vzlete aj pristáti, niekoľkokrát ho minuli strely bombardérov, inému prenasledovateľovi sa skryl v mrakoch. To sú všetko naozaj pozoruhodné javy a natočené je to dobre. Ale film neukázal aj jeho ďalší osud, ktorý je zaujímavý minimálne rovnako. Stalin totiž opovrhoval tými, ktorí sa nechali zajať. Každý vojak, ktorý padol do zajatia, bol automaticky považovaný za zradcu. Preto im príkazom bolo nariadené, aby si preventívne vždy nechali jeden posledný náboj pre seba a v prípade hroziaceho zajatia radšej spáchali samovraždu. Kto tak neučinil, čakali väčšinou na nich gulagy, dokopy sa do Ruska vrátilo po vojne 2 milióny zajatcov a nikoho s otvorenou náručou nečakali. Ani Michail to nemal jednoduché, síce sa nedostal do toho gulagu, ale dlhý čas ho nikto nechcel s puncom zajatca zamestnať, až neskôr dostal konečne miesto robotníka v kazanskom prístave a prešli dlhé roky, kým sa stal reálnym hrdinom. Film preto mohol mať dve časti, aby bol jeho osud stvárnený úplne. (09.08.2021)

Slušný Ruský válečný film o pilotovi Děvjatajev.Sovětský pilot je zajatý němci a držen v koncentračním táboře, ze kterého plánuje útěk letadlem a je to hezky natočené a po většinu stopáže dostatečně napínavé.Úvodní přestřelka s letadly je slušně dynamická a bavilo mě i prostředí koncentráku, které sice v jiných filmech bylo natočeno špinavěji a komorněji, ale k nudě u mne nedocházelo. Vše vrcholí půl hodinovým útěkem, kde jsem místy lapal po dechu a opravdu jsem hlavním hrdinům fandil, jelikož se kazilo, co jen šlo.Není to žádná velká pecka ani revoluce v žánru, ale sympatická válečná jednohubka s piloty, letadly a koncentrákem, což úplně běžné nebývá. Já se bavil.Příběh 3/5, Akce 3/5, Humor 0/5, Násilí 1/5, Zábavnost 4/5 Hudba 3/5, Vizuál 4/5, Atmosféra 4/5, Napětí 4/5, Emoce 3/5. 7/10. (17.08.2021)

Léto 1944. Sovětská vojska jsou v útoku, ale nepřítel je stále velmi silný. Stíhací pilot Michail Devjatajev (Pavel Prilučnyj) je zajat. Musí se rozhodnout - vrátit se na oblohu, pokračovat ve válce na straně nepřítele nebo se vydat do koncentračního tábora na ostrově Usedom. Zoufalé eso Devjatajev volí třetí variantu - útěk. Nelze však uniknout z tajného ostrova, kde se testují německé řízené střely. Můžete ale odletět - na letišti je nejnovější nepřátelský bombardér se „zbraní odplaty“ Třetí říše na palubě. Odletět - a udělat nejtroufalejší útěk ve vojenské historii. Film vychází ze skutečného příběhu Michaila Devyatajeva, hrdiny Sovětského svazu. (09.08.2021)

S těmi velkovlasteneckoválečnými to mám poslední dobou jako hrát tamní ruletu – buď po zhlédnutí spokojeně zaRžvu urá, nebo si proženu lebkou silně traumatizující Prdelské kurvanty. Jelikož se ale Timur a jeho parta zase jednou vycajchovali, platí pro Děvjatajeva naštěstí to prve zmíněné, neb jde o poměrně syrový, bezpatosoidní, zábavný a celkově solidně řemeslně nakroucený válečný biják o tom, kterak si skupinka ruských muklů vzala k nelibosti svých hostitelů (a naopak velké radosti Sergeje Koroljova) populární heslo Arbeit macht frei opravdu k srdci. Takže vlastně jedinou zásadnější výtku bych měl k možná až zbytečně zkratkovité cestě na Balt, neboť jsem-li dobře informován, tak osudy hlavního hrdiny v Saském hausenu byly také celkem zajímavé a pohnuté. (13.08.2021)

V krátké době hodnotím už podruhé vysoko ruský film, takže už jen odevzdaně očekávám syčící dav s vidlemi a pochodněmi, který mě přijde vytáhnout z mého brlohu, aby mě za zpěvu státní hymny lynčoval pod portrétem Stěpana Bandery v nadživotní velikosti. Taky bych se ale mohl dočkat davu, který mě bude oslavovat zpěvem státní hymny a mávátky v barvách trikolóry a našimi i sovětskými vlaječkami. Obě možnosti mě děsí stejným způsobem, tak budu doufat, že účastníci podobných shromáždění nemají na čtení příspěvků na čsfd čas nebo schopnosti. Snímek to byl každopádně vyvedený (alespoň mně se líbil), na rozdíl od mnoha jiných sovětských, hrdinských charakterů byl pro mě Miška Děvjatajev uvěřitelnějším (a tedy i sympatičtějším jedincem), ruští tvůrci se navíc vykašlali na obvyklý patriotismus a s ním ruku v ruce jdoucí patos a místo toho si mě získali nepříjemnou atmosférou zajateckých lágrů (i když si myslím, že byli ještě příliš jemní). Byl jsem příjemně překvapen a bavil jsem se tak dobře, že jsem v příběhu ani nehledal žádné hnidy, jak je mým (zlo)zvykem, i když v zajateckém táboře by to nemohl být problém. / Poučení: Neplýtvej střelivem, střílej krátkými dávkami. (13.11.2023)