Mrtvý mezi živými

Bez zbytočných emócií som si dopozeral film, ktorý je mojim rovesníkom. Nezamýšľal som sa nad reálnosťou príbehu, mierou moralizovania, či pokrytectva. Predpokladám, že dnes je situácia takmer opačná. Peniaze sú poistené a bankové úradníčky ich vydávajú už pri sebamenšej hrozbe násilia. Aj spoločnosť už nie je  taká jednotná v odsudzovaní "zbabelosti", ako tomu bolo vo filme. Karel Höger si film pochopiteľne privlastnil a urobil dobre, pretože výkony ostatných boli viac-menej prvorepublikové. Mierne nadpriemerný film bez akejkoľvek pochybnosti. (13.06.2022)

"Jsme my lidi ale komický dobytek....." Není vůbec poznat, že film vznikl rok po válce a udržuje si po celou stopáž laťku kvality hodně vysoce nasazenou. Aby taky ne, když se jako asistent režie objevil Jan Kadár a Elmar Klos se podílel na scénáři a na výrobě filmu. Vznikl tak dramatický příběh člověka, který je okolím brán za zbabělce, když nezabránil loupeži na poště, kde zrovna pracoval. Jeden z jeho spolupracovník je zabit a druhý je zraněn. Oba jsou prohlášeni za hrdiny, zatímco od něj se hodně lidí odvrátí, i jeho budoucí žena a tak se nechá přeložit k vlakové poště, aby ulevil svému svědomí. Nakonec by málem uvěřil tomu, co si o něm všichni myslí a tak musí vyzkoušet jednu poslední možnost.....Herecká kvalita si nic nezadá s výborným příběhem a každá postava určuje daný charakter. Karel Hoger jako "zbabělec", Eduard Dubský coby "hrdina", Zdena Procházková budoucí manželka nebo Václav Irmanov v roli tajemného a zádumčivého hudebníka Cyrila Popova. (04.03.2019)

(2x) ,,Padesát tisíc korun nemá cenu života ani pro mne, ani pro mé blízké, ani pro ty ostatní." Byla to pouze náhoda, která zavinila umístnění tří lidí v bance během loupeže a určila nasledovní osud: jeden smrtelně zastřelem, druhý poraněn na ruce, třetí bez fyzického ublížení "pouze" postaven před revolver, rozhodnut se po krátkém zamyšlení nakonec vydat peníze pro záchranu svého života. Vedle mrtvého tu zůstává několik živých - poraněný hrdina, druhý člověk - v očích lidu zrádce, rodina a přátelé obou živých i toho mrvého, bezmocná policie i neodhalený vrah se svým komplicem. Všichni se pohybují životem plného dalších zvratů jako figurky na šachovnici, zatímco hráči jsou jejich vnitřní svědomí, vnější předsudky a postupně měnící se postoje ostatních lidí. Jenom podle zdejší databázy bylo tohle výborné existenciální drama norského autora S.Christiansena zfilmováno během let hned ve čtyřech krajinách. V Československu ho jako svůj debut a patrně i svůj nejlepší film natočil režisér Bořivoj Zeman, proslaven spíše pohádkami a lidovými komediemi. Natočil zde pozoruhodný psychothriller s filozofickou myšlenkou, který ještě kdesi v pozadí zavání tou první republikou, například v lidových dialozích mezi ženskými postavami nebo v hudebních vložkách s Václavem Irmanovem, ale díky poutavému obsahu buduje v řadě scén dusnou atmosféru nové doby, v některých záběrech blížící se žánru film-noir. Když si k tomu připočtu jeden z nejlepších výkonů Karla Högera, další silný zážitek z těsně poválečného československého filmu mě rozhodně nemohl minout účinkem. (95%) (deníček - Krátká éra československého filmu 1945-1948) (02.04.2018)

Otázka morálky, statečnosti a odvahy, o které film pojednává, je velmi důležitá. Při přepadení pošty jsou dva zaměstnanci zraněni, jeden odevzdá peníze bez odporu. Všichni mají dva zraněné za hrdiny, toho třetího za zbabělce. Opustí ho snoubenka, její rodiče jím pohrdají, lidé ve městě se mu posmívají. Na jeho pracovní místo je povýšen jeden z "hrdinů" (druhý zemřel). Zdá se, že věc nemá řešení a spěje k další tragédii. (08.06.2020)

Zajímavý film stojící mezi dvěma světy a nastavující dvojí tvář. Do prvního světa patří soukromí producenti 1. republiky a Protektorátu, slabé ekonomické zázemí, filmy vyrobené na koleně během několika natáčecích dní - s námětem, který v podmínkách malého trhu představoval sázku na ty správné emoce a sliboval rychlou návratnost vložených investic. Do toho druhého patří znárodněná kinematografie, kde díky státní podpoře vznikají ambiciózní projekty, které se orientují na náročnějšího nebo menšinového diváka a zabývají se seriózními tématy. Svým námětem se Mrtvý mezi živými řadí mnohem spíš do žánru psychologického dramatu než k běžné kriminálce. Snímek řeší otázky viny, zodpovědnosti a veřejného mínění, které dokáže rychle zaujímat postoje a stejně tak rychle je měnit, je náchylné k manipulacím a dokáže být stádní a krutě nespravedlivé. Provedení je ale ještě prvorepublikové a ani přítomnost jako obvykle kvalitního Karla Högera mě nepřesvědčila, abych šel nad 3*. Scénář se totiž nevyhne sentimentálním a melodramatickým prvkům a je završený typicky moralistním happyendem. Celkový dojem: 60 %. (25.09.2014)