Šíleně smutná princezna

Pohádka se zpěvem a pohyby, mající připomínat něco jako tanec. O nedorozumění a zmatcích při svatebních námluvách. Vrchovatě se povedl vtip, hravé doplňky, výprava a herecké výkony herců. Osobně mám jistý problém s ústřední dvojicí. Ale rozumím tomu, že z marketingového hlediska šlo o vynikající tah. A tak mladá a půvabná Helena a ušatý prcek Václav zpívají, hopsají a dobírají se navzájem. Vynikající postavou je král Dobromysl (skvělý Bohuš Záhorský), hledající často protichůdná řešení a cesty ze vzniklého problému. A generálové Ypsilon (skvělý Darek Vostřel) a Iks (skvělý Josef Kemr), nalézající způsob svého destruktivního sebevyjádření. Z dalších postav: druhý král Jindřich (Jaroslav Marvan), laskavý a uctivý francouzský kat (František Dibarbora), a vrchní obveselovatel Kokoška z Kokořína (Oldřich Dědek). A tak pro většinu diváků zůstává tento film příjemným odreagováním a nostalgickou vzpomínkou na šťastné dětství. Pro mě hravou a humornou zábavou. (15.11.2014)

Tohle je tak notoricky známá pohádka, že ani nepotřebuje komentáře, ale negativních ohlasů má méně. A jeden ode mě. Je totiž tak kýčovitě pojatá, herecky nezvládnutá, dějově nevyrovnaná, a tedy zcela příšerná. Mně se na ní líbila jen úvodní čtvrthodina a dvě písničky. Nikdo nikdy zřejmě neřekl Vondráčkové, že neumí ani trochu hrát, ale ani ovládat hlas. Její neznatelný, unylý hlasový projev byl opravdu šíleně smutný pro mě jako diváka neustále mačkajícího volume doprava, abych vůbec rozuměl, co právě řekla. Neckář sice tančí a zpívá se 40 kily docela solidně, ale k Vondráčkové se nehodí už jen svým malým vzrůstem, a poněkud rádoby přirozeným herectvím, které sice nepostrádá jiskru, ale současně je znát amatérismus v jeho hereckém projevu. Ostatní herci jsou pochopitelně herecky vyzrálí (Vostřel, Kemr, Marvan), ale vydržet například neustálé narušování děje rádci ustavičně kujícími pikle, to dalo taky docela zabrat. Nic jsem si z filmu nevybral. Vondráčková asexuální a vojet ji jen v představách, tak je mně mdlo. Výsledkem je pseudopohádka, kterou řadím na pomyslný konec žebříčku pohádek z dob bolševika. 40% (24.12.2011)

Pohádka mého dětství, dlouho zavřená v trezoru, když se konečně začala znovu vysílat, tak byla prostříhaná. "Kujme pikle" z úst pana Vostřela bylo zřejmě - stejně jako jeho osoba - protizákonné. Pustím si ji kdykoliv znovu, protože patří ke klasikám jejichž písničky nestárnou a jejichž hlášky zlidověly... Takže "pan král počká až si oloupeš kostičku" a já jdu koukat dál... (26.12.2011)

Šíleně smutná princezna na první pohled (i poslech) do jisté míry vyčnívá z tuzemské pohádkové produkce - zejména díky netradičnímu pojetí, které je okořeněné nezapomenutelnými písněmi, nádhernou (i když "maličko" kýčovitou) výpravou a nejednou nápaditou a humornou sekvencí. Mladičkému Neckáři a Vondráčkové to nesmírně slušelo, duo Kemr-Vostřel bylo výsostně spiklenecké, zatímco duo Marvan-Záhorský mělo královské charisma. Libozvučná pohádka, která nestárne. (25.01.2021)

Pro mě česká pohádka číslo dvě. Neckář skutečně uměl hrát, Vondráčkové to zamlada fakt slušelo a oba opravdu uměli dobře zpívat...Navíc písničky, které tady oba nazpívali, jsou bez pochyby to nejlepší co v české pohádce kdy zaznělo. Celému příběhu hrozně pomáhá jeho lehce moderní stylizace, se kterou souvisí jistá ironie, kdy si tohle dílko dělá tak trochu legraci samo ze sebe a z žánru pohádek vůbec. Konečně vysoko do nebes divácké zábavy tuhle pohádku-nepohádku vynášejí oba králové a oba nakutí spiklenci-rádci, které nezapomenutelně ztvárnili pánové Vostřel a Kemr. "Nepřítel obětuje levé křídlo. Co uděláme my?" - "Obětujeme pravé křídlo?" "Chyba! My obětujeme obě křídla!" - válečná strategie hodná obdivu... 90% (21.06.2006)