Baron Prášil

Překvapily mě dvě věci: 1. dost nezáživná první půlhodina, ve které mě všichni ti Turci vůbec nebavili. Útěkem z paláce a hlavně precizními triky (koně přeskakující propast), a taky příchodem Jana Wericha, a v břiše velryby, se to všechno napravilo. 2. čekal jsem, že baron Prášil bude víc prášit, až na pobyt ve velrybě a pár přeletů na zádech dělových koulí to vesměs všechno bylo dost uvěřitelné. Kutnohorák Ruda totálně mladý a Jana Brejchová k nepoznání, asi nejhezčí, co jsem jí zatím kde viděl. (01.10.2013)

Moc pěkné. Zatímco ale Cesta do pravěku se vyznačovala také perfektně rytmizovaným vyprávěním, Baron Prášil je především neutuchající a dějově občas nuceně epizodickou přehlídkou Zemanovy úžasné vizuální fantazie, jejíž provedení už možná s rostoucím stářím lehce uvadá, ale ryze kinematografická radost spojená s kreativním rozpohybováním mizanscény neuvadne nikdy. A frajer Kopecký samozřejmě kraluje. 75% (10.04.2020)

Tento film na mě sice nezapůsobil tolik jako Cesta do pravěku nebo Vynález zkázy, nicméně musím říct, že toto je opravdu výborné dílo, Zeman do něj vložil asi nejvíc fantazie, ze všech svých děl a když pomyslím, že tehdy ještě nikdo do vesmíru neodcestoval, tak před ním musím smeknout. Karel Zeman je opravdu geniální režisér a Miloš Kopecký v hlavní roli je podtrhuje už tak výborný film. Maximální hodnocení sice nedám, ale myslím, že po dalších projekcích bych se i k tomu mohl přiklonit. (14.01.2013)

Pro mě je tento film vrcholným dílem Karla Zemana. To jeho propojení animace s konvenčním herectvím! Ty jeho hrátky s kouřem a kolorováním celého obrazu, či jeho části! Ta jeho hravost a představivost! Ta překrásně rozverná atmosféra celého filmu! Zeman dosáhl originálního výsledku, který mě opakovaně dokáže dostat do pocitu lehkého vznášení se nad rozkvetlou krajinou putování lidské duše při její cestě k dobývání nesmrtelnosti obrazu života. Tento zážitek mě přivádí do transu, kdy je možné pozorovat taneční rej ozvěny nevyslovených slov v záhybu slunečního svitu a škytání Luny, vábící do své náruče další okamžik úsměvu v jasu dívčích očí. Každý obraz je samostatná kapitola s vlastním příběhem. Každý záběr má vlastní nezaměnitelnou duši. Vykročit ke hvězdám může každý. Dojít až k nim se podaří jen těm nejvytrvalejším, kterým nevadí veškerou svou energie vkládat do nepřízemních cílů plnění vlastních snů a tužeb pod ochranou rukou osobního růstu jedinečnosti inspirace měsíčního prachu. Fantazie versus věda. Představivost versus znalosti. Hravost versus pragmatismus. Hvězdou filmu je Karl Friedrich Hieronymus von Münchhausen alias baron Prášil (skvělý Miloš Kopecký), muž, který za žádné situace, byť by byla beznadějná, neztrácí svou duchapřítomnost a skvělou náladu, se kterou s naprostou samozřejmostí překonává každou překážku i tíživou gravitaci zemskou. Jeho protihráčem i spoluhráčem, soupeřem i přítelem je astronaut Toník (Rudolf Jelínek), muž vědy a pokroku i vznešenosti a bláhovosti pocitu, který se nazývá láska. Z dalších rolí: žena v srdci obou hrdinů princezna Bianca di Castelo Negro (Jana Brejchová), básník velikosti lidské fantazie Cyrano z Bergeracu (Karel Höger), baronův přítel a kapitán holandské lodi (Jan Werich), neúnavně válčící velitel pevnosti generál Ellemerle (Eduard Kohout), přísně chráněný turecký sultán (Rudolf Hrušínský), kapitán uvězněné lodě (Bohuš Záhorský), předseda tureckého dělového klubu Barbicane (Richard Záhorský), či sultánův vrchní eunuch Hadži Baban (Jan Libíček). Vyletět ke hvězdám je hlavním cílem. Vyletět za svými sny... Vyletět v objetí inspirace lásky a toho pocitu výjimečnosti v očích zamilované a milované ženy... Překonat zemskou tíži, nezastavovat, letět, působit rozruch a letět a letět... Dál a výš... Dál a výš... Dál a nepřistát zpět... Karel Zeman a jeho díla jsou inspirativní. Baron Prášil tím o to více. (07.03.2016)

Beze sporu výtvarně a trikově nesmírně zajímavý film, který ale bohužel sráží do kolen zcela ubohý a hlavně nepoutavý příběh mladíka, který společně s baronem Prášilem (v kouzelně podaném Miloši Kopeckém) putuje světem a hledá svou lásku. Některé pasáže jsou opravdu nesmírně nudné a zvláště když si člověk zvykne na tu úžasnou trikovou stránku, už mu moc záchytných berliček pozornosti nezůstane. Viděno dnes, kdy už mám za sebou spooooustu filmů, je to zklamání. Hudba: Zdeněk Liška. (17.04.2011)