Režie:
Karel ZemanKamera:
Jiří TarantíkHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Miloš Kopecký, Jana Brejchová, Rudolf Jelínek, Karel Höger, Eduard Kohout, Jan Werich, Bohuš Záhorský, Rudolf Hrušínský, Miloslav Holub, František Šlégr (více)VOD (5)
Obsahy(1)
Novodobý astronaut Toník přistane na Měsíci, kde se setká se zvláštní společností. Patří k ní Cyrano z Bergeracu, hrdinové verneovky Do Měsíce, ale především chvástavý baron Prášil. Všichni jej srdečně vítají se sklenkou vína a přejí si, aby domnělý Měsíčňan poznal kouzlo života na Zemi. Baron Prášil se pak spolu s Toníkem vypraví do Turecka, kde ze zajetí zákeřného sultána vysvobodí půvabnou princeznu Bianku. Vychloubačný baron se ji snaží okouzlit a vrhá se proto do bláznivých dobrodružství – ocitá se v útrobách mořské velryby, proletí se na pařátech obrovitého ptáka, na mořském koníkovi plave pod vodní hladinou, na dělové kouli se přesunuje do válečných vřav. Bianku však během fantaskních eskapád učaruje odvážný snílek Toník a nakonec společně doputují tam, kde příběh začal – na bledý Měsíc. Ten totiž patří nejen básníkům a fantastům, ale především milencům. (AČFK)
(více)Videa (1)
Recenze (330)
Překvapily mě dvě věci: 1. dost nezáživná první půlhodina, ve které mě všichni ti Turci vůbec nebavili. Útěkem z paláce a hlavně precizními triky (koně přeskakující propast), a taky příchodem Jana Wericha, a v břiše velryby, se to všechno napravilo. 2. čekal jsem, že baron Prášil bude víc prášit, až na pobyt ve velrybě a pár přeletů na zádech dělových koulí to vesměs všechno bylo dost uvěřitelné. Kutnohorák Ruda totálně mladý a Jana Brejchová k nepoznání, asi nejhezčí, co jsem jí zatím kde viděl. ()
Moc pěkné. Zatímco ale Cesta do pravěku se vyznačovala také perfektně rytmizovaným vyprávěním, Baron Prášil je především neutuchající a dějově občas nuceně epizodickou přehlídkou Zemanovy úžasné vizuální fantazie, jejíž provedení už možná s rostoucím stářím lehce uvadá, ale ryze kinematografická radost spojená s kreativním rozpohybováním mizanscény neuvadne nikdy. A frajer Kopecký samozřejmě kraluje. 75% ()
Tento film na mě sice nezapůsobil tolik jako Cesta do pravěku nebo Vynález zkázy, nicméně musím říct, že toto je opravdu výborné dílo, Zeman do něj vložil asi nejvíc fantazie, ze všech svých děl a když pomyslím, že tehdy ještě nikdo do vesmíru neodcestoval, tak před ním musím smeknout. Karel Zeman je opravdu geniální režisér a Miloš Kopecký v hlavní roli je podtrhuje už tak výborný film. Maximální hodnocení sice nedám, ale myslím, že po dalších projekcích bych se i k tomu mohl přiklonit. ()
Pro mě je tento film vrcholným dílem Karla Zemana. To jeho propojení animace s konvenčním herectvím! Ty jeho hrátky s kouřem a kolorováním celého obrazu, či jeho části! Ta jeho hravost a představivost! Ta překrásně rozverná atmosféra celého filmu! Zeman dosáhl originálního výsledku, který mě opakovaně dokáže dostat do pocitu lehkého vznášení se nad rozkvetlou krajinou putování lidské duše při její cestě k dobývání nesmrtelnosti obrazu života. Tento zážitek mě přivádí do transu, kdy je možné pozorovat taneční rej ozvěny nevyslovených slov v záhybu slunečního svitu a škytání Luny, vábící do své náruče další okamžik úsměvu v jasu dívčích očí. Každý obraz je samostatná kapitola s vlastním příběhem. Každý záběr má vlastní nezaměnitelnou duši. Vykročit ke hvězdám může každý. Dojít až k nim se podaří jen těm nejvytrvalejším, kterým nevadí veškerou svou energie vkládat do nepřízemních cílů plnění vlastních snů a tužeb pod ochranou rukou osobního růstu jedinečnosti inspirace měsíčního prachu. Fantazie versus věda. Představivost versus znalosti. Hravost versus pragmatismus. Hvězdou filmu je Karl Friedrich Hieronymus von Münchhausen alias baron Prášil (skvělý Miloš Kopecký), muž, který za žádné situace, byť by byla beznadějná, neztrácí svou duchapřítomnost a skvělou náladu, se kterou s naprostou samozřejmostí překonává každou překážku i tíživou gravitaci zemskou. Jeho protihráčem i spoluhráčem, soupeřem i přítelem je astronaut Toník (Rudolf Jelínek), muž vědy a pokroku i vznešenosti a bláhovosti pocitu, který se nazývá láska. Z dalších rolí: žena v srdci obou hrdinů princezna Bianca di Castelo Negro (Jana Brejchová), básník velikosti lidské fantazie Cyrano z Bergeracu (Karel Höger), baronův přítel a kapitán holandské lodi (Jan Werich), neúnavně válčící velitel pevnosti generál Ellemerle (Eduard Kohout), přísně chráněný turecký sultán (Rudolf Hrušínský), kapitán uvězněné lodě (Bohuš Záhorský), předseda tureckého dělového klubu Barbicane (Richard Záhorský), či sultánův vrchní eunuch Hadži Baban (Jan Libíček). Vyletět ke hvězdám je hlavním cílem. Vyletět za svými sny... Vyletět v objetí inspirace lásky a toho pocitu výjimečnosti v očích zamilované a milované ženy... Překonat zemskou tíži, nezastavovat, letět, působit rozruch a letět a letět... Dál a výš... Dál a výš... Dál a nepřistát zpět... Karel Zeman a jeho díla jsou inspirativní. Baron Prášil tím o to více. ()
Beze sporu výtvarně a trikově nesmírně zajímavý film, který ale bohužel sráží do kolen zcela ubohý a hlavně nepoutavý příběh mladíka, který společně s baronem Prášilem (v kouzelně podaném Miloši Kopeckém) putuje světem a hledá svou lásku. Některé pasáže jsou opravdu nesmírně nudné a zvláště když si člověk zvykne na tu úžasnou trikovou stránku, už mu moc záchytných berliček pozornosti nezůstane. Viděno dnes, kdy už mám za sebou spooooustu filmů, je to zklamání. Hudba: Zdeněk Liška. ()
Galerie (34)
Zajímavosti (28)
- Ve filmu se objevily postavy kapitán Nicholl (Zdeněk Hodr), Impey Barbicane (Richard Záhorský) a Michel Ardan (Otto Šimánek) – stejně jako projektil (vesmírná loď) – z románu „Ze Země na Měsíc“ od Julese Verna. Na další Vernův román „Dvacet tisíc mil pod mořem“ odkazuje Baron Prášil (Miloš Kopecký), když komentuje cestu v břiše velryby. (Jan.Kanak)
- Ve filmu se defacto cestuje časem (což by s touto tématikou byl po Cestě do pravěku druhý film Karla Zemana), protože tu máme: vesmírné lodě s astronautem Toníkem z 20. nebo možná 21. století, Verneovy kosmonauty z 19. století, Cyrana z Bergeracu ze 17. století a samozřejmě Barona Prášila z 18. století, kde se odehrává i zbytek filmu. Toník mluví pořád o vědě a technice, vypráví princezně Biance moderní pohádku o letu na Měsíc a že vlastně přišel z budoucnosti potvrdí i sám Baron Prášil v rozhovoru s generálem EleMele: „Možná že přišel ze světa, kde něco takového (cestování pod vodou a na Měsíc) už je zcela normální.“ (Jan.Kanak)
- Děj filmu se odehrává v 18. století. Lze to poznat tak, že když se Toníkovi (Rudolf Jelínek) nepodaří zkonstruovat parní loď, tak říká: „Mít o jeden šroubek víc, zrodil by se parník o sto let dřív.“ (Jan.Kanak)
Reklama