Čarodějův učeň

Ani po letech se kouzlo nevytratilo. Poetická pohádka, která je současně ponurým až depresivním horrorem funguje v obou rovinách na výbornou. Chytré, dokonale vystavěné a vyprávěné, zemanovsky hravé a přitom mrazivě děsivé. Zásluhu na tom mají nejen šibenice, krev vytékající pode dveřmi, stále se obnovující rakev nebo hrob, který si učni musí sami vykopat, ale také Luděk Munzar jako vypravěč a Jaroslav Moučka, jehož hlasem mluví Čaroděj. Jeden z nejlepších českých animáků. (11.01.2015)

Solidní pohádka na dobrou noc. Nejvíce se mi líbil styl vypravování a na tehdejší dobu i vinikající animace. Přestože jsem viděl vysoká hodnocení mých předchůdců, čekal jsem uspávačku, kterou ani neuvidím do konce. Já moc na tenhle styl nejsem. Byl jsem ovšem velmi mile překvapen a musím říct, že Krabat má mnohem větší úroveň, než kterákoliv dnešní pohádka. Najde se v ní napětí, láska, přátelství i smrt a divák se ani minutu nenudí. (15.01.2010)

Karel Zeman zadaptoval tuhle původní mýtickou naraci o souboji s temnými stránkami duše a o směřování k pólům Dobra či Zla tak sugestivně, až vznikl jedno z nejdepresivnějších a nejbolavějších animovaných děl světového filmu. Snoubí se tu nejenom ona odvěká primární dualita Dobra a Zla, ale i Krásy a Hnusu, Radosti a Bolesti...a hlavně intelektuální divácké percepce - je to skutečné UMĚNÍ, ale už jako malému dítěti mi tenhle film přinášel doslova fyzické utrpení. Pohádka pro děti, která rozežírá a zraňuje... (tak to ale v prapůvodních, např. eskymáckých a indiánských, ale i indoevropských, pohádkách vždy bylo...) (03.07.2007)

Legendární převyprávění literárně vícekrát pojednaného lužickosrbského cyklu o jakési obdobě našeho Ječmínka nebo jiného srovnatelného hrdiny nepostrádá kouzlo starých pohádek prvních syrových sběrů první poloviny devatenáctého století (mezi pohádkami bratří Grimmů např. najdeme jednu s incestním happyendem). Režisér, výtvarník i oba herečtí vypravěči svými přístupy zůstali předloze věrni a ještě ji dále domysleli a dotvořili. Výsledkem je dílo více české než lužické a jeden z klasických vrcholů českého animovaného filmu, v té době oprávněně soupeřícího v míře kvality i pojetí a toho, čemu se dnes módně ne zcela přesně říká "filozofie" této svébytné části hrané kinematografie, s uměním americkým nebo západoevropským. A současně jeden z absolutních vrcholů našeho umění nejen dramatického vůbec. (26.08.2007)

Promrzlý, hladový sirotek nachází útočiště ve starém mlýně, netuší, že zdejší mistr není jen mlynářský. Postupem času se vyučí řemeslu, vlastně oběma řemeslům, poznává sílu přátelství i hlubokého citu a střet s mistrem o duši a srdce se kvapem blíží... V dětských střevíčcích jsem tento kus vnímala jako horor a nedodívala do konce. Dnes to beru jako pohádku pro dospělé, drsnou a krvavou. (26.05.2019)