Reklama

Reklama

Tři přání pro Popelku

  • Norsko Tre nøtter til Askepott (více)
Trailer 1

Obsahy(1)

Tři přání pro Popelku je nové zpracování legendární pohádky scenáristy Františka Pavlíčka a režiséra Václava Vorlíčka Tři oříšky pro Popelku. Severská pocta české filmové klasice přináší její moderní velkolepou verzi, nové kostýmy, scenérie nefalšované norské zimy a divokých zasněžených hvozdů a samozřejmě i zdravou dávku kouzel. Stejně jako u nás nebo v Německu se právě Vorlíčkova Popelka stala nesmrtelnou vánoční pohádkou i v Norsku, diváci ji tam milují a právě místní tvůrci si proto troufli ji po téměř padesáti letech znovu převyprávět. V příběhu odvahy, lásky, dobrého srdce a magie bude Popelka po smrti svého otce znovu bojovat s tyranskou macechou a nevlastní sestrou, překazí lov třem mladíkům a díky kouzelným oříškům se zúčastní úchvatného plesu, kde získá princovo srdce a na útěku ztratí svůj střevíček. (Bontonfilm)

(více)

Videa (3)

Trailer 1

Recenze (285)

Lenka.Vilka 

všechny recenze uživatele

Začnu něčím, co nechápu: Co je špatného na tom, že Norsko předělalo naší pohádku? Nebýt podobných věcí, tak by umělci padesát let zpátky neměli co zpívat. Ale opačným směrem to je problém. No to mě po...směj. ***** Tři přání pro Popelku jsou natočeny moderně (a ne tak moc jako nová Popelka z 2021) a řekla bych, že to není pohádka o nic horší než cokoliv původního z České televize na Štědrý den. Zahrané to je dobře, natočené taky, lokace jsou mile koukatelné. Konec připomíná trochu Ledové království. Ale co je za problém? Vždyť to každý miluje!!! ***** Vadily mi jenom dvě věci: Princ Popelku viděl, mluvil s ní, vždyť si spolu dali i závod na koních. A on jí potom nepozná? Vždyť ten závoj byl úplně průhledný! Je slepý nebo retard? Asi vidět je, když všichni "Ta je překrásná!". Macecha vypadá jako kdyby její předchozí role byla v Coppolově Drakulovi. ***** PS: třídění flitrů holubama? Vážně? Já je vždycky podezírala, že polovinu z toho stejně sežrali :D chudáci :/ ()

rikitiki 

všechny recenze uživatele

PLUSY: Vynikají nápad s třetím oříškem, který o dost předčil obsah původního oříšku rozlousknutého Libuškou.  Norské řešení víc odpovídá povaze Popelky, její samostatnosti a sebevědomí. Zlá sestra – zde jen holka, která se za svou matku evidentně stydí, ale zároveň je v jejím vleku, přestože by se s Popelkou ráda kamarádila. A tudíž má i vlastní osobnost, nikoliv jako česká Dora, která byla jen hihňající se přívěšek své matky. Přenádherná norská příroda v zimě.  Krásné Popelčiny plesové šaty (rozhodně hezčí než ten přeplácaný růžový hadr s vlečkou od Pištěka). Vtipně transformovaný netopýří klobouk zlé macechy z české verze do zastrašujícího účesu norské macechy. MÍNUSY: Nedostatek humoru a hlavně téměř nulové budování atmosféry. Ten film je mdlý. Plyne si od scény ke scény, propojení žádné a náladu v divákovi vzbudí leda v podobě stále zklamaného očekávání, kdy už ho vtáhne do děje. Nevtáhne. ()

Reklama

filmfanouch 

všechny recenze uživatele

Tři oříšky pro Popelku platí za stálici českých televizí během vánočních svátků, uspěli ovšem i za kopečky. Snímek režiséra Václava Vorlíčka a scenáristy Františka Pavlíčka tak uspěl i v Německu, Polsku, Španělsku nebo Severských zemích. Do těch spadá i Norsko a právě zde si pohádku ve svém dětství zamilovala filmařka Cecilie A. Mosli. Právě ta se poté chopila moderní předělávky Tří oříšků pro Popelku a dle vlastních slov chtěla svůj film realizovat jako poctu právě Vorlíčkovým Třem oříškům pro Popelku. Především u nás to měla toto moderní zpracování automaticky hodně těžké i kvůli prakticky až patriotské lásce k známé vánoční pohádce. Problém ovšem nebude pouze v nostalgii. Dá se říct, že Tři přání pro Popelku jsou Třem oříškům pro Popelku velmi věrné. Zhruba tak v 90%. Dochází tak k opakování známých momentů, známých hlášek a pocitu, že tento film skutečně natočil někdo, kdo Tři oříšky pro Popelku miloval. Tato moderní adaptace má poté pochopitelně výhodu v tom, že oproti původnímu filmu z roku 1973 se může opřít o moderní vizuální efekty a také po stránce kamery tentokráte může sázet na záběry z dronu. Právě malebné záběry na norskou zimní krajinu jsou na filmu jednou z těch nejpůvabnějších věcí a na Tři přání pro Popelku se i díky kameře Tronda Tøndera dá dívat. Pak je to trochu složitější.   Osobně jsem nikdy oné patriotické vášni k Třem oříškům pro Popelku nepropadl a o Vánocích vždy preferoval radši S čerty nejsou žerty nebo Tři veterány. Přesto mě ovšem pokus adaptovat právě Tři oříšky pro Popelku do nové podoby přijde zvláštní, i díky tomu, že právě láska k ní po 48 letech přetrvala i v Norsku a krom moderního kabátu prostě Tři přání pro Popelku nic nepřináší.   I drobné úpravy (především ve finále, které se pokusí udělat závěrečnou ´´ akci ´´ se sáněmi epičtější) působí neskutečně zvláštně  a i osudová tečka za klíčovým momentem rozlousknutí hádanky přichází o své kouzlo. Celkově poté obsazení působí dosti podivně. Norský Vladimír Menšík prostě není Vladimír Menšík, Ellen Dorrit Petersen je jako macecha místo Caroly Braunbock stylizovaná do děsivé a neskutečně rušivé podoby a ani ústřední dvojice Astrid S a Ingrid Giaever prostě do rolí nepadnou. Cengiz Al je ještě méně výrazný než Pavel Trávníček svého času, Astrid S poté prostě není Libuše Šafránková. Nová herečka, která má nahradit nezaměnitelnou Helenu Růžičkovou v roli Droběny je poté kapitolou sama o sobě.   Tohle byl předem prohraný boj. Celkově je realizace této norské předělávky skutečně zbytečná. Tři oříšky pro Popelku dodnes nic ze svého kouzla neztratili a i po téměř 50 letech jsou nadále milováni stejně.  Nová verze má možná velkolepější výpravu, efekty a kostýmy, k ničemu to ovšem není, protože se tu pořád s ničím novým nepřichází. Mosli se sice snažila o poctu, až příliš se ovšem drží původního materiálu, čímž prohrála na plné čáře. Na rozdíl od Guse Van Santa, který v roce 1998 dopředu prohrál boj, když se pokusil předělat Hitchcockovo Psycho alespoň zde přichází snaha o něco nového, přesto se to ovšem celé nezbaví pachuti zbytečnosti. A stylizace se v průběhu jeví ošklivěji a ošklivěji.   Zbytečný projekt, který má sice nějaké řemeslné kvality, v průběhu ovšem působí až příliš uměle a především se pořád drží vzorového materiálu. Šlo o předem prohraný souboj? Dost možná ano. Třem přáním pro Popelku totiž nejde upřít slušné řemeslo, jejich existence ovšem zůstává zbytečná.  Ani podivně rušivé cameo Kristofera ´´ Tormunda ´´ Hivjua tenhle zbytečný remake nezachrání......   PS: Gay polibek ve filmu je! Takže zastánci klasických křesťanských hodnot a voliči SPD by se měli od filmu držet dál.   PS 2: Sova Rozárka ve filmu je, v některých případech ovšem působí digitálně, především její oči. Což vyvolává naději, že se neopakovala historie z roku 1973 a nikdo tentokrát soví herečku sexuálně neobtěžoval šťouchnáním špejlí do zadku. () (méně) (více)

Arsenal83 

všechny recenze uživatele

Čo z krásneho vizuálu, keď nórsky princ musí byť Turek, na škandinávskom dvore je čierna šľachta a oriešky prekryli buzeranti? Paradoxne Nóri nevymysleli nič nové, okrem týchto atribútov a záveru, všetko ostatné opísali. V podstate pošpinili tradičnú rozprávku novotami a nórske médiá ešte píšu, že pôvodná verzia je východoeurópsky gýč? Tak nech si nechajú svoju análnu popolušku, ten gýč je stonásobne lepší. ()

kajas 

všechny recenze uživatele

"Nějaká norská zpěvačka přece nenahradí Libušku!", "Proboha, oni se tam líbají chlapi!" Ale jděte. Tak aby bylo jasno, sama jsem tomu moc nevěřila, ale tak povedenou pohádku jsem neviděla roky. Norové tady vzorně odkazují na Vorlíčkovu verzi, takže ano, některé scény jsou prakticky obraz od obrazu totožné. V detailech ale došlo k mírné aktualizaci a rozhodně ne k horšímu. Například postava Popelčiny zlé sestry Dory není tak úplně zlá a divák ji může vnímat spíše jako nešťastnou dívku, která je manipulována matkou. Macecha je oproti předloze výrazně démoničtější a v některých momentech mi z její představitelky až běhal mráz po zádech. Popelčino třetí přání se od našich "Oříšků" liší docela výrazně (nebudu spoilerovat), ale vše mi zapadalo do nenásilné snahy tvůrců příběh aktualizovat a trochu emancipovat. Pětadvacetiletá Astrid S sice nevypadá úplně jako mladinké pískle, její výkon byl ale sympatický a zvládla jak něžnější polohu, tak tu "mysliveckou". Líbila se mi taky hudba, úplně jiná než Svobodova, a přesto kouzelná a do pohádky pasující. A co vlastně ten homosexuální polibek? Myslíte dvouvteřinový záběr na upřímnou radost dvou mladých mužů, kteří k sobě během celého filmu mají evidentně hodně blízko? Ano, tak ten tady je. A rozhodně nemá šanci nikoho pohoršit. Věřím, že až tahle kontroverze trochu opadne, najde si nová "Popelka" cestu i k českým divákům, rozhodně si to zaslouží. ()

Galerie (61)

Zajímavosti (3)

  • Pohádka se natáčela ve skanzenu Maihaugen u Lillehammeru v Norsku. (SONY_)
  • Astrid S (Popelka) kvůli roli podstoupila trénink jízdy na koni i výcvik lukostřelby. (Bontonfilm)
  • Trvalo měsíc, než zpěvačka Astrid S přijala roli Popelky. Její hudební management byl proti, protože se obávali, že by to mělo negativní vliv na její hudební kariéru. (raininface)

Reklama

Reklama